Bohuslav Sobotka

15. 04.

První úspěch v regulaci hazardu

Bohuslav Sobotka Přečteno 3735 krát

Po dlouhých dvanácti letech došlo v Poslanecké sněmovně k velkému průlomu v oblasti zpřísnění podmínek pro fungování hazardního průmyslu. Byla schválena novela loterijního zákona, předložená poslanci ČSSD a KSČM, která nově poskytuje obcím možnost zcela regulovat hazard na základě vyhlášek, dává obcím právo být účastníkem řízení při povolování všech typů hracích zařízení a zavádí povinnost zveřejňovat veškeré informace, týkající se odvodů na tzv. veřejně prospěšné účely. Veřejný zájem zvítězil nad zájmem vlivné a ekonomicky silné podnikatelské lobby. Nebyla to ale krátká, ani jednoduchá bitva. Navíc ještě není u konce, přesunula se nyní do Senátu. Přesto mám z výsledku hlasování opravdu velkou radost a dobrý pocit.

Poslední změna loterijního zákona byla přijata v roce 1998. Od té doby se zejména provozovatelům dařilo bránit jakékoliv změně pravidel pro legální hazard. Mám s tím osobní zkušenost. V roce 2005 jsem jako ministr financí předložil prostřednictvím vlády Jiřího Paroubka novelu loterijního zákona, obsahově téměř shodnou s tím, co bylo nakonec přijato tuto středu. Během let 2005-2006 se nikdy nedostala ani do fáze prvního čtení. Celkem šestkrát se vždy objevil nějaký poslanec, který úspěšně navrhl vyřazení novely z programu příslušné schůze Poslanecké sněmovny. Tyto návrhy, jež byly předkládány v zájmu hazardního průmyslu, pravidelně podporoval zejména poslanecký klub ODS ve spolupráci s jednotlivci z klubů KSČM a KDU-ČSL.

Topolánkova vláda neučinila v oblasti regulace hazardu nic. V roce 2009 jsme proto s kolegy poslanci z ČSSD a KSČM připravili vlastní stručnou novelu loterijního zákona, která se soustředila na hlavní problémy, které v současné regulaci existují a inspirovala se návrhem soc.dem. vlády z roku 2005.

Tím prvním problémem je současná omezená možnost obcí hazard regulovat. Obce vůbec nemají možnost ovlivňovat herny, založené na nových technologiích, které v době novely zákona v roce 1998 ještě neexistovaly. Jde například o tzv. videoterminály. Navrhli jsme tedy, aby obce mohly vyhláškou regulovat všechny typy hazardu. A aby ministerstvo financí nemohlo povolovat umisťování výherních hracích přístrojů v rozporu s takovou obecní vyhláškou.

Druhý problém, který jsme navrhli řešit, se týká použití tzv. výtěžku z hazardních her. Výtěžek je zákonem stanovená část příjmu, kterou musí podnikatelé v hazardu odvádět na veřejně prospěšné účely. Zákon z roku 1998 ale nestanovil přesná pravidla, ani povinnost zveřejňovat subjekty, kterým je výtěžek odváděn. V praxi tak docházelo k celé řadě případů, jež připomínaly „malou domů“. Provozovatelé zakládali „vlastní“ nadace, obecně prospěšné společnosti a občanská sdružení, kam posílali výtěžek. Formálně tedy splnili zákonnou povinnost, ale ve skutečnosti si zachovali nad použitím těchto prostředků plnou kontrolu. Zveřejnění účelu, na který byl výtěžek použit, nebylo bez souhlasu provozovatele možné. Veřejná kontrola byla zcela znemožněna. V naší novele jsme navrhli stanovit pravidla, jež by vyloučila střet zájmů, zajistila skutečné použití výtěžku pro veřejně prospěšné účely, a zakotvila povinnost zveřejnit použití každé koruny výtěžku.

Ve středu tohoto týdne jsme o naší novele hlasovali ve třetím čtení. Ještě v této fázi se provozovatelé hazardu pokusili novelu zastavit. Prostřednictvím poslanců ODS navrhli vrácení k projednání do rozpočtového výboru. Prakticky by to znamenalo konec naděje na schválení zákona ještě do voleb. Tento návrh ODS naštěstí neprošel. Ale jasně ukázal, že je úplně jedno, zda v čele této strany stojí Topolánek nebo Nečas. V každém případě je zájem provozovatelů hazardu pro ODS důležitější, než veřejný zájem na jeho přísnější regulaci.

Novela schválená Poslaneckou sněmovnou neřeší všechny problémy regulace hazardních her. K tomu může přispět až nový loterijní zákon, který je připravován ( bohužel již příliš dlouho) na ministerstvu financí. Znamená však důležitý pokrok, první vítězství na dlouhé cestě k nastavení standardních podmínek, obvyklých ve vyspělých zemích Evropy. Teď bude důležité sledovat projednání zákona v Senátu. Pokud Senát novelu vetuje či vrátí s pozměňujícími návrhy, může ji ještě Poslanecká sněmovna projednat na připravované schůzi 18. května.

07. 04.

Pravda o investičních pobídkách

Bohuslav Sobotka Přečteno 6463 krát

Systém investičních pobídek nastartovaný za vlád ČSSD se České republice vyplácí. Každá vložená koruna se vrátila 8,5 krát. Čistý příjem státu z investičních pobídek za dobu jejich existence (od roku 1998 do 2008) činil přibližně 230 mld. Kč a jejich důsledkem byl i vznik 308 tisíc nových pracovních míst. Prokazuje to aktuálně zveřejněná nezávislá studie mezinárodní společnosti Deloitte.

Stejně tak nezávislá mezinárodní poradenská společnost KPMG konstatovala, že bez investičních pobídek přišlo do ČR pouhých 27 % z realizovaných investic.

Celých posledních deset let probíhala polemika mezi ČSSD a ODS o tom, zda investiční pobídky našemu hospodářství pomáhají, nebo škodí. Publikovaná studie dokazuje, že ODS neměla pravdu. Její odpor proti investičním pobídkám nebyl podložen reálnými argumenty, ale pouze ideologickým odporem k jakékoliv formě aktivní vládní hospodářské politiky. Ještě štěstí, že v letech 1998-2006 ODS v naší zemi nevládla a investiční pobídky tak mohly podpořit zaměstnanost a růst životní úrovně. Po roce 2006 už to bylo podstatně horší.

Investiční pobídky byly po celou dobu vládnutí ČSSD jedním z klíčových faktorů hospodářského růstu, který v roce 2007 dosáhl rekordní úrovně 6,5 %. Za 30 vložených miliard Česká republika získala 260 miliard daňových příjmů a 308 000 pracovních míst. 27% nových míst bylo vytvořeno na úrovni investorů a 73% pracovních míst na úrovni dodavatelů.
Sociálnědemokratické pobídky vytvořily místa především ve zpracovatelském a výrobním průmyslu. Díky pobídkám se v České republice usadila například TPCA nebo Hyundai.

ČSSD chce stejného úspěchu dosáhnout i v rozvoji investic do oborů s vysokou přidanou hodnotou. Investice do Hi-tech pomohou vytvářet špičková pracovní místa, zvýší naši konkurenceschopnost a pomohou zaměstnat ve výrobě další tisíce lidí. Chceme obnovit příliv domácích a zahraničních investic, který za vlády ODS viditelně opadl.

Kdyby ODS pokračovala v naší úspěšné politice z let 1998-2006, mohla vytvořit desítky tisíc dnes tolik potřebných pracovních míst. Za selhání při lákání investorů je přímo zodpovědný exministr za ODS Martin Říman, který nepromyšleně prosadil zkrácení daňových pobídek pro investory z desíti na pět let. Stát tak sice ušetřil několik stovek milionů na přímých podporách, ale připravil se o desítky miliard příjmů.

Martin Říman prosazoval namísto zdravého rozumu modrou ideologii a způsobil občanům České republiky zbytečné ztráty. Důkazem jeho nekompetentnosti je tvrzení z roku 2007 pro časopis Ekonom: „Jejich užitečnost (investičních pobídek) se blíží nule… Zastávám názor, že investoři, kteří přišli do České republiky, sem z 90 procent přišli i bez investičních pobídek, protože je sem přivedly jiné komparativní výhody ve srovnání s jejich mateřskými zeměmi. A pokud jde o těch deset procent, kteří přišli jen pro ten oběd zadarmo, tak těch by tedy nebyla žádná škoda.“

A pak se divte, že jsme takové vládě vyjádřili nedůvěru.

05. 04.

Počítadlo pro Nečase

Bohuslav Sobotka Přečteno 7420 krát

Petr Nečas a Martin Kocourek seznámili českou veřejnost se svými propočty volebních závazků ČSSD. Došli k neuvěřitelné a nesmyslné částce 650 miliard korun, které by měla realizace programu ČSSD státní rozpočet údajně stát v následujících čtyřech letech. Tato částka je nyní bez bližších podrobností inzerována v novinách.

Nevěřím tomu, že pánové Nečas a Kocourek neumí počítat a dopustí se chyby v řádu stovek miliard korun. Nejde o chybu, jde o předvolební manipulaci, která má podložit tezi ODS o tom, že se ČSSD chystá zadlužit zemi. Když k tomu Petr Nečas nemá žádné důkazy, prostě si je vymyslí. Zkrátka typický pravdomluvný „poctivec“.

Pojďme se blíže podívat na věrohodnost a pravdivost výpočtů pánů Nečase a Kocourka:

1. Mimořádný 13. důchod ve výši 2.400 Kč.
ODS ve své kalkulaci uvádí rozpočtovou náročnost 7 miliard korun za jeden rok a 28 miliard za čtyři roky. Sociální demokracie hovoří v souvislosti s tímto příspěvkem jako o jednorázové, neopakující se kompenzaci za skokový růst životních nákladů seniorů v době vlád ODS a neposkytnutou valorizaci v roce 2010. Slovo jednorázový znamená, že příspěvek bude vyplacen jen jednou, právě v roce 2010. Náklady budou činit celkem maximálně 6 -7 miliard korun. V žádném případě není pravdivá částka 28 miliard korun!
Prokazatelný rozdíl -21 miliard Kč.

2. Zvýšení rodičovského příspěvku
ODS ve své kalkulaci vypočítává zvýšení ročních nákladů státního rozpočtu o 30 miliard korun a za čtyři roky tedy o 120 miliard. Podle údajů státního závěrečného účtu za rok 2008 činily náklady na roční výplatu rodičovského příspěvku 28,3 miliardy korun, při průměrné výši 7.600 Kč za měsíc. Nárůst o 30 miliard by tak měl znamenat, že ČSSD slibuje více než zdvojnásobení rodičovského příspěvku, tedy na průměrnou výši 15.500 Kč! Kalkulace navíc předpokládá, že rodičovský příspěvek bude v této výši vyplácen nepřetržitě celé čtyři roky od prvního dne převzetí vlády sociální demokracií a zcela tak ignoruje minimálně šestiměsíční délku legislativního procesu. ODS zrovna tak úmyslně přehlíží, že v PROGRAMU ZMĚNY A NADĚJE schváleném ÚVV ČSSD na Programové konferenci 13. 3. 2010 je v kapitole "Podpora rodin s dětmi místo škrtů" na straně 21 jasně uvedeno, že se ČSSD chce napravit dopady asociálních reforem vlády ODS na rodiny s dětmi a vrácení příspěvků na úroveň před jejich provedením. Kalkulace ČSSD počítá s nákladem cca 1 miliarda korun za rok a 3,6 miliardy za celé funkční období příští vlády.
Prokazatelný rozdíl -116,4 miliardy Kč.

3. Dětské přídavky
Zvýšení a rozšíření přídavků na děti. ODS ve své kalkulaci vypočítává zvýšení ročních nákladů státního rozpočtu o 20 miliard korun a za čtyři roky tedy o 80 miliard. Podle údajů státního závěrečného účtu za rok 2008 činily náklady na roční výplatu dětských přídavků 6,3 miliardy korun. Nárůst nákladů na 26,3 miliardy ročně by tak měl znamenat, že ČSSD slibuje zvýšení dětských přídavků o více než 400 % anebo rozšíření okruhu příjemců na čtyřnásobek. Korektní kalkulace by ODS musela přivést k poznání, že skutečnost roku 2007 byla 10,3 miliardy (opět údaje ze Státního závěrečného účtu 2008) a že celkovou náročnost záměru ČSSD tak můžeme vyčíslit 4 miliardami v kalendářním roce (rozdíl mezi 10,3 miliardami v roce 2007 a 6,3 miliardami v roce 2008) a maximálně 14 miliardami za funkční období.
Prokazatelný rozdíl -66 miliard Kč.

4. Zdravotnické poplatky
ODS ve své kalkulaci vypočítává dopad zrušení zdravotnických poplatků na 10 miliard korun a za čtyři roky tedy o 40 miliard. Podle údajů samotného ministerstva zdravotnictví činí výnos z poplatků pro zdravotnická zařízení 5 miliard korun. ČSSD ve své kalkulaci počítala dokonce s rezervou a prognózovala výdaj ze státního rozpočtu ve výši 6 miliard korun ročně a 21 miliard Kč celkem.
Prokazatelný rozdíl -19 miliard Kč.

Sečteno a podtrženo:
Jen na těchto čtyřech namátkou vybraných rozpočtových úpravách je rozdíl mezi skutečností ČSSD a absurdními čísly ODS 222,4 miliard!!! ¨

Petr Nečas je tak opět přistižen při lži.

Dokonce i Hospodářské noviny, které jistě nelze podezírat z náklonnosti k ČSSD, dospěly ve svých kalkulacích i po započtení částek, které bude muset hradit každá vláda, nejen vláda ČSSD, k mezní částce 47 miliard za rok, tedy 188 miliard za čtyři roky. A to bez započítání zvýšení příjmů státu, které tyto výdaje více než kompenzuje.

Propočty ODS jsou tak více než třikrát vyšší než Hospodářských novin a liší se o neuvěřitelných 462 miliard korun.

ODS sama se vůbec nepokouší o kvantifikaci nejen svých neuvěřitelných slibů typu vracení DPH a různých „daňových prázdnin“, vůbec nepracuje s dopadem megalomanských a korupčních projektů schválených za jejich vlád. Pan Nečas mlčí k tématu církevních restitucí za 270 miliard, ekologického supertendru až 120 miliard, privatizaci důchodů za 50 miliard ročně či předražených a zbytečných elektronických vinět za 12 miliard korun ( které Nečas a ODS neustále hájí).

Martin Kocourek v Hospodářských novinách uvádí, že všechny výsledky výpočtů ODS zkontroloval tým ekonomů (spolupracujících s ODS) ESO. Nesouhlasím s ekonomickými pohledy řady z nich, ale v řadě případů se jedná o vzdělané odborníky. Je s podivem, že se tito lidé nechali zmanipulovat do role podvodníků, křivě svědčících po boku Petra Nečase a Martina Kocourka. Jednou se za to asi budou hodně stydět.

02. 04.

Konec pomlouvání České republiky

Bohuslav Sobotka Přečteno 11024 krát

Po naší zemi jezdí muž jménem Petr Nečas a pomlouvá Českou republiku. Bankrot je prý za dveřmi, budeme nové Řecko. Po něm to úslužně papouškují ostatní kandidáti ODS. Je jim jedno, že opakováním těchto nesmyslů zemi poškozují. Všechna tato vyjádření totiž čtou analytici, investoři, ratingové agentury. Negativní kampaň ODS ztratila kontakt s realitou a valí se svou cestou hlava nehlava.

S ohledem na tyto účelové lži je důležité znovu a znovu vracet předvolební diskusi do rozpočtové reality.

Český dluh je podle agentury Bloomberg hodnocen jako osmý nejbezpečnější na světě. Žebříček 44 zemí byl sestaven podle ceny, kterou investoři platí na trhu za pojištění proti státnímu bankrotu. Český státní bankrot žádný ekonomický analytik nečeká.

Této bezpečné dluhové pozici odpovídají i aktuální úrokové náklady, za které si nyní podle údajů uvedených v HN půjčuje Česká republika. Výnos našich desetiletých dluhopisů v české měně se pohybuje kolem 3,98%. Německo platí úrok 3,09%, Slovensko 3,96% ( v porovnání s ČR inkasují Slováci prémii za členství v eurozóně), Polsko 5,76%, Řecko 6,52% a Rusko 7,47%). I tady je evidentní rozdíl mezi pozicí ČR a zeměmi, které mají skutečný problém s výší dluhu.

Nezávislým měřítkem rozpočtové situace jednotlivých zemí je ratingové hodnocení – tzv. sovereign rating. Ke zhoršení ratingového hodnocené ČR naposledy docházelo v letech 1996-1998. Od roku 1999 se náš rating trvale zlepšuje a to u všech tří klíčových ratingových agentur Moody‘s, Standard and Poor‘s a Fitch. Agentura Moody‘s zlepšila hodnocení ČR na investiční stupeň A1 v roce 2002 a toto hodnocení nadále udržuje. Agentura Fitch zlepšila hodnocení ČR na stupeň A v srpnu 2005 a na stupeň A+ v březnu 2008. Agentura Standard and Poor’s zlepšila hodnocení ČR na investiční stupeň A v říjnu 2007. Ratingové agentury tak mají od roku 1999 na stabilitu našich veřejných financí zcela odlišný názor než ODS.

Veřejný dluh ČR dosáhne na konci roku 2010 39% HDP. Průměr zemí eurozóny bude ve stejném okamžiku 80% HDP. Limit výše veřejného dluhu pro přijetí společné měny je maximálně 60% HDP. Naše země patří mezi třetinu nejméně zadlužených zemí EU. Mezi nejvíce zadlužené bude na konci letošního roku patřit Řecko – veřejný dluh 124% HDP, Itálie – 116% HDP a Belgie -101% HDP.

Roční deficit veřejných rozpočtů České republiky se snížil v roce 2006 na 2,6% HDP a v roce 2007 0,7% HDP. To byly poslední dva státní rozpočty, připravené ještě vládou ČSSD na základě legislativy, platné v době vlád vedených ČSSD. Tempo zadlužování se pak začalo opět zvyšovat. Deficit v roce 2008 dosáhl 2,72% HDP a v roce 2009 podle aktuálních údajů ČSÚ 5,93%.

Nyní je důležité vrátit tempo zadlužování zpět na úroveň z let 2006-2007. ČSSD navrhuje konkrétní opatření na příjmové a výdajové straně tak, aby nejpozději v roce 2013 nepřevyšoval roční deficit veřejných rozpočtů 3% HDP.

Taková jsou fakta o rozpočtové a dluhové pozici České republiky. Před námi není žádný bankrot, žádné rozpočtové Řecko. Jen tvrdá práce na rozumném zvýšení příjmů a sociálně únosném snížení výdajů státu.

Archiv článků: duben 2010

První úspěch v regulaci hazardu

Pravda o investičních pobídkách

Počítadlo pro Nečase

Konec pomlouvání České republiky

Blogeři abecedně