Médii proběhly dvě zásadní kauzy. Prezident Zeman odmítl jmenovat profesorem M. C. Putnu, který se jasně postavil proti jeho kandidatuře na prezidenta a zesměšnil Zemanův alkoholismus (kterým samozřejmě prezident Zeman netrpí), proruskou orientaci (kterou samozřejmě prezident Zeman netrpí), jakož i celkovou vytříbenou argumentační úroveň tohoto prezidentského kandidáta - natočil totiž proti němu předvolební videošot.

Že dnes Zeman uvádí, že mu ve jmenování vadí jakýsi transparent s veselým pozdravem panu Bátorovi, je argument, který nás přesvědčil asi stejně silně, jako když Václav Klaus se svou partičkou hradních nohsledů vysvětloval opodstatněnost druhého článku prezidentské amnestie.

Pamatuji si, jak několik bývalých spolupracovníků hovořilo o Miloši Zemanovi jako o člověku, který nepromíjí. A máme to tady. Dehonestace intelektuála a občanského aktivisty, podpořená několika konzervativistickými postoji katolických pohlavárů (které naštěstí včas korigovaly osobnosti typu kardinála Vlka), je na světě. Nabízené řešení, kdy mu diplom předá ministr školství tajně kdesi v temné uličce u záchodků, totální nechutnost celé kauzy ještě více zdůraznilo.

Bylo by jistě pěkné, kdyby také ostatní docenti, kteří mají být jmenováni profesory, jako výraz podpory svému ostrakizovanému kolegovi upřednostnili tento způsob převzetí dekretu a z veřejné ceremonie se omluvili. Jsem zvědav, zda a kdo to udělá. Jsem zvědav, komu není lhostejné pošlapávání akademických i občanských svobod, komu vadí nechutná veřejná blamáž na pokyn toho, kdo se již dávno sám zostudil svými vlastními aktivitami, komu vadí pomstychtivá arogance moci. Jsem zvědav, kdo sklopí hlavu a soustředí se pouze na "klid na práci". Ten kýžený klid, který jsme tak potřebovali za normalizace, dnes, za Hitlera a kdykoli jindy.

Další zprávou, kterou přinesla média, byl údajný pokus papeže Františka o vymítání ďábla. Zda se mu to povedlo, nevíme, stejně jako nevíme, zda ďábla skutečně vymítal. Nicméně měl proti sobě slabého soupeře. Zlý duch posedl zjevně nemocného a oslabeného muže na vozíčku. Pokud se papež cítí ve vymítání silný, měli bychom mu předhodit jinou výzvu, hodnou skutečného exorcisty. Pozvat jej k návštěvě České republiky a k setkání s panem prezidentem.

V kauze s M. C. Putnou jsme si všimli, že pan prezident Zeman má pár nových přátel mezi katolickými hodnostáři. Jistě by pro ně nebyl problém sepsat oficiální pozvánku. Prezident Zeman totiž - jak známo - trpí záhadným a neznámým druhem virózy. Na rozdíl od jiných známých typů viróz se údajně zhoršuje následkem konzumace tekutin a pro lékařskou vědu je tak tento typ onemocnění záhadou. Je možné, že v rámci nově navázaných přátelských styků s vybranými představiteli katolické církve by mohl pan prezident profitovat právě z takovéto papežské návštěvy: Pokud umí papež vyhnat zlého ducha z těla vozíčkáře, možná si poradí i s prezidentovou virózou.

Samozřejmě nevíme, zda se takový akt vůbec může povést. Jako vždy - když se jedná o neuchopitelnou oblast za našimi smysly - musí náš odhad, zda je papež schopen tohoto radikálního cíle dosáhnout, zůstat pouze předmětem naší víry a naší naděje. Budeme však držet palce a mnozí - bez rozdílu sexuální orientace - jistě přidají i prosebnou modlitbu.