Euroskepticismus: jde o českou suverenitu nebo o suverenitu českých autokratů?
Naši „prádelnu mozků“ začali po Mnichovu nacisté a po Únoru komunisté, kteří v tom pokračují dodnes. Byť s opačnými znaménky, avšak v ostatním podezřele stejně a zejména stejně autokraticky na ně navázal náš snad nejtypičtejší postkomunista Klaus a spolu s ním ODS (ve skutečnosti strana neobčanská a nedemokratická, „strana jednoho muže“), jejímž jedním z kréd byl euroskepticismus. Protože ODS byla až do pádu Nečasovy vlády úspěšná, zabíral i její euroskepticismus. Postupně se k němu začaly přiklánět mnohé jiné strany, neboť zjistily, že útoky na spodní etáže lidské psychiky jim přinášejí voliče. Nejostudněji si v tom počínala ČSSD, která za imigrační krize opustila své základní ideje, tj. solidaritu a internacionalismus, a obrátila o 180 stupňů. Vrcholem bylo vyhlášení zemanovce Chovance, že Česká republika v příštích letech nepřijme nejen ani jednoho imigranta, ale ani jednoho uprchlíka z blízkovýchodních a afrických zemí postižených válkami a terorem, čímž nás dál oddělil o Evropy. Celkovým výsledkem našeho polistopadového vývoje je mimo jiné český, v Evropě největší euroskepticismus. O jeho značných negativních důsledcích euroskeptici mlčí nebo je bagatelizují.
Typické pro všechny naše euroskeptické politiky je, že štěpí neboli rozkládají společnost a že jsou fakticky nebo přinejmenším morálně zkorumpovaní. Nejde jim o nás, o řadové občany, ale pouze o ně samé, o jejich vlastní moc a prospěch. Nejhorší jsou Zeman, komunisté a okamurovci. Jsou to více nebo méně duševně narušení egoisté. Zeman je duševně, morálně i fyzicky čím dál zchátralejší.
Jakoby nepamatují výrok Jana Masaryka: „Vy… se na západ a z východu přišlo ho…“. Smrdělo tu pak čtyřicet let a smrdí tu de facto dodnes.
Slovo zchátralý je blízké slovu chátra, slovo suverenita je velmi blízké slovu suverén neboli neomezený vládce.