O nenapravitelnosti a napravitelnosti člověka

18. 01. 2017 | 11:51
Přečteno 2809 krát
Vleče se to celými dějinami: vždy vystoupí nějaký výjimečný jedinec, získá ohlas který navodí kladné společenské změny, avšak obvykle jen na určitou dobu. Staří Židé měli Mojžíše, avšak dlouhodobě žít v jeho intencích nedokázali. Neudržela se antická řecká demokracie ani římská republika. Také křesťanství, jakmile začalo usilovat o moc, se pokazilo. Islám se částečně pokazil ještě za Mohamedova života, později ještě víc.

Tak se to v různých obměnách opakovalo dodnes: střídala se období vzestupu a úpadku, který byl vždy dán především tím, že prosákly a na povrch se dostaly horší stránky člověka, jeho přírodní, primitivní instinkty a pudy. V současné době je to obzvlášť viditelné: optimismus „zlatých šedesátých“ je jakoby nenávratně pryč.

Filosofové a ostatní myslitelé si snad nekonečně mnohokrát kladli otázku jak je možné, že pokrok, který se zdál vždy tak logický a přirozený, se nikdy neudržel. Až do konce 19. století tento jev sice popisovali, avšak nerozuměli mu nebo mu rozuměli jen málo.

Vystoupení Freuda a Junga, kteří jeho podstatu objevili v lidské psychice, v do té doby neznámé síle podvědomí a nevědomí, mělo proto z tohoto hlediska nesmírný, historický význam. Jung tento jev vysvětlil zcela přesvědčivě: „Kdo by si byl v roce 1900 pomyslel, že o 30 let později se budou v Německu dít takové věci, jaké se tam dnes dějí? Uvěřili byste, že celý národ vysoce inteligentních a kultivovaných lidí může být uchvácen fascinující silou archetypu? Viděl jsem to přicházet a dovedu to pochopit, protože znám sílu kolektivního nevědomí. Ale na povrchu to vypadá jednoduše neuvěřitelně. Dokonce i moji osobní přátelé jsou fascinováni, a když jsem /na návštěvě, pozn. B.S./ v Německu, věřím tomu sám, chápu to všechno a vím, že to musí být tak, jak to je. Nedá se tomu odolat. Jde vám to pod pás, a ne do vaší mysli, váš mozek je prostě nanic, je zachvácen váš sympatický systém /část autonomního nervového systému/. Je to síla, která fascinuje lidi zevnitř, je to kolektivní nevědomí, které je aktivováno, je to oživený archetyp /otce, vůdce, smečky/, jenž je společný všem. A poněvadž je to archetyp, má historické aspekty a bez znalosti historie nemůžeme ty události pochopit. Je to německá historie, jež je dnes prožívána, stejně jako fašismus je živoucí italská historie. Nemůžeme se vůči tomu chovat jako děti tím, že máme intelektuální rozumové myšlenky a říkáme: to by nemělo být. To je právě dětinské. Toto je skutečná historie, to je to, co se skutečně děje s člověkem, co se vždy dělo, a je to mnohem důležitější než naše malé osobní strasti a naše osobní přesvědčení. Znám velmi vzdělané Němce, kteří byli stejně rozumní, jako si myslím, že jsem já nebo jak si myslíte, že jste vy. Ale převalila se přes ně vlna a úplně odplavila jejich rozum a když s nimi mluvíte, musíte připustit, že s tím nemohli nic dělat.“

Freud s Jungem sice ve své době vzbudili obrovský ohlas, avšak ne natolik velký, aby se jejich teze o podvědomí a nevědomí v západním myšlení dostatečně a trvale prosadily a zejména, aby to vedlo k pochopení jejich důsledků v širších souvislostech. Západní myšlení přetrvávalo v přehlížení psychologie a nepochopilo, že prvotní příčinou všech historických a sociologických jevů je člověk a jeho mentalita. Nadále se zabývalo svými na psychologii nenavazujícími nebo nedostatečně navazujícími rozbory, úvahami a doporučeními, které se však vždy dříve nebo později ukázaly jako ne-li přímo plané, tak alespoň nedostatečně efektivní. Jednou z mála výjimek byl Erich Fromm, jeho publikace však byly sice zajímavé a čtivé, avšak chyběly jim pronikavější, zejména programové konsekvence.

Zcela jedinou výjimkou byl Tomáš G. Masaryk, polyhistor a politik dobře obeznámený s psychologií. Poučen svým učitelem z vídeňské univerzity Franzem Brentanem, potom postgraduálním studiem psychologie v Lipsku a hlavně studiem Freuda a později též Junga, „věděl“ a dokázal z toho vyvodit i adekvátní konsekvence pro svůj myslitelský a politický program.

Věděl sice, že „rozum člověku nevládne“, avšak chápal to jen jako zjednodušující generalizaci - na to, aby to tak chápal bezezbytku, byl příliš velký optimista.

Věděl též, že hlavními účinnými prostředky k povznesení lidstva jsou politika, pedagogika a umění, ovšem pouze tehdy, pokud jsou dostatečně podloženy zdravou psychologií. Jen tak lze dosáhnout nápravy „sub specie aeternitatis“.

A podle mého (bohužel) jediní, kdo Masaryka dostatečně pochopili, byli Karel Čapek a evangelický duchovní (za druhé světové války profesor na Princetonské univerzitě) Josef Lukl Hromádka. Jeho nejdůležitější slova jsem publikoval už několikrát, avšak nemohu než opakovat je znovu: “Neporozumíte Masarykově filosofii, nezapamatujete-li si, že všechno jeho myšlení bylo soustředěno jednak na poznání a na výklad moderní mravně společenské krize, jednak na hledání cest a léků, jak chorému a nešťastnému člověku dneška dopomoci k vnitřní jistotě, ke spravedlivému chlebu a ke svobodě pod vládou práva a lidskosti. Masaryk filosof je týž bojovník jako Masaryk politik. I když seděl ve své pracovně, psal knihy a přednášel na univerzitě, byl stále na stráži, pořád naslouchal výkřikům moderní lidské duše, zkoumal návrhy nejlepších myslitelů na vyléčení jejích chorob a přemýšlel o nejlepším programu na výstavbu nové společnosti. Masaryk nenapsal snad ani řádky bez živého, praktického zájmu o člověka v jeho soukromí i na veřejnosti. Jeho filosofie byla nástrojem, jak pomoci lidem v jejich duchovních potřebách i ve společenských úkolech.“

(pod názvem Jde vám to pod pás vyšlo 15. 1. v Přítomnosti)

Blogeři abecedně

A Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kňapová Kateřina · Kohoutová Růžena · Kolaja Marcel · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít O Obluk Karel · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pfeiler Tomáš · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy