Evropskou unii v posledních letech zasáhlo hned několik krizí, od finanční přes migrační až po současnou krizi důvěry. Zmíněné události odhalily, že Unie je při řešení svých problémů často pomalá a málo důrazná. I výsledek britského referenda je nutno brát jako další symptom těchto problémů, se kterými se jako společenství potýkáme. Záleží jen na nás, zda v této situaci propadneme nejistotě. Druhou možností je se připojit k těm, kteří si se škodolibou radostí mnou ruce, když praská větev, na níž sami sedí. Poslední cestou je, že současný stav budeme brát jako impuls pro zlepšení fungování Evropské unie jako celku. Já volím třetí variantu, jsem totiž přesvědčen, že je nejlepší nejen pro Evropu, ale především pro Českou republiku a její občany.

Proto jsem společně s dalšími evropskými lídry na červnové Evropské radě potvrdil náš společný závazek pokračovat v budování bezpečné, politicky silné a hospodářsky úspěšné Evropy. Tento proces však může být úspěšný pouze tehdy, pokud se nám podaří jej vzdálit krizovému managementu, k němuž se Unie musela pod tlakem událostí mnohdy uchýlit, a vrátíme se zpět k racionálnímu a systémovému přístupu. Neboť právě nutnost hekticky hledat východiska z opakujících se krizí, která s sebou pochopitelně přináší mnohé chyby a problémy, je to, co obraz Evropské unie v očích jejích občanů i jejích partnerů nejvíce poškozuje.

Evropská unie je především společenstvím států, a proto je na nás, abychom do jejího budoucího směřování přinesli nový impuls. Za klíčové pro pokračování evropské integrace považuji důvěru a soudržnost. Tyto dvě „ingredience“ jsou nezbytnou podmínkou pro to, aby se spolupráce mezi členskými státy mohla dále prohlubovat. Naše společná cesta musí směřovat k posilování důvěry mezi členskými státy, nikoli k prohlubování příkopů mezi jednotlivými „kluby“ v rámci Unie. Naši občané stále častěji poukazují na neschopnost členských států nalézt společná řešení v klíčových otázkách, které se bezprostředně dotýkají jejich každodenního života. To musíme změnit.

Tento pátek se na summitu v Bratislavě zaměřím především na dvě témata, která jsou z tohoto pohledu naprosto zásadní – zaprvé na prosperitu a ekonomickou spolupráci a zadruhé na zajištění bezpečnosti Unie – vnitřní i vnější.

Pokud jde o zajištění bezpečnosti uvnitř Evropské unie, jednoznačnou prioritu představuje zejména boj proti terorismu založený na efektivní policejní spolupráci, výměně relevantních informací, včetně těch získaných tajnými službami, zabraňování radikalizaci a zastavování finančních toků, které teroristé využívají. Neméně důležité je v současnosti také zajištění plné kontroly vnějších hranic, jež je předpokladem efektivního fungování Schengenského systému.

Kromě popsaného vnitřního rozměru se se stejnou intenzitou musíme věnovat také vnějším aspektům bezpečnosti. Unie již dnes disponuje velmi účinnými zahraničně politickými nástroji, jako jsou politika sousedství, rozvojová pomoc nebo obchodní politika. K tomu, aby Evropská unie mohla být brána jako skutečný globální hráč, musí být schopna a ochotna se angažovat v ochraně zájmů svých občanů i mimo své hranice. Cestou k tomuto cíli může být budování evropské bezpečnostní a obranné unie, včetně zahájení procesu směřujícího k postupnému vytvoření evropské armády. Nejde o to, konkurovat NATO, ale umožnit více naplnit čistě evropské bezpečnostní priority v jejím sousedství, včetně boje s teroristy či pašeráky lidí, reakcí na humanitární krize či rozpad některých států.

Občané oprávněně očekávají, že jim Unie, kromě zajištění bezpečnosti, pomůže zajistit také slušný životní standard. Finanční krize zastavila proces ekonomického sbližování, ať již uvnitř jednotlivých členských států či mezi nimi, což dlouhodobě ovlivňuje ekonomickou a sociální situaci celé Unie. Právě konvergence je tak klíčovým cílem, k němuž bychom měli směřovat, neboť řeší řadu problémů, kterým dnes čelíme. Již dnes máme k dispozici mnoho nástrojů, které můžeme na podporu konvergence a hospodářského růst využít, zejména funkční vnitřní trh se čtyřmi svobodami (volný pohyb zboží, služeb, osob a kapitálu), rozsáhlou podporu investic, obchodní politiku, kohezní politiku, podporu výzkumu a vývoje. Podporujeme digitální ekonomiku a budujeme energetickou unii. Skutečně evropský přístup znamená rovnoměrně rozvíjet všechny čtyři svobody a odolat pokušení některé z nich omezovat, a to i ve chvíli, kdy by se to z krátkodobého hlediska mohlo zdát výhodné. Na globalizaci musíme reagovat vyšší konkurenceschopností, založenou na investicích do vzdělání a inovací. To vše musí být doplněno fungujícím sociálním státem, který garantuje soudržnost a prostupnost společnosti.

V Bratislavě budeme rozhodovat o tom, jak Evropskou unii změnit. A já budu vší silou bojovat za to, aby budoucí Unie byla co nejblíže svým občanům a odpovídala na jejich skutečné problémy a obavy.