Můj přítel od mládí Ivo Řezníček, dnes Čechoameričan a svého času Clintonův tlumočník pro češtinu, měl Clintona rád, ale jeho ženu „nemusel“. Pokud se dobře pamatuji, o Clintonovi prohlásil, že je to „správnej řízek“, že má charisma a sociální inteligenci, ta ale že „Klintonce“ chybí. Že Clinton když vidí, že tlumočník je v nesnázích, pomůže mu a nezlobí se na něj. Že jednou, když seděli těsně vedle sebe, bylo mu to příjemné a protože trochu tlačil Clintona loktem do boku, Clinton uhnul…

(Dovolím si k Ivovi odbočit, a to malou historií, proč po ukončení studia psychologie na brněnské filosofické fakultě emigroval. Už za demonstrací proti okupaci v letech 1968 a 1969 byl jedním ze studentských vůdců, a ani potom na rozdíl od většiny nás ostatních neochabl a dál se angažoval. Když končil studium a napsal (vynikající) diplomovou práci, dozvěděl se od našeho učitele a přítele Plaňavy, že na katedru přišel příkaz, že nesmí udělat závěrečné zkoušky. Plaňava se domluvil s jiným naším učitelem-přítelem Smékalem, že se obrátí na bratislavskou fakultu, kde byly volnější poměry, aby Iva vyzkoušeli tam, a to se nakonec stalo. Druhý den na to přišel zákaz i do Bratislavy, ale bylo už pozdě a Ivo studia dokončil.)

Z jiných jeho vyprávění o Clintonových jsem usoudil, že Clintonová je trvdá a egocentrická žena a že to nepřekryjí ani jeji bohaté politické zkušenosti.

Tak to bohudík i bohužel v politice chodí. Bohudík proto, že charismatičtí a lidsky vnímaví politici bývají úspěšní, bohužel proto, že úspěšní bývají i politici pouze charismatičtí…

Abych v psaní článku nepokračoval zbytečně, požádal jsem Iva o souhlas se zveřejněním jeho jména a o případné korekce. Přišlo mi:

„Dva problémy:
a) Článek je spíš o mně než o Klintonce a pasáž o tom, že mi bylo příjemné sedět vedle jejího chotě, je napsaná tak, že čtenář může nabýt dojem, že mi bylo příjemné, jak se na mě lepil. Ale on se na mě nelepil; nebylo tam moc místo a jak mně přistavili židli, tak jsem si sedl. Navíc je to spíš o něm než o jeho choti. Když chceš psát o Klintonce, nemusíš vůbec psát o mně, protože moje dojmy jsou subjektivní a můžu se taky mýlit.
b) Klintonka má objektivně problémy hlavně politického rázu, které sice mají hodně společného s tím, jakou má personu, ale kromě toho, že je sebestředná, je taky výjimečně zkorumpovatelná a hlavně zkorumpovaná; neustále ‚tiskne jako když lže‘ a každou chvíli ji na to někdo nachytá. Nemá vůbec politickou páteř, takže je schopná během krátké doby hájit a prosazovat věc, proti které se nedávno vyslovila a naopak, a jako ministryně zahraničí se proslavila hlavně tím, kolik tisíc mil nalétala, přičemž její iniciativy, ze kterých si vzpomínám hlavně na razgruzku s Putinem, skončily různými fiasky. Prohrává to u mladých voličů, protože je pro ně zastánkyní starých poměrů, a v poslední době taky u ženských, částečně proto, že tvrdě zakročila proti manželovým milenkám, a to i těm nedobrovolným, což dost vadí některým feministkám staršího ražení. Je sice rázná jako vojanda, ale nikomu není moc jasné, jak by postupovala ohledně hlavních témat, která se prosazují v těchto volbách, a sice že střední vrstva stagnuje nebo propadá, že mladí nemají nadějné perspektivy, že v zahraničí panuje čím dál větší chaos a že to elitám nedochází a pořád melou staré nesmysly o ničem. O tom je to samozřejmě nejvíc - Trump má taky dost pochybnou personu, ale mluví o věcech, které lidi tady trápí, a mluví o nich na plnou hubu, zatímco ostatní kandidáti to drobet přidušují nebo ignorují, takže se Trump vlastně stal šampiónem umlčených a potlačených. Žijeme v zajímavých časech, jako že například Klintonce nečekaně a naprosto vážně konkuruje takzvaný socialista, upřímně salónně marxistický stařík, který tady chce nastolit venezuelské poměry, a že se z něho může radostí potrhat naše mládež, která zanedlouho začne hýbat dějinami.“

Trump je zřejmě ztotožňován s Novým světovým řádem a Sanders ho chce znegovat.

?