Politika T. G. Masaryka - 1, do roku 1914

25. 11. 2016 | 13:16
Přečteno 1815 krát
„Konflikt kritického vědění a mýtické víry se v celých dějinách jeví jako konflikt jedinců a minorit s majoritou.“

Do politiky Masaryk vstoupil nejdříve nepřímo, články do novin a časopisů, přednáškami mimo univerzitu, založením časopisu Atheneum a iniciováním Ottova naučného slovníku; potom v roce 1885 – to však již přímo a výrazně, neboť zasáhl do sporů o Rukopis zelenohorský a Rukopis královédvorský, tím, že je označil za padělky. Jednalo se o věc mimořádné důležitosti, protože Rukopisy posilovaly české národní sebevědomí a daly vzniknout mnoha vrcholným českým uměleckým projevům 19. století. Masaryk, do té doby bojující převážně jen s protivníky na univerzitě, se stal terčem útoků české kulturní, politické i širší veřejnosti, mnohdy krajně nevybíravých. (Dodnes se citují úryvky z některých nenávistných článků, jako například: „Vás věru nezrodila česká matka, spíš netvorná, zlo sálající saň, jež nad hlavou nám perutěmi pleská a stále žádá krve naň.“) Musel se také vzdát práce na redigování Ottova slovníku, aby ho svým jménem v očích veřejnosti nepoškodil. Postupem času se však ukázalo, že pravda byla na jeho straně, stejně jako na straně všech jeho předchůdců i současníků, kteří k problému zaujali věcný postoj.

V roce 1889 se kolem něj vytvořila skupina „realistů“, podporovaná časopisem Čas. O rok později vstoupil spolu s ostatními realisty k mladočechům, po dalších třech letech založil časopis Naše doba. V roce 1891 byl zvolen do Říšské rady, za skupinu pošumavských měst. Poslanecký mandát však v roce 1893 složil, neboť se začal názorově rozcházet s radikální částí mladočechů a uvědomil si svou politickou nezralost. Dočasně se omezil na publikační činnost, reprezentovanou zejména knihami Česká otázka, Naše nynější krize, Jan Hus, Karel Havlíček, Otázka sociální, Moderní člověk a náboženství a Palackého idea národa českého. Jejich psaním si jednak ujasnil svá základní ideová stanoviska, jednak se jimi i nadále podílel na politickém dění.

Podle spisovatele a historika Z. Mahlera se Masaryk „z dějin a odkazu české elity inspiroval k politice vědecké a mravní, nikoli k politikaření ze dne na den, drobečkovému ode zdi ke zdi. Opřel svou orientaci o základní vývojový trend, o smysl zdejšího dějinného usilování, o hodnotově určující události, to je o husitství a reformační tradice a pak o osvícenství a ideály francouzské a americké revoluce. Ujasnil si, že problém nepočetného českého národa je především problémem národa nesvobodného.“

Roku 1899 vypukla aféra Hilsneriáda, v níž šlo o neoprávněné obvinění mladého žida Hilsnera z rituální vraždy venkovské dívky. Masaryk se postavil na Hilsnerovu stranu, což mu vyneslo novou vlnu nevybíravých útoků. Na druhé straně si tím však (nezamýšleně) získal židovské kruhy po celém světě, které mu později pomohly v úsilí o vytvoření Československa.

Na přelomu století byla z jeho iniciativy ustavena lidová-pokroková strana (s pozdější lidovou stranou jde jen o shodu názvu), označovaná též za realistickou. V zahajovacím projevu Masaryk mimo jiné uvedl: „Naší metodou je realismus prováděný důsledně také v politice – osvědčené heslo realismu vědeckého a literárního: pravda se musí stát vůdčím pravidlem všeho našeho veřejného konání – doma, uvnitř mezi sebou, i navenek.“

V letech 1902 a 1907 podnikl přednášková turné v USA.

V roce 1907 se stal poslancem Říšské rady za skupinu valašských měst. Dokázal porazit protikandidáta podporovaného katolickými knězi, jejichž agitace ho označovala za Němce, žida a neznaboha. (Nelze nepřipojit dodnes známé: “My jsme Valaši, chlapci jako fík, a náš kapelník sú strýc Masaryk.”) Svůj mandát obhájil i v roce 1911, avšak vyčerpáním z volební kampaně onemocněl. K léčení zajel na ostrov Capri, kde se setkal s M. Gorkým.

V dalších letech se pokusil o zlepšení vztahu mezi Rakousko-Uherskem a Srbskem a účastnil Wahrmundovy, ‚záhřebské‘ a několika dalších afér. Získal si tím mezinárodní věhlas, navíc podpořený sepsáním obsáhlé knihy Rusko a Evropa. Těsně před vypuknutím války se pokusil využít své autority u jihoevropských Slovanů a urovnat spory mezi Srby a Bulhary.

Do poslední chvíle před válkou sice rozumově zastával austroslavismus (aktivní loajalitu Slovanů k Rakousku-Uhersku), avšak postupně se v něm hromadil odpor k rakouské politice a k vídeňskému dvoru.

(Z knihy Jana Herbena T. G. Masaryk, život a dílo presidenta osvoboditele: “Sarajevská vražda se stala za záhadných okolností, jejichž podstata bude sotva kdy vysvětlena přesněji než meyerlingská událost roku 1889 /smrt, pravděpodobně sebevražda následníka trůnu Rudolfa, žijícího předtím nezřízeným pohlavním životem a nemocným tehdy neléčitelnou kapavkou/. Obé zůstalo rodinným tajemstvím habsburského rodu. Když roku 1910 navštívil Sarajevo císař František Josef, hlídalo jej jenom v uniformách tisíc policistů, nehledíc na počet neuniformovaných detektivů. Po čtyřech letech Františka Ferdinanda /nemocného ‚pro změnu‘ lues/ nehlídaly ani policie ani vojsko, takže po prvním atentátu bombou se mohl přihodit druhý atentát revolverem. Nedivíme se, když se v Anglii ujalo přesvědčení, že atentát na následníka byl řízen z Vídně, od dvora. Toto přesvědčení se tam hlásalo veřejně. Máme o tom doklad v Setton-Watsonově Nové Evropě i ve Steedově knize Třicet let novinářem. Bylo obecně nápadné, že se k ochraně arcivévody nestalo nic. Usuzovalo se tedy, že útočníci Princip a Čabrinovič byli najati Rakouskem. Zemský velitel Potiorek v úřadě zůstal a za války velel armádnímu sboru v Bosně.”)

Masarykovo ‚doválečné‘ údobí lze ukončit známou větou jeho syna Jana: “Kdyby můj táta nebyl ve svém krásném životě udělal nic jiného než ze se zastal chudáka Hilsnera, byl by pro mne pořád nejslavnější člověk na světě.”

(z knihy Zapomenutý prorok Tomáš G. Masaryk)

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen korektně a slušně vedené debatě. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. V opačném případě se vystavujete riziku, že příspěvek administrátor odstraní z diskuse na Aktuálně.cz. Při opakovaném porušení kodexu Vám administrátor může zablokovat možnost přispívat do diskusí na Aktuálně.cz. Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů. Redakce Aktuálně.cz.

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Groman Martin H Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kňapová Kateřina · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novotný Martin O Obluk Karel · Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Ouhel Tomáš · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Pavel Petr · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedláček Tomáš · Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zahumenská Vendula · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy