Prošli jsme druhou normalizací. „Zlý dlouhý půst“ pokračuje.

17. 10. 2020 | 02:11
Přečteno 2008 krát
Je to tak, přiznejme si to, přestože jak se říká, (kritické) myšlení a pravda bolí. Pravdou mimo jiné je, že jsme od roku 1938 zažili mnoho zlého a že nás to poznamenalo. Z dnešního pohledu nás poznamenala zejména „normalizace“ po roce 1968.

V roce 1968 jsme byli sice společností otřesenou válkou, Protektorátem a padesátými léty, avšak mnohem zdravější než dnes. Ideje a hodnoty vtisknuté Masarykem 1. republice byly ještě zakořeněné a mnoho z nás věřilo, že pravda vítězí. Dokonce i komunisté „osmašedesátníci“ věřili, že naše situace se zlepší a že se jim podaří nastolit socialismus s lidskou neboli humanistickou tváří.

Ruská okupace byla šokem, který si dnešní nepamětníci nemohou snad ani představit. Druhým šokem bylo, že po roce došlo k „vnitřní okupaci“. Dodnes to vidím: na brněnskou Filosofickou fakultu, kde jsem tehdy studoval a kde jsme stávkovali, přijeli blíže neoznačení muži v zeleném (dnes by se řeklo, čeští zelení mužíci) a surově nás rozehnali. Stejným způsobem byly rozehnány demonstrace po celé republice. Třetím šokem pak bylo, jak rychle většina našich lidí začala otáčet. Jako by zapomněli, co říkali ještě včera. Zavinily to ovšem hlavně prověrky, v nichž šlo každému o jeho další osud. Byly cynicky jednoduché: museli jste se vyjádřit, zda souhlasíte nebo nesouhlasíte se „vstupem vojsk Varšavské smlouvy“. Pokud jste nesouhlasili, čekala vás „lopata“.

Obnovená komunistická totalita to vzala zeširoka a obrátila národ o sto osmdesát stupňů. Nejhorší však bylo, že prodloužila nedemokracii na čtyřicet let a že se tím zpřetrhalo prakticky vše, na co jsme jako národ mohli předtím být hrdí a že ti nejlepší z nás buď emigrovali, nebo postupně stárli a vymírali. Komunisté dosáhli svého: „normalizace“ zchroničtěla; prosadilo se sobectví („každý na svém písečku“) a amorálnost („kdo nekrade, okrádá rodinu“).

V roce 1989 jsme na tom jako společnost byli mnohem hůř, než si naprostá většina z nás uvědomovala. Věřili jsme, že se zbavíme totalitních pout a nešvarů a že vybudujeme zdravou společnost se sociálně tržní ekonomikou. Svět obdivoval naši Sametovou revoluci a Václava Havla, který nás vracel k Masarykovi a k jeho idejím a hodnotám.

Pak ovšem začala druhá (ne)normalizace. Odkudsi vynořil jiný Václav, Klaus. Po Gottwaldovi, Husákovi a dalších nový autokrat a gauner, do té doby žijící v totalitě jako v peřinkách. Využil obvyklého dějinného jevu střídání orientací (neboli přechodů z bláta do louže) a znovu nás obrátil o sto osmdesát stupňů, tentokrát do nehumanistického kapitalismu. Protože ho Evropa na rozdíl od nás prohlédla a urazila tím jeho (enormní) narcismus, zanevřel na ni a silně a zarytě ji pomlouval. Také ovšem proto, že jako všichni antidemokraté nesnášel, aby kdokoli mluvit do „jeho“ věcí a omezoval jeho moc. (Za Opoziční smlouvy pak platilo „vládneme, nerušit“.) Podobně nesnášel a pomlouval Zelené a všechny, kdo se odvážili mu cokoli namítnout. Například předseda Lidovců a slušný člověk Josef Lux prosazující sociálně tržní ekonomiku byl onálepkován na „hada na tři“. Největším Klausovým nepřítelem byl ovšem Václav Havel a je naší politstopadovou tragédií, že nezvítězil. Byl bohužel málo razantní a jako prezident měl málo pravomocí.

Druhá normalizace nezačala jako první několika velkými šoky, ale sérií šoků menších. Bylo jich však mnohem víc a pokračovaly až dodnes, takže nadělaly ještě větší škody. Klaus jako všichni úspěšní politici toho hodně nasliboval a jeho sliby se trefily do černého. Byla to přirozeně především ekonomika; slyšeli jsme na ni ještě víc než kdy jindy, protože jsme chtěli dohnat Západ. Klaus je také příkladem toho, jak gauneři, pokud se mezi sebou zrovna nedostanou do křížku, drží spolu. (Amorální politici pak, jak musí držet a rozšiřovat v ovzduší demoralizaci, aby se to, co páchají, příliš nevymykalo.) Klaus vědomě a programově vyhlásil „nejprve ekonomika, potom zákony“. Otevřel tím dveře všem jiným gaunerům a zahájil tak „divoká devadesátá“, což byl ráj pro lidi zkažené první normalizací, zejména pro bývalé komunisty a vechsláky. Byli zvýhodněni i tím, že měli s ekonomikou víc zkušeností a měli víc potřebných kontaktů než ti, kdo byli za první normalizace drženi nebo se sami drželi „mimo“. Jiným trestuhodným Klausovým krokem byla kupónová privatizace. Zpočátku jakoby levicová, pak však, opět vědomě, programově (a proti stanovisku jiného otce privatizace Tomáše Ježka, který se proto s Klausem rozešel), se správci privatizovaných podniků mohli stát jejich majiteli. V té době se do světa rozšířilo české slovo tunelování. Mnoho podniků, které jinak mohly obstát, nepřežilo.

Ekonomická demoralizace se brzo rozšířila na politickou a celospolečenskou. Přesto v té době ještě bylo šokem to, nad čím jsme se později už nepozastavovali. Když se zjistilo, že ODS, „strana jednoho muže“, je zkorumpovaná, vyvolalo to politickou krizi a část členů ODS ji opustila. Vznikla nová politická strana, Unie svobody, která v roce 1998 vytvořila spolu s ODA, DU a Lidovci Čtyřkoalici. Ta se však bohužel v poměrně krátké době rozpadla.

Počáteční nadšení z Klause a jeho reforem postupně vyprchávalo a vztahovalo se i na celou pravici, a proto se na politickém výsluní objevil nový autokrat a gauner (opět jsme přešli z bláta do louže), skvělý rétor ostře se hádající s Klausem a účelově se vydávající za sociálního demokrata, Miloš Zeman. V roce 1998 vyhrál parlamentní volby a hned na to začal naši nenormalizaci dál prohlubovat. Aby vytvořil většinovou vládu a uvolnil si tím ruce, dohodl se s Klausem na tzv. Opoziční smlouvě, která obsahovala ustanovení, že ODS nesmí proti ČSSD zasahovat a naopak. Tím se vytvořil nový ráj pro gaunery, tentokrát hlavně pro politiky, znamenající značný nárůst korupce, zejména v ODS a v ČSSD, avšak po jejich příkladu se rozšiřující do celé společnosti. Tehdy se též vytvořilo její rozpolcení, trvající a postupně se zvětšující dodnes.

Nastal dramatický rok 1999, protože zdravější část společnosti se začala bouřit. Mluvilo se o ukradené revoluci, došlo k několika mohutným demonstracím a vznikla hnutí Děkujeme, odejděte a Impuls 99. Zeman s Klausem to však ustáli, byť jen dočasně. V roce 2002 se ujal vlády sociálně demokrat Vladimír Špidla, který odmítl pokračování Opoziční smlouvy, a zdálo se, že jsme z nejhoršího venku. Bylo to však jen zdání; po jeho odchodu jsme se už jen postupně, s krátkými posuny k lepšímu a dlouhými k horšímu, jen dál propadali do bahna, představovaného nyní Babišem a Zemanem.
Věci, které jsme dřív považovali za nenormální, dnes už považujeme za normální.

Blíží se další listopad. Bude listopadem nebo Listopadem? Nebo alespoň ten příští, za rok?

Jak dlouho ještě „půjdem slepí“, jak dlouho ještě potrvá „v patách se nám lepí Tajga blues“?

you tube: tajga blues

Blogeři abecedně

A Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kňapová Kateřina · Kohoutová Růžena · Kolaja Marcel · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novotný Martin · Novotný Vít O Obluk Karel · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pfeiler Tomáš · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy