Bolševický chlad ministra Chládka

03. 03. 2015 | 15:36
Přečteno 12335 krát
Z názorů ministra školství Chládka dýchne na člověka mráz hluboce totalitní. Pro nás, co tuto dobu alespoň částečně pamatujeme, jsou jeho slova tak povědomá. Vzdělávejme mladé pro průmysl, nová síla do dolů. Roztočme mladými těžká kola socialistické ekonomiky. Na gymnázium jen ti nejlepší. Vysokou školu ideálně za odměnu a jen když se předtím osvědčíš na šachtě...

Nové a nové teze ve starém dobrém proletářském duchu plní stránky médií. Chládkovy názory přitom nejsou argumenty, se kterým by se dalo věcně diskutovat. Pan ministr je zcela, fundamentálně mimo. Podle jeho socialistického vidění světa je to stát, který určuje, co bude jeho občan dělat, kým se stane, co mu povolíme vystudovat. Je to stát, který je odpovědný za občanovo štěstí. Je to stát, který určuje, zda potřebujeme více zedníků nebo více techniků. Nic není odtrženější od reality než snaha nejvyššího ministerského úředníka věštit a regulovat směřování pracovního trhu.

Zásadní chyby v Chládkově nebezpečném uvažování jsou mimo jiné tyto:

1. VZDĚLÁNÍ NENÍ PŘÍPRAVA NA POVOLÁNÍ

Příprava na povolání je jednou z funkcí vzdělání, ale nikoli funkcí zásadní či nejdůležitější. Pokud by tomu bylo naopak, mohli bychom hned ze základní školy - nebo ještě lépe ze čtvrté třídy - vzít studenty a naučit je: zedničině, kuchařině, knihovničině či zakládání faktur. Proč zatěžovat (už na základní škole) budoucí zedníky historií, kuchaře matematikou, knihovníky fyzikou? Těch pár knedlíků spočítají selským rozumem a knihovník se poučí ze zkušenosti, že když mu spadne kniha, spadne mu na nohu, nikoli na strop. To bude socialistický sen, totální specializace po způsobu včelstva.

Vzdělání má daleko důležitější úlohu. Vytváří z nás představitele, účastníky a posléze tvůrce této kultury, produkuje lidské bytosti ve skutečném významu tohoto slova. Znalosti historie či matematiky, osvojení etiky i volních vlastností nesmíme poměřovat pragmatickou vhodností k nějaké životní roli. Školství definuje a musí vytvářet podmínky kultivované osobnosti, zralého člověka a předpoklady životní moudrosti. Vědomosti, znalosti a dovednosti, které zde získáme, nejsou a nemusí být vůbec podstatné pro konkrétní povolání.

Důležité je, aby systém vzdělání osobnostně, eticky i vědomostně produkoval jedince, kteří si dokáží: sami zvolit, co chtějí v životě dělat, sami žít úspěšný a zodpovědný život, sami se doučit to, co pro své zvolené povolání či jakoukoli jinou roli potřebují, nebo se postarat o to, aby je to někdo doučil. To je i pro ekonomiku naší země efektivnější, než pokud bude v pětiletkách plánovat směrná čísla kádrů, které je třeba produkovat.

2. SVĚT PRÁCE SE MĚNÍ

Svět práce se mění a bude se měnit způsobem, který dnes nikdo nedokáže jasně určit. Měníme se směrem ke znalostní společnosti, bude ubývat práce ve výrobě a přibývat práce ve službách, která bude daleko proměnlivější než dříve. Domnívat se, že je možno konkrétně předpovědět, jaká zaměstnání budeme potřebovat za 20 let, je prostě pomýlené.

Stejně naivní je domnívat se, že dnešní studenti nebo učni budou dělat celý život to, co jako obor vystudují a v čem budou prvních pár let pracovat. Změna oborů a pozic bude daleko běžnější než dnes, tak jak budou nové obory přibývat, vzájemně se kombinovat a staré zanikat. Průměrný příslušník dnešní mladé generace změní kariérní oblast nebo povolání vícekrát za život. Díky e-learningu a možnostem (institucím) celoživotního vzdělávání navíc bude tato změna daleko jednodušší než dnes.

Pro školství to znamená cokoli, jen ne produkovat fachidioty, úzce specializované pouze na jednu oblast, kteří nemají dostatečnou šíři vzdělání k tomu, aby dokázali aplikovat své odborné vzdělání na oblast jinou, aby uměli přecházet mezi obory a hlavně aby byli úspěšní v takových nových oborech, které vzniknou jako kombinace těch stávajících. Pro to budou typicky potřebovat znalosti více oborů, více předmětů, více oblastí.

To je důvod, proč budoucí inženýry učit alespoň něco o historii a budoucí zedníky alespoň trochu vyzkoušet z matematiky a proč především všechny učit, jak se učit, jak se měnit a jak budovat vlastní dovednosti. Pokud tato univerzální část vzdělání bude na základních, středních i vysokých školách opomíjena, staneme se neschopnými obstát v globalizované konkurenci ve světě práce, který se řídí tržními principy, nikoli ministerskými plánovači.

3. O POVOLÁNÍ SE NEROZHODUJE VE ČTRNÁCTI LETECH

Volba povolání dnes není typickým úkolem 14-15letého žáka, který opouští základní školu. Nejen díky rychlým změnám na pracovním trhu, ale i proto, že je tato oblast nesrovnatelně komplikovanější, než byla před 30-40 lety, kdy jsme snadno mohli několik desítek základních zaměstnání přehledně popsat do náborových brožurek, které si žáci přečetli. Každý věděl, co dělá sekretářka. Dnes díky komplikovanosti rolí i oborů neví ani většina zaměstnanců ze stejné firmy, co dělá jejich project development manager assistant. A nevíme to navíc právě proto, že reprezentant stejně pojmenované pozice může v jiné firmě nebo jiném oboru dělat něco úplně jiného. Jak by to měli vědět studenti v patnácti či osmnácti letech, kdy si volí střední nebo vysokou školu?

4. MASOVÉ VZDĚLÁVÁNÍ UČŇŮ PRO PRŮMYSL - JE BEZVA PRO BANGLADÉŠ

Klást důraz na učňovské a středoškolské technické vzdělávání je v moderní západní společnosti, zaměřené na flexibilitu, znalosti a vysoce odborné dovednosti, velmi dobrým ironickým vtipem. Kdyby absolventi učebních oborů natolik chyběli potenciálním zaměstnavatelům, jistě by pro tyto společnosti nebyl problém účinně sponzorovat a motivovat učiliště i studenty a propagovat daný obor stejně umně, jako to činí se svými produkty. Jistě by nebyl problém, pokud by si takové společnosti založily svá malá učiliště.

Zjevně se tak masově neděje nikoli proto, že by to bylo obtížné, ale proto, že celý problém s nedostatkem vzdělaných technických specialistů je uměle nefouknutá bublina. Koneckonců pokud to podnik potřebuje, bude raději rekvalifikovat své zaměstnance z jakýchkoli "méně populárních" oborů, kteří se již osvědčili co do etiky, pracovních výsledků a motivace, než přijímat učně-absolventy. Statistiky jasně dosvědčují, že nejtěžší uplatnění mají právě absolventi učilišť a středních škol, daleko horší než absolventi škol vysokých.

Pokud ministr Chládek kritizuje špatnou úroveň mnoha vysokých a středních škol, nelze s ním než souhlasit. Řešením však není masově nahnat děti do učilišť. To budou potřebovat v Bangladéši nebo Barmě, nebo kam se nyní přesune globální výrobní průmysl z čím dál dražší Číny. Řešením je kvalitu výuky na středních a vysokých školách maximálně zvyšovat, a zavírat ty nekvalitní.

5. KAŽDÝ MÁ PRÁVO STUDOVAT, CO CHCE

Právo na vzdělání je základním právem člověka. Argument, že stát "pro vás nemá zaměstnání, a proto nemůžete jít studovat vysněný obor", pochází ze šuplíku kádrováků, komunistických pětiletek a centrálního plánování.

Pane ministře, může vám být srdečně jedno, co budu dělat se svým vysokoškolským diplomem. Vaším úkolem je, aby jakýkoli obor, který si vyberu - ať to bude kosmonautika nebo kulturní antropologie středoafrických kultur - byl obor natolik kvalitní, abych se svým diplomem - budu-li chtít - uspěl v konkurenci západoevropských a amerických univerzit. Vaším úkolem je zabránit vzniku podivných vysokých a vyšších odborných škol, které učí studenty nulové reálné vědomosti současných oborů a jsou jen tiskárnami na diplomy. Pokud napřete své síly zde, budu vám tleskat. Ale jak a kde se uplatní absolvent oboru, který si sám svobodně vybral - a bude to pro vás asi překvapivé zjistění - to není vaše starost. Podobně jako není vaše starost, zda se ožení, zda bude bydlet ve městě, či na vesnici, zda bude vegetarián a koho bude volit.

Pokud následně vytáhnete ultimativní komunistický argument, že to vše "společnost platí", a proto má povinnost určit nám takový obor, kde budeme užiteční, potom vás znovu jemně upozorním na to, že smyslem vzdělání není "vytvářet zaměstnance", ale produkovat vzdělané lidi. Jedině vzdělaní a flexibilní lidé se stanou budoucí efektivní ekonomickou silou pro tento stát, v globálních změnách, které na trhu práce nastanou.

Je mi jedno, zda absolvent historie bude nakonec pracovat na úřadě nebo si absolventka češtiny otevře cukrárnu. Budu rád, že tam nebudu potkávat stupidního úředníka a hloupou cukrářku. Budu tam potkávat úředníka, který stále může být archivářem, bude-li chtít, a cukrářku, která možná po večerech bude dělat kvalitní korektury... To jsou lidé, kteří se o sebe postarají a neskončí bezradně v systému sociální podpory.

Má naděje je navíc i ta, že bude-li postupně náš stát stvořen z lidí skutečně vzdělaných a díky tomuto vzdělání kvalitně myslících, byť klidně vystudovaných ve zcela jiných oborech, jistě brzy dojde i na politiky. Věřím, že i tato místa pak začnou obsazovat lidi přemýšlející a s relevantními vědomostmi o světě. A ne, nebude mi vadit, že nemáte VUML nebo jiné specializované "učiliště pro politiky". Budete-li dobrý ministr, budu vás uznávat klidně i s češtinou, historií nebo kosmonautikou.

Blogeři abecedně

A Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kňapová Kateřina · Kohoutová Růžena · Kolaja Marcel · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít O Obluk Karel · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pfeiler Tomáš · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy