O nenapravitelnosti a napravitelnosti člověka

18. 01. 2017 | 11:51
Přečteno 2640 krát
Vleče se to celými dějinami: vždy vystoupí nějaký výjimečný jedinec, získá ohlas který navodí kladné společenské změny, avšak obvykle jen na určitou dobu. Staří Židé měli Mojžíše, avšak dlouhodobě žít v jeho intencích nedokázali. Neudržela se antická řecká demokracie ani římská republika. Také křesťanství, jakmile začalo usilovat o moc, se pokazilo. Islám se částečně pokazil ještě za Mohamedova života, později ještě víc.

Tak se to v různých obměnách opakovalo dodnes: střídala se období vzestupu a úpadku, který byl vždy dán především tím, že prosákly a na povrch se dostaly horší stránky člověka, jeho přírodní, primitivní instinkty a pudy. V současné době je to obzvlášť viditelné: optimismus „zlatých šedesátých“ je jakoby nenávratně pryč.

Filosofové a ostatní myslitelé si snad nekonečně mnohokrát kladli otázku jak je možné, že pokrok, který se zdál vždy tak logický a přirozený, se nikdy neudržel. Až do konce 19. století tento jev sice popisovali, avšak nerozuměli mu nebo mu rozuměli jen málo.

Vystoupení Freuda a Junga, kteří jeho podstatu objevili v lidské psychice, v do té doby neznámé síle podvědomí a nevědomí, mělo proto z tohoto hlediska nesmírný, historický význam. Jung tento jev vysvětlil zcela přesvědčivě: „Kdo by si byl v roce 1900 pomyslel, že o 30 let později se budou v Německu dít takové věci, jaké se tam dnes dějí? Uvěřili byste, že celý národ vysoce inteligentních a kultivovaných lidí může být uchvácen fascinující silou archetypu? Viděl jsem to přicházet a dovedu to pochopit, protože znám sílu kolektivního nevědomí. Ale na povrchu to vypadá jednoduše neuvěřitelně. Dokonce i moji osobní přátelé jsou fascinováni, a když jsem /na návštěvě, pozn. B.S./ v Německu, věřím tomu sám, chápu to všechno a vím, že to musí být tak, jak to je. Nedá se tomu odolat. Jde vám to pod pás, a ne do vaší mysli, váš mozek je prostě nanic, je zachvácen váš sympatický systém /část autonomního nervového systému/. Je to síla, která fascinuje lidi zevnitř, je to kolektivní nevědomí, které je aktivováno, je to oživený archetyp /otce, vůdce, smečky/, jenž je společný všem. A poněvadž je to archetyp, má historické aspekty a bez znalosti historie nemůžeme ty události pochopit. Je to německá historie, jež je dnes prožívána, stejně jako fašismus je živoucí italská historie. Nemůžeme se vůči tomu chovat jako děti tím, že máme intelektuální rozumové myšlenky a říkáme: to by nemělo být. To je právě dětinské. Toto je skutečná historie, to je to, co se skutečně děje s člověkem, co se vždy dělo, a je to mnohem důležitější než naše malé osobní strasti a naše osobní přesvědčení. Znám velmi vzdělané Němce, kteří byli stejně rozumní, jako si myslím, že jsem já nebo jak si myslíte, že jste vy. Ale převalila se přes ně vlna a úplně odplavila jejich rozum a když s nimi mluvíte, musíte připustit, že s tím nemohli nic dělat.“

Freud s Jungem sice ve své době vzbudili obrovský ohlas, avšak ne natolik velký, aby se jejich teze o podvědomí a nevědomí v západním myšlení dostatečně a trvale prosadily a zejména, aby to vedlo k pochopení jejich důsledků v širších souvislostech. Západní myšlení přetrvávalo v přehlížení psychologie a nepochopilo, že prvotní příčinou všech historických a sociologických jevů je člověk a jeho mentalita. Nadále se zabývalo svými na psychologii nenavazujícími nebo nedostatečně navazujícími rozbory, úvahami a doporučeními, které se však vždy dříve nebo později ukázaly jako ne-li přímo plané, tak alespoň nedostatečně efektivní. Jednou z mála výjimek byl Erich Fromm, jeho publikace však byly sice zajímavé a čtivé, avšak chyběly jim pronikavější, zejména programové konsekvence.

Zcela jedinou výjimkou byl Tomáš G. Masaryk, polyhistor a politik dobře obeznámený s psychologií. Poučen svým učitelem z vídeňské univerzity Franzem Brentanem, potom postgraduálním studiem psychologie v Lipsku a hlavně studiem Freuda a později též Junga, „věděl“ a dokázal z toho vyvodit i adekvátní konsekvence pro svůj myslitelský a politický program.

Věděl sice, že „rozum člověku nevládne“, avšak chápal to jen jako zjednodušující generalizaci - na to, aby to tak chápal bezezbytku, byl příliš velký optimista.

Věděl též, že hlavními účinnými prostředky k povznesení lidstva jsou politika, pedagogika a umění, ovšem pouze tehdy, pokud jsou dostatečně podloženy zdravou psychologií. Jen tak lze dosáhnout nápravy „sub specie aeternitatis“.

A podle mého (bohužel) jediní, kdo Masaryka dostatečně pochopili, byli Karel Čapek a evangelický duchovní (za druhé světové války profesor na Princetonské univerzitě) Josef Lukl Hromádka. Jeho nejdůležitější slova jsem publikoval už několikrát, avšak nemohu než opakovat je znovu: “Neporozumíte Masarykově filosofii, nezapamatujete-li si, že všechno jeho myšlení bylo soustředěno jednak na poznání a na výklad moderní mravně společenské krize, jednak na hledání cest a léků, jak chorému a nešťastnému člověku dneška dopomoci k vnitřní jistotě, ke spravedlivému chlebu a ke svobodě pod vládou práva a lidskosti. Masaryk filosof je týž bojovník jako Masaryk politik. I když seděl ve své pracovně, psal knihy a přednášel na univerzitě, byl stále na stráži, pořád naslouchal výkřikům moderní lidské duše, zkoumal návrhy nejlepších myslitelů na vyléčení jejích chorob a přemýšlel o nejlepším programu na výstavbu nové společnosti. Masaryk nenapsal snad ani řádky bez živého, praktického zájmu o člověka v jeho soukromí i na veřejnosti. Jeho filosofie byla nástrojem, jak pomoci lidem v jejich duchovních potřebách i ve společenských úkolech.“

(pod názvem Jde vám to pod pás vyšlo 15. 1. v Přítomnosti)

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen korektně a slušně vedené debatě. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. V opačném případě se vystavujete riziku, že příspěvek administrátor odstraní z diskuse na Aktuálně.cz. Při opakovaném porušení kodexu Vám administrátor může zablokovat možnost přispívat do diskusí na Aktuálně.cz. Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů. Redakce Aktuálně.cz.

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Groman Martin H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Novotný Martin O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Rath David · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojta Vít · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zahumenská Vendula · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy