Štrougal není vrah, můžeme se kamarádit
Šéfka Nadace Charty 77 Božena Jirků přišla oslavit narozeniny Lubomíra Štrougala, jednoho z nejvyšších bývalých představitelů komunistického režimu u nás. Tento svůj krok posléze v rozhovoru pro lidovky.cz zdůvodňuje takto: "...nevidím žádný důvod, proč bych si nemohla zajít někomu na narozeniny (...) to přece není žádný vrah, ten Štrougal."
Je ku podivu, že ředitelka nadace, spojené se jménem Charty 77, v tomto svém jednání nevidí etický problém. Možná dnes není pro provoz nadace etika tou hlavní starostí - zřejmě se jedná opět o účty, marketing a faktury. Hlavní je operativa, usměvavé plakáty a se všemi dobře vycházet.
Štrougal nikdy nebyl žádný "reformní komunista", jak se nás dnes mnozí snaží přesvědčit. Byl členem tvrdého prosovětského husákovského jádra KSČ a hlavním představitelem normalizace. Byl předsedou federální vlády v době, kdy utýrali Patočku, umlátili Wonku, a psychicky mučili stovky a tisíce dalších. Mnohým z nich už gratulovat k devadesátinám nelze.
"Štrougal není vrah - můžeme se kamarádit". Podivná myšlenková zkratka. A možná ještě dokonce hůře: důkaz, že paní Jirků takový lapsus skutečně nevnímá jako problém. To je děsivé. Jediné, co by mohlo situaci rozumně vysvětlit, by bylo odhalení, že se jedná o zajímavou virální kampaň pro konto Bariéry: "Neznáme bariéry (a někdy ani bariéry vlastního svědomí)."
Podobným argumentem "není to vrah, můžeme se kamarádit" obhájíme dobré vztahy s Rittigem, Janouškem, Koženým, Jakešem, Le Penem, Žirinovským, Lukašenkem... Co na tom? Nikdo z nich není vrah. Můžeme se tedy k nim jako politik, představitel státní správy či ředitel významné instituce nechat pozvat na párty. Můžeme s nimi podnikat. Nechat se s nimi fotit a kout pikle. Plácat si po ramenou.
Všechno je fajn. Svědomí je čisté. Vrahů je tak málo.
Je ku podivu, že ředitelka nadace, spojené se jménem Charty 77, v tomto svém jednání nevidí etický problém. Možná dnes není pro provoz nadace etika tou hlavní starostí - zřejmě se jedná opět o účty, marketing a faktury. Hlavní je operativa, usměvavé plakáty a se všemi dobře vycházet.
Štrougal nikdy nebyl žádný "reformní komunista", jak se nás dnes mnozí snaží přesvědčit. Byl členem tvrdého prosovětského husákovského jádra KSČ a hlavním představitelem normalizace. Byl předsedou federální vlády v době, kdy utýrali Patočku, umlátili Wonku, a psychicky mučili stovky a tisíce dalších. Mnohým z nich už gratulovat k devadesátinám nelze.
"Štrougal není vrah - můžeme se kamarádit". Podivná myšlenková zkratka. A možná ještě dokonce hůře: důkaz, že paní Jirků takový lapsus skutečně nevnímá jako problém. To je děsivé. Jediné, co by mohlo situaci rozumně vysvětlit, by bylo odhalení, že se jedná o zajímavou virální kampaň pro konto Bariéry: "Neznáme bariéry (a někdy ani bariéry vlastního svědomí)."
Podobným argumentem "není to vrah, můžeme se kamarádit" obhájíme dobré vztahy s Rittigem, Janouškem, Koženým, Jakešem, Le Penem, Žirinovským, Lukašenkem... Co na tom? Nikdo z nich není vrah. Můžeme se tedy k nim jako politik, představitel státní správy či ředitel významné instituce nechat pozvat na párty. Můžeme s nimi podnikat. Nechat se s nimi fotit a kout pikle. Plácat si po ramenou.
Všechno je fajn. Svědomí je čisté. Vrahů je tak málo.