V souvislosti s nedávnými útoky ve Francii i Německu sílí hlasy po uvolnění pravidel pro držení zbraní. Na vlně populismu si čerstvě zasurfoval také Miloš Zeman, který volá: "Ozbrojme se! Má paní již zbraň má!" Pokud se hlasům, jako je ten jeho, povede prosadit, bude to důvod začít se opravdu bát. Ani revolver paní Zemanové nás pak nezachrání.

Představa, že by mnohem více lidí drželo zbraň, se kterou by mohli v případě potřeby chránit sebe a okolí, je líbivá. Proto ji mají populisté tak rádi: je to něco, na co dav slyší, co je srozumitelné a jasné. Novodobí supermani by zastřelili útočníka ještě před příjezdem policie, a tím by snížili počet jeho obětí. Dav tleská. Létají růže. Mám však pro vás špatnou zprávu: Superman je komiksová postava. V realitě chybí.

BĚŽNÝ OBČAN NOSÍ ZBRAŇ: TRAGÉDIE VE TŘECH DĚJSTVÍCH

Pokud by ve vyzbrojeném davu došlo k teroristickému útoku, pravděpodobně by došlo ke scéně jako z tragikomického filmu: první člověk vytáhne pistoli a bude chtít zastřelit útočníka, druhý člověk uvidí v prvním teroristu (je to zjevně člověk bez uniformy a se zbraní) a začne po něm střílet, třetí začne střílet po prvním i druhém a tak podobně. Počet dobře smýšlejících, odvážných a vyzbrojených občanů by při první panice v jakémkoli davu (byť by souvisela se včelím rojem nebo poplašnou zprávou) radikálně klesl hned při prvním "útoku".

Kolik dalších výstřelů by v takové situaci padlo po každém, "kdo se zdá podezřelý"? Kdo se příliš rychle hýbe, nese tašku nebo má zrovna tmavší pleť než alabastrově bílá? Davová panika proměňuje i racionálního člověka. Jsme vystrašení, dezorientovaní. Pokud máte zbraň, jste ochotni střílet na cokoli, co je ve vašem vnímání ohrožující. To, co tak pod návalem strachu vnímáte, ale samozřejmě nemusí být skutečně ohrožující. Proto mají policisté nebo vojáci tvrdý výcvik a dril.

A další otázky, které bych rád položil propagátorům většího rozšíření zbraní, jsou: Co když se její držitel na někoho extrémně naštve, nastane u něj patická (tedy nekontrolovatelná) emoce, dostane se do konfliktu se šéfem, přijde na něj neoprávněně exekutor, přistihne ženu s milencem? Co když se mu stane příkoří, které ho rozpálí do běla a on zbraň vytáhne - nejprve proto, aby druhého "jen zastrašil"? Co když mu někdo v tlačenici zbraň prostě sebere? Nebo mu ji ukradne?

MATEMATIKA HOVOŘÍ JASNĚ. DOSAĎTE SI DO ROVNICE.

Jak vám bude, když budete žít ve společnosti, kde bude každý druhý mít k dispozici "zbraň pro svou ochranu"? Budete se bát neskonale více než se dnes bojíte imaginárního teroristy v bulvárních televizních zprávách. Pravděpodobnost, že potkáte teroristu během útoku, se rovná pravděpodobnosti první ceny v loterii. Ale tisíce potenciálních "neřízených střel" v podobě svých sousedů budete kolem sebe vnímat každodenně.

I pokud zůstane šance jednoho procenta nebo jen jedné promile, že se vlastník zbraně opije, vystraší, že mu přeskočí, že se dostane do vyhraněného konfliktu a zbraň použije, matematická rovnice je jednoduchá: Tímto procentem (či promilí) násobíte celkový počet držitelů zbraní. Výsledek je počet vražd či pokusů o ně. Ze školy si jistě pamatujeme na přímou úměrnost. Čím více zbraní a jejich držitelů, tím více vražd. I světové statistiky tuto souvislost jasně ukazují.

Jistě, zabíjet se dá čímkoli, i nožem nebo rukama, ale střelná zbraň vytváří psychologický odstup, který činí její užití pohodlnější: vystřelit po někom je mnohem snazší než někoho bodnout nebo uškrtit. Neboli tam, kde byste ještě neškrtili, už střílíte.

V USA MÁ ZBRAŇ KAŽDÝ DRUHÝ. PROČ SI "NEZJEDNAJÍ POŘÁDEK"?

Spojené státy jsou proslulé jedním z nejvyšších počtů zbraní na obyvatele. Pokud by vlastnictví zbraně mělo ochrannou či preventivní hodnotu, pak by měl být v této zemi ráj - žádné teroristické útoky, žádní šílení střelci, žádné potyčky mezi gangy. Dobří yankeeové by je zneškodnili dříve, než by k jejich útokům došlo. Všichni chápeme, jak je tato představa absurdní.

Držení zbraní je v USA jedním z nejcitlivějších a nejsilnějších politických témat. Spojené státy se bohužel potýkají s přímým důsledkem jejich masivního rozšíření a ještě dlouho potýkat budou. Nechtějme, abychom si k našim problémům ještě přidělávali další, skutečně závažný. Nevěřme laciným tlachům populistů.

PSYCHOLOGOVÉ NÁS NESPASÍ. VYBÍRAT SUPERMANY NEUMÍME.

Propagátor držení zbraní namítne: "Nedáme přece zbraň každému, pouze tomu, kdo je psychický zdravý... Psychologové nám vyberou pouze ty, u kterých máme jistotu, že zbraň nepoužijí nepatřičně. A máme problém vyřešen."

Mám pro vás další špatnou zprávu - psychologové nedokážou vybírat supermany. Jejich testy nejsou zdaleka tak mocné, jak se veřejnost domnívá. Dokáží pouze více či méně úspěšně selektovat případy psychické poruchy nebo psychopatické osobnosti. Nic více. A výše popsané scénáře nejsou případy psychicky nemocných, ale reakce běžných lidí na neběžné, náročné situace.

Všichni profesionální (či vybodovaní) řidiči podstupují psychotesty. Jsou to podle vás kavalíři na silnicích? Jsou bez nehod? Volání veřejnosti po "lepších" nebo povinných psychotestech či psychologických vyšetřeních (ať už v dopravě, pro držení zbraní či třeba adopcí dětí) je volání marné. K ničemu více než odhalení extrémní osobnosti či duševní poruchy nám nemohou posloužit. Platí totiž starý bonmot jistého vědce: "Normální pokusná zvířata se za přísně kontrolovaných a měřených podmínek...chovají tak, jak zrovna chtějí." U lidí to platí stonásobně. Nedokážeme odhadnout, co psychicky relativně zdravý jedinec udělá či neudělá. Nedokážeme předpovědět jeho chování. Psychologové nejsou věštci.

Pokud rozšíříme právo držet zbraň, pokud budeme liberalizovat přístup k nim nebo jen pokud budeme podporovat občany k jejich získání za stávajících podmínek, pak můžeme očekávat, že se zbraně začnou vyskytovat okolo nás mnohem více. Kde jsou zbraně, tam jsou zločiny se zbraněmi, nehody s nimi spojené a šílení střelci. Ozbrojíme-li se, pak se teprve budeme bát.