Autor libreta k Prodané nevěstě, mimořádně talentovaný, avšak morálně desintegrovný český literát a politik Karel Sabina vstoupil do našich dějin třikrát. Poprvé tomu bylo v roce 1848, kdy na sebe strhl pozornost jako vůdčí revolucionář a vlastenec. Jeho mnohem soudnější a charakternější současník Karel Havlíček ho neměl rád; jednak ho prohlédl, jednak si byl si na rozdíl od něj vědom, že revoluce samy o sobě, bez pozitivní "revoluce mysí a srdcí" obvykle nic neřeší a že do svého čela vynášejí podivné a ctižádostivé egocentriky, kteří toho mnohdy víc pokazí než napraví. Po roce 1848 to dotvrdil Bachův (resp. Schwarzenbergův) absolutismus. A řečeno Havlíčkovými slovy, najednou „v Praze jakoby vymřelo“. Sabina byl odsouzen nejdříve k trestu smrti, potom k osmnácti letům vězení, když však doba absolutismu polevila, byl omilostněn. Proto mohl Bedřich Smetana v roce 1863 přijmout jeho naprosto skvělé libreto k Prodané nevěstě a udělat z ní skvost a dodnes trvající oporu českého umění.

Boží mlýny však Sabinu nakonec semlely. V roce 1872 vyšlo najevo, že je již delší čas rakouskouherským konfidentem, a česká společnost ho za to jednoznačně odsoudila, dokonce ho odsoudili i mnozí naši Němci. Jaký rozdíl proti dnešku! Sabina od té doby jen živořil; stáhl se do ústraní a ven vycházel jen v přestrojení a převážně pouze v noci.

Zde třeba podotknout, že česká společnost měla tehdy štěstí, že Bachův absolutismus trval jen necelých dvanáct let, a že ji proto zdaleka tak nepoškodil jako čtyřicet let trvající „Gottwaldův“ komunistický absolutismus a po něm následující „Klausův“, „Zemanův“ a „Babišův“ postkomunismus, který o absolutismus od počátku usiloval a dál a stále víc usiluje.

Jiným dřívějším, byť poněkud sporným a méně významným grázlem byl v roce 1914 jiný Karel, Šviha, obviněný z toho, že donášel následníkovi trůnu Ferdinandovi d´Este. Byly kolem toho spory, včetně soudního. Masaryk stál zpočátku na jeho straně, pak se však za to omluvil. Na Švihově případu je ovšem důležité, že i jej tehdejší česká společnost odsoudila, což je opět do nebe volající rozdíl proti dnešku. Tento Karel po sobě zanechal jen slovo průšvih.

Co po sobě zanechají Václav Klaus, Miloš Zeman a Andrej Babiš? Klaus už s ostudou padl, Zeman podobně padne brzo a Babiše čeká dříve nebo později totéž. A jen o něco později ho dějiny také odsoudí.

Tento konfident, sice též mimořádně talentovaný, avšak ubohý, morálně desintegrovný materialista a dravec s patologicky přebujelým Egem, u něhož Masarykovu a Havlovu pravdu a lásku bezezbytku vytěsnila sebeláska, tento notorický demagog a lhář nenasytně toužící po moci a slávě po sobě nezanechá ani Sabinovu-Jeníkovu větu z Prodané nevěsty: „Jak možná věřit, že bych já prodal svoji Mařenku… andílka svého?“

(viz you tube, hudba)

A pokud nejen na českou operní, ale především na politickou scénu vstoupí další Jeník a v podobě nového Masaryka vyhraje, mnozí se budou divit: „Jak možná věřit, že jsme tomu grázlovi naletěli?... A že nám nevadili ani ti hrozní Kecalové Filip a Hamáček ani ti Vašci kolem nich?“

Ale to už budou všichni tancovat a zpívat „dobrá věc se podařila“:

(viz you tube, hudba)

(napsáno pro Přítomnost)