Za skandální považuje předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker skutečnost, že některé unijní země, mezi nimi i Česko, naprosto odmítají přijímat migranty a odmítly dokonce přijmout děti bez doprovodu.

Dovolím si malý komentář: Pokud se dnes bojíme různých hoaxů a zkreslených informací přicházejících k nám zvenčí (zejména z Ruska), rádi zapomínáme na ty, které produkujeme sami, resp. které produkují naši politici. Nejočividnější je to na psychóze strachu, kterou vyvolali za imigrační krize, a která českou politiku dovedla do řady absurdit. Vrcholem bylo prohlášení tehdejšího (sociálně demokratického!) ministra Chovance, že Česká republika v dohledné době nepřijme nejen ani jednoho migranta, ale ani jednoho uprchlíka. Bylo to projevem naší ubohosti a silně nás to poškodilo v očích vyspělého světa. V zemi, v níž nebyli (a ani o to nestáli) skoro žádní uprchlíci, která však proti nim aktivovala stovky policistů a hlavně to zahýbalo s celou její politickou scénou, to nebylo nic jiného než krajně vystupňovaná hysterie, krajní bezcitnost a krajní sobectví.

Mělo a má to i ovšem závažné ekonomické důsledky, neboť na naše lidi včetně podnikatelů se „venku“ dívají s despektem a naše výrobky až na výjimky nemají dobré jméno nebo nemají žádné (i proto se tak těžko odlepujeme od "montovny"). Nemluvě o tom, že nám EU hodlá, pochopitelně a oprávněně, omezit dotace. Oko za oko, nesolidarita za nesolidaritu.

A poškodilo to i nás samotné. Komplex méněcennosti, o kterém všichni dobře víme ale nemluvíme o něm a který jsme částečně překonali za 1. republiky a krátce po Listopadu, v nás tropí nová zla. Jedním z nich bylo Babišovo prohlášení, že ani žádné sirotky…

(napsáno pro Přítomnost)

PS po připomínce jednoho z čtenářů: Ano, přijímáme mafiemi prostoupené Ukrajice, Vietnamce atd.