Nejlepší verzí České hymny je podle mne ta stará Jeremiášova
Možná ze mne mluví staromilec, možná ne. Když jsem v roce 1993 poprvé slyšel tehdy novou verzi naší hymny, nelíbila se mi.
Řeknu proč. Je na efekt a méně odpovídá naší národní historii a mentalitě. Kromě toho „uštěbetaná“ jak dechovka a hlavně místy harmonicky neobratná, např. v místě, kde se zpívá „po skalinách“. Tvrdím to jako člověk s docela slušným hudebním vzděláním.
Avšak i Mistr Jeremiáš tam má chybu. Trochu nás znásilňuje, když nás nutí zpívat „kde domov muj“ místo „můj“. Dost často to přece zpíváme zároveň s orchestrem. Dá se to však velmi snadno opravit.
(Možná ale za to Mistr ani nemůže; asi to vzniko, když původně táhlou hymnu zkracovali. Tehdy to zřejmě někomu uniklo.)
Toho si dodnes nikdo jakoby nevšiml. "Samozřejmě" ani ti, kdo stvořili tu poslední, údernou a hyperefektní verzi, podle mne paskvil. Pyšný výron mindráku. Ten národ na nohy nepostaví a ani v očích světa ho nevylepší.
Buďme proboha rádi, že máme takovou hymnu jakou máme!
Ojedinělou. Prostou a krásnou jako luční kvítko. Naši! Takovou, jak ji milovali naši předkové a jak ji dnes milujeme i my.
Jednostvolovu neboli jednovětou.
Představuji si své rodiče, jak ji zpívají za Protektorátu a do očí se jim derou slzy. Představuji si sebe, jak ji zpívám v Srpnu 68 a není mi o nic lépe.
Prostota jdoucí od srdce přece povznáší ze všeho nejvíc!
Tam žádné efektní okrasy ani údernosti nepatří.
Tam jsou nepřípustné.
Ani ti ... komunisti si to nedovolili.
Řeknu proč. Je na efekt a méně odpovídá naší národní historii a mentalitě. Kromě toho „uštěbetaná“ jak dechovka a hlavně místy harmonicky neobratná, např. v místě, kde se zpívá „po skalinách“. Tvrdím to jako člověk s docela slušným hudebním vzděláním.
Avšak i Mistr Jeremiáš tam má chybu. Trochu nás znásilňuje, když nás nutí zpívat „kde domov muj“ místo „můj“. Dost často to přece zpíváme zároveň s orchestrem. Dá se to však velmi snadno opravit.
(Možná ale za to Mistr ani nemůže; asi to vzniko, když původně táhlou hymnu zkracovali. Tehdy to zřejmě někomu uniklo.)
Toho si dodnes nikdo jakoby nevšiml. "Samozřejmě" ani ti, kdo stvořili tu poslední, údernou a hyperefektní verzi, podle mne paskvil. Pyšný výron mindráku. Ten národ na nohy nepostaví a ani v očích světa ho nevylepší.
Buďme proboha rádi, že máme takovou hymnu jakou máme!
Ojedinělou. Prostou a krásnou jako luční kvítko. Naši! Takovou, jak ji milovali naši předkové a jak ji dnes milujeme i my.
Jednostvolovu neboli jednovětou.
Představuji si své rodiče, jak ji zpívají za Protektorátu a do očí se jim derou slzy. Představuji si sebe, jak ji zpívám v Srpnu 68 a není mi o nic lépe.
Prostota jdoucí od srdce přece povznáší ze všeho nejvíc!
Tam žádné efektní okrasy ani údernosti nepatří.
Tam jsou nepřípustné.
Ani ti ... komunisti si to nedovolili.