Letošní rok bude pro Evropskou unii zásadní v mnoha ohledech. Klíčovou se stane otázka svobody pohybu. Vidím tři faktory, které ovlivní volný pohyb po EU.

Faktor první je řešení migrační krize na půdě Německa. Spolková republika Německo musí učinit nějaký zásadní krok pro omezení migrace na své území. Po silvestrovské noci, kdy došlo v řadě měst k obtěžování žen uprchlíky, výrazně posílily hlasy proti přijímání dalších běženců do Německa. Politická reprezentace je pod silným tlakem, čas rozhodnutí na sebe nedá dlouho čekat.

Faktor druhý. Velká Británie je před referendem o svém setrvání v Evropské unii. Spojené království je druhá největší ekonomika Unie, je spojencem v NATO a stálým členem Rady bezpečnosti OSN. Patří mezi šest velkých členů Evropské unie, někdy označovaných jako motor integrace. To je jen několik důvodů pro obecný zájem zachovat Unii i s Velkou Británií. Hodnota britského členství v Unii má vysokou cenu.

Britský premiér David Cameron ve svém dopise předsedovi Evropské rady Donaldu Tuskovi vyjadřuje politickou vůli po reformě Evropské unii. Reforma Unie je z britského pohledu podmínkou pro kladný výsledek referenda ve prospěch setrvání Britů v EU.

Jedním ze čtyř britských reformních bodů je požadavek omezit vstup na Britské ostrovy nejen pro migranty, ale i pro občany Evropské unie. Britský premiér píše: „Ke snížení počtu přicházejících, potřebujeme omezit toky lidí přicházejících zevnitř EU snížením pobídek, které náš sociální systém napříč Evropou vyvolává.“

Faktor třetí. Drtivá většina zemí v Unii má zájem na řešení situace na úrovni EU. Společná krize si žádá společné řešení. Čelit proudu migrantů je možné mnohem účinněji společně. Rozbít si soudržnost Unie na otázce migrace by byla strategická chyba.

Musí jít přitom o řešení, ke kterému není třeba měnit smlouvy. Takové řešení nabízí čl. 2 odst. 2 Úmluvy k provedení schengenské dohody, podle kterého je možný následující postup: „Vyžaduje-li to (však) veřejný pořádek nebo bezpečnost státu, může smluvní strana po konzultaci ostatních smluvních stran rozhodnout, že na vnitřních hranicích budou po omezenou dobu prováděny vnitrostátní kontroly přiměřené dané situaci.“ Tento scénář nevyžaduje dohodu všech, stačí dohoda některých členských států EU a jenom konzultace s ostatními.

A tak se nabízí vytvoření „minischengenu“ a současně nárazníkových pásem k ochraně tvrdého jádra Unie. Bulharsko, Rumunsko, Kypr a Chorvatsko nejsou v schengenu a tak budou prvním nárazníkovým pásmem. EU sice bude společnými silami usilovat o ochranu svých vnějších hranic, a tím pomáhat těmto zemím, ale o účasti v schengenu se jim bude moci jen snít. A Řecko je geograficky za hranicemi zmíněných států.

Politická bitva se povede o druhé nárazníkové pásmo, aby se Britům prokázalo, že se omezuje i pohyb například Bulharů a Rumunů. Toho lze dosáhnout jen zavedením důsledných kontrol na dalších vnitřních hranicích. Myslím tím vytvoření faktické nové vnitřní hranice schengenského prostoru, a ta může být na rumunsko-maďarských hranicích, na maďarsko-slovenských hranicích, na česko-slovenských hranicích nebo na hranicích mezi Českou republikou a Německem.

Náš zájem nemůže být stát a padat s Visegradskou čtyřkou. Čím více se budeme s Polskem, Maďarskem, a Slovenskem vymezovat proti Evropské unii, čím více budeme tvrdit, že my ve visegradské čtyřce máme pravdu, čím halasněji budeme poučovat zbytek Unie, tím více si koledujeme o zavedení minischengenu na hranicích mezi Německem a naší zemí.

Staré členské státy totiž mohou říci, že když máme patent na vlastní pravdu a umíme to lépe než západní Evropa, ať se tedy spolehneme na solidaritu mezi Polskem, Maďarskem a Slovenskem. Nakonec budeme mít s migrací více starostí, než si nyní připouštíme. Jakmile se totiž fakticky uzavře hranice s Německem, budeme najednou mít na našem území hodně nových migrantů.

Politickou podmínkou členství v novém minischengenu bude solidarita mezi členskými státy při řešení migrační krize, nějaká podoba dohodnutých kvót a postupu jejich dodržování, domluvená realokace běženců, sdílené náklady. Všechno to, proti čemu se zatím tak vehementně vymezujeme.

Bude-li cenou setrvání Británie v Unii vznik tohoto minischegenu, odhaduji, že vznikne a my v něm účast nemáme zajištěnu. Německo a další staré členské státy mají jistě zájem na udržení naší země i v minschengenu. Ne však za jakoukoliv cenu. Volba je na nás, máme na výběr, kam se přikloníme.