Neomodernismus a nová víra 10 - Vedení státu a společnosti

01. 09. 2017 | 19:24
Přečteno 1180 krát
Politik může říkat pravdu a žít v souladu se svým svědomím.
Václav Havel

Neomodernismus, podobně jako osvícenství a modernismus, připisuje mimořádný význam všeobecnému vzdělání. Zastává též názor, že potenciálně nejvlivnějšími pedagogy jsou nebo by měli být politici, resp. všichni, kdo mají ve společnostech významné postavení a vliv. Měli by to však být informovaní, soudní a po všech stránkách příkladní lidé.

Pokud se jedná o současné školství, přihlíží sice k moderním psychologickým a výchovným principům, zdaleka ne vždy je však dostatečně naplňuje. Je příliš orientované na vědomosti a výkon a podceňuje širší vzdělání. Tlak na vědomosti na úkor osobnostního rozvoje se projevuje již na základních školách a mimo jiné se nepřihlíží k tomu, že zatímco značnou část tam získaných vědomostí dítě dříve nebo později zapomene, návyky v myšlení, cítění a chování si z velké části podrží.

Základním úkolem prvního školského stupně by mělo být nepotlačit přirozenou dětskou zvídavost a zájem o svět, úkolem druhého stupně by mělo být rozšířit dítěti obzor a vést je k soudnosti a sebereflexi a teprve počínaje třetím stupně je připravovat na specializaci. Dnešní člověk má být sice specializovaný, avšak především má být široce humanitně vzdělaný a duševně pružný a tvůrčí.

Je sice obtížné říci, zda současná euroamerická společnost mladou generaci vychovává lépe nebo hůř než dřívější, protože zde jde o porovnávání příliš velkého množství mnohdy protichůdných a neurčitých dat, celkově je však možno dojít k závěru, že hůř. Ztráta stabilních a zřetelně formulovaných duchovních hodnot, nenahrazená ničím jiným a vedoucí k stále se prohlubující orientaci na materiální hodnoty, se projevuje mimo jiné v neustále narůstajících statistikách negativních jevů. Potvrzuje se předpověď historika, sociálního filosofa a politika Alexise de Tocqueville z první poloviny 19. století, že Evropu i ostatní svět ovládne ‚amerikanizce‘, tj. přílišný, zejména ekonomický liberalismus, a také Masarykova teze, že moderní svět ztrácí odvěké mravní kodexy.

Ekonomické úspěchy Západu v 19. a 20. století vyvolaly neúnosný rozdíl mezi vyspělostí různých částí světa a postupně umenšený tlak levice a původních křesťanských zásad způsobil v současné době již neúnosný rozdíl mezi bohatými a chudými (byť na Západě vesměs jen relativně). Díky světové globalizaci a informační revoluci jsou navíc inter-nacionální rozdíly mnohem viditelnější, což vyvolává napětí a méně vyspělé země se v duchu ‚největší vůl stádo vede‘ usilovně snaží Západu vyrovnat. Amerikanizace, které nakonec podlehla i sama Amerika, znamená především oslabení kultury, vyvolané ztrátou vyšších hodnost, morálky a většiny dřívějších zpětných vazeb. Intelektuální a morální elity byly postupně nahrazeny celebritami, vystupujícími jako vzory pro veřejnost a rozšiřujícími falešné hodnoty a nekritické myšlení. Z vědců se mezi celebrity prosadili hlavně ekonomisté a jiní ‚experti‘ mající na celospolečenskou problematiku zúžený pohled. Podle Pavla Mühlpacehra „sociální pohled na člověka na přelomu tisíciletí přináší fakt, že veškeré velké a rozsáhlé vize, které byly doprovázeny revolucemi a válkami, ztroskotaly. Koncem minulého století ztroskotala i poslední obrovská vize komunistického ‚spravedlivého a dobrého světa‘, aniž byla nahrazena vizí novou. Vizí současnosti je absence jakékoli vize. A to je pro člověka špatné, neboť člověk vizi, perspektivu potřebuje.“

Potvrzuje se již přinejmenším Starým zákonem nastíněné a potom nesčíslně mnohokrát a v nesčíslných podobách vyslovované, že člověk potřebuje kladnou a celkovou orientaci ve svém vnějším i vnitřním světě. Ta se ovšem v moderní době již delší dobu krok za krokem oslabuje a znekvalitňuje. Výsledkem je to, že žijeme v materiálním bohatství, ale v duchovní bídě.

Pedagogové mohou napomoci ‚jen‘ tím, čemu Masaryk říkal drobná práce. Podmínkou jejich úspěšnosti je ovšem to, že sami musí byt patřičně orientovaní a že musí mít větší podporu politiků než dosud. Příkladem jejich nevědomosti a netečnosti je dodnes platný článek Karla Čapka z přelomu dvacátých a třicátých let minulého století: „Čekal jsem, že se proti reformě střední školy, jak ji publikovalo ministerstvo školství, ozve jedna nejradikálnější námitka: že jde-li nám vůbec o reformu střední školy, začalo se s ní na nepravém místě. Řekl bych to asi tak, že chceme-li reformovat střední školu, musíme začít s reformou na univerzitách. Jinak to asi z místa nepůjde.“

Čapkova výtka se sice týkala jen reformy středních škol, avšak lze ji rozšířit nejen na školy nižšího stupně, ale na celou společnost - analogicky, jak se Komenský sice zabýval především výchovou dětí a mládeže, ale šlo mu především o ‚všenápravu‘. Jinými slovy, postupná reformace školství musí začít u široce humanitně a zejména hlubinně psychologicky vzdělaných elit, odolávajících politickým a jiným dobovým vlivům. Pokud Raymond Chander napsal, že policisté by se měli rekrutovat z řad morálně a celkově integrovaných lidí, pro učitele (politiky, umělce aj.) to platí snad ještě víc. Po 2. světové válce, zaviněné psychopaty typu Hitlera a Mussolinino, která znamenala smrt pro desítky a nezměrné utrpení pro stovky milionů lidí se ozvaly hlasy, že do politiky a jiných vůdčích veřejných postů by měli smět vstupovat jen psychologicky prověření lidé, avšak tyto hlasy zůstaly nevyslyšené, neboť se zdály nerealistické. Přitom psychologickými vyšetřeními dnes procházejí řady jiných aspirantů, řidiči autobusů počínaje a řediteli firem konče, kdežto u ‚řidičů‘ a ‚ředitelů‘ společností je ring volný a vstupují do něj často, ne-li dokonce nejčastěji lidé, kterým duševní integrita chybí, o jejich morální integritě nemluvě.

Učitelské vzdělávání a učitelský status by měly být vyrovnány s jinými vysokoškolskými obory a v ideálním případě nad ně povýšeny, neboť úloha učitelů je ve společnosti jedna z nejdůležitějších. Nejde jen o zvýšení jejich platů, autority a prestiže, ale především o změnu v jejich myšlení a jednání, týkající se ovšem nejen jich samotných, ale všech ostatních, kdo si učitelství dodatečně zvolí jako své povolání (ne zaměstnání!), tedy těch, kdo jsou absolventy jiných vysokých škol, humanitních i nehumanitních: měli by projít patřičnými školeními končícími atestacemi. Při přijímání studentů na pedagogické fakulty by mělo být přihlíženo nejen k jejich studijním předpokladům, ale zejména k jejich osobnostním profilům a především k míře jejich duševního zdraví. Studium na pedagogických fakultách by mělo být výrazně posíleno o studium psychologie a psychoterapie a budoucí učitelé by měli procházet stejným školením jako psychoterapeuté, tj. individuálním i skupinovým psychoterapeutickým výcvikem. Největší podíl psychologie a psychoterapie by měl být u učitelů a vychovatelů na základním stupni a mateřských školách. Tato opatření by v žádném případě nebyla nepodložená ani nepřiměřená, neboť je prokázané, že investice do školství jsou nejrentabilnější.

(Desátá kapitola z připravované stejnojmenné knihy.)

Pod názvem Vedení společnosti vyšlo 28. 8. v Přítomnosti

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen korektně a slušně vedené debatě. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. V opačném případě se vystavujete riziku, že příspěvek administrátor odstraní z diskuse na Aktuálně.cz. Při opakovaném porušení kodexu Vám administrátor může zablokovat možnost přispívat do diskusí na Aktuálně.cz. Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů. Redakce Aktuálně.cz.

Blogeři abecedně

A Arnoštová Lenka Teska B Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bízková Rut · Bobek Miroslav · Boučková Tereza · Bursík Martin C Cimburek Ludvík Č Černý Jan · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr G Gazdík Petr · Gregor Kamil H Hamáček Jan · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Havel Petr · Havlík Petr · Heger Leoš · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hnízdil Jan · Hokeš Tomáš · Hokovský Radko · Holmerová Iva · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Horváth Drahomír Radek · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hovorka Jiří · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hůle Daniel · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chromý Heřman J Janeček Karel · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Keményová Zuzana · Klan Petr · Klíma Vít · Klimeš David · Kněžourková Tereza · Kolínská Petra · Komárek Michal · Kopecký Pavel · Kostkan Tomáš · Kostlán František · Košák Pavel · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Krištof Roman · Křeček Stanislav · Kubita Jan · Kubr Milan · Kučera Vladimír · Kuchař Jaroslav · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Lalák Adam · Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipold Jan · Lomová Olga · Ludvík Miloslav M Mahdalová Eva · Marksová-Tominová Michaela · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Mihovičová Jana · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Navrátil Vojtěch · Němec Václav · Novák Martin O Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Palik Michal · Paroubek Jiří · Payne Jan · Pecák Radek · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Peychl Ivan · Pikora Vladimír · Pixová Michaela · Poc Pavel · Pohled zblízka · Pokorný Zdeněk · Pražskej blog · Procházka Adam · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rath David · Redakce Aktuálně.cz  · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Řízek Tomáš S Sedláček Tomáš · Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Shanaáh Šádí · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sláma Bohumil · Slimáková Margit · Sobotka Bohuslav · Sokačová Linda · Sportbar · Staněk Pavel · Stanoev Martin · Stehlíková Džamila · Stejskal Libor · Stránský Martin Jan · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syková Eva Š Šefrnová Tereza · Šilerová Jana · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Štádler Petr · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel · Šumbera Filip · Švejnar Jan T Tejc Jeroným · Tejkalová N. Alice · Tolasz Radim · Tomášek Pavel · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Tošovský Michal · Tožička Tomáš · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vileta Petr · Vlach Robert · Vlk Miloslav · Vodrážka Mirek W Wagenknecht Lukáš · Wheeler Adrian · Wichterle Kamil · Wollner Marek Z Zahradil Jan · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zděnek Michal · Zelený Milan · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy