Čím jsou české dějiny (přece jen) velké

09. 11. 2016 | 17:58
Přečteno 1972 krát
Reakce na článek Jan Urbana Česká politika kulturního zoufalství

Přestože se v českých dějinách opakovaně vyskytovala údobí úpadku (včetně dnešního), byla též údobí, kdy jsme byli na špičce světového vývoje. Naše dějiny jsou pozoruhodné už proto, že jsme dokázali překonat dva značné handicapy: nenavázali jsme přímo na kulturu Římské říše a po Bílé Hoře, resp. po Vestfálském míru, jsme téměř vymizeli z povědomí světa.

První velké údobí, zrozené pod vládou přemyslovských knížat a králů, vyvrcholilo za císaře Karla IV., kdy se Praha stala evropským centrem. Jak tomu ovšem v dějinách bývá, už na vrcholu se objevují symptomy rozkladu, který dříve nebo později přivodí sestup. Karel IV. se příliš orientoval na (demoralizovanou) katolickou církev a nezachytil podněty z již tehdy se rodící renesance a reformace (Dante, Boccaccio, Petrarca, Viklef). Brzo po jeho smrti proto vystoupil Jan Hus a rozhořelo se husitské hnutí. Jeho sestup nastal proto, že se jednak rozštěpilo a jednak že podlehlo tlaku a intrikám církevní hierarchie (důsledky jakéhokoli stěpení jakékoli lidské skupiny by si měli vždy a všude uvědomovat všichni politici, včetně našich současných).

V knize Kronika lidstva editora B. Harenberga (Fortuna Print, Bratislava 1992) lze nalézt větu: „Pro české nekatolické stavy byly závěry Vestfálského míru velmi nepříznivé; na dlouhou dobu totiž petrifikovaly stav, který vypuzení čeští pánové chtěli změnit, i za cenu války.“ Především to ovšem znamenalo, že jsme až do začátku 20. století ztratili jakýkoli zřetelnější vliv na dění v Evropě.

Ode dna protireformace jsme se začali zvedat v druhé polovině 18. století, pomalu a díky doslova sysifovskému či donkichotskému snažení našich prvních buditelů. Zpočátku to byli hlavně katoličtí kněží (mnoho jiných českých vzdělanců tehdy nebylo), avšak když viděli, kam naše obrození směřuje, postupně odpadali, takže vedení nakonec převzali protestanté (Palacký), katoličtí antiklerikálové (Havlíček) a stále se zvětšující řada agnostiků a ateistů.

Naše národní obrození bylo sice rozporuplné a chvílemi se ubíralo pokřivenými stezkami (Rukopisy), přesto však v nás dnes nemůže vzbuzovat než úctu a obdiv. Energii mu vedle vzpomínek na dávné časy dodával sice hlavně komplex méněcennosti, vedoucí mimo jiné k přeexponovanému vlastenectví, základní směr však byl správný a dovedl nás ke zcela mimořádnému kulturnímu, vědeckému a hospodářskému rozmachu, ze kterého jsme těžili až do šedesátých let 20. století.

Všichni dnes víme, kdo byli géniové našeho obrození: Palacký, Havlíček, Masaryk a Čapek, avšak jejich odkazem se dnes už téměř vůbec neřídíme.

Ne každý ví, kdy nastal druhý velký vrchol našich dějin. Bylo to za 1. republiky, před začátkem hospodářské krize. Pokud Masaryk, propagátor nezapomenutelné, avšak dnes už skoro zapomenuté „ideje české“, v projevu k parlamentu a národu v roce 1918 mohl konstatovat, že vznik republiky byl „zázrak“, v projevu v roce 1928 mohl říci:

„Pohlédnu-li dnes zpátky, na těch prvních deset let, řekl bych zase: pohádka – zázrak. Začínali jsme s holýma rukama, bez armády, bez státotvorné tradice, s hroutící se valutou, za hospodářského rozvratu, za obecného úpadku kázně, s dědictvím dualismu, s iredentou ve vlastních hranicích, uprostřed států zmítaných otřesy zprava i zleva: my, tísněni malými prostředky, odvyklí vládnout, málo naklonění poslouchat, skoro neznámí světu. A přece jsme v této zkoušce obstáli, a obstáli jsme čestně: dali jsme obnovenému státu ústavu, organizovali jsme administrativu a armádu, čelili jsme hospodářské tísni, národnostnímu rozvratu a mezinárodním konfliktům. Naše úkoly bývaly těžší, než jsme si přiznávali; a přece jsme vybudovali stát, který požívá důvěry za hranicemi a – což je ještě důležitější – důvěry nás samých, nás všech.“

Kde byly tehdy Francie, Německo, Rakousko nebo Švédsko, o jiných státech nemluvě? Filosof Karl R. Popper, autor knihy Otevřená společnost a její nepřátelé, věděl o čem mluví, když řekl: „Československá republika byla nejotevřenější společností, které kdy v Evropě spatřily světlo světa.“

Publikováno v Přítomnosti, 7. 11. 2016

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen korektně a slušně vedené debatě. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. V opačném případě se vystavujete riziku, že příspěvek administrátor odstraní z diskuse na Aktuálně.cz. Při opakovaném porušení kodexu Vám administrátor může zablokovat možnost přispívat do diskusí na Aktuálně.cz. Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů. Redakce Aktuálně.cz.

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kňapová Kateřina · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novotný Martin O Obluk Karel · Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Ouhel Tomáš · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Pavel Petr · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedláček Tomáš · Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zahumenská Vendula · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy