V posledních dnech na mě vypadlo ze sociálních sítí několik upřímně bezradných postů mých přátel, kteří si neustále lámou hlavu, koho volit. Někteří z nich jsou paralyzovaní množstvím protichůdných informací a argumentů, jiní jsou prostě znechuceni - částečně tím, co na sebe jednotlivé strany vytahují, částečně populistickým charakterem kampaní, anebo zklamáním z postojů strany, která byla do této chvíle jejich favoritem.

PARALÝZA JE SOUČÁST DNEŠNÍ DOBY

Je to určitě situace, kterou chápu. Přesto jim říkám - nikdy nebylo jinak a nikdy jinak nebude. Pouze zapomínáme, že informační paralýza je součástí dnešní doby. I když si chcete koupit obyčejný vysavač, můžete se dostat díky stovkám recenzí, protipozic a protiřečících se rad přátel do stejné bezradnosti, jako když chcete vykonat volbu mnohem důležitější - zvolit si svou politickou reprezentaci. Informace nás pronásledují na každém rohu. Díky moderním technologiím o to více.

Za druhé zapomínáme na to, že žijeme uprostřed postfaktické doby. Bezprostřednost sociálních sítí a tlak naší vlastní sociální bubliny v nás vytvářejí pocit, že se jedná o nejzásadnější volby v dějinách. Nejedná. To jen na nás útočí daleko více názorů, statusů a argumentů než před 4, 10 nebo 20 lety. Nejen informací seshora, ale i od našich známých, kamarádů a těch, kterým jinak důvěřujeme. Jsme jen těsněji propojeni v síti argumentů, lajků a přesvědčování. A na paralýzu je zaděláno.

RYCHLE ZAPOMÍNÁME NA VLASTNÍ EMOCE

Předvolební kampaň jde do finále, čteme proklamace, že "rozhodneme o svém osudu" a že "musíme zabránit stbákovi převzít moc". Že právě teď se jedná o všechno.

Nejedná. Stejná atmosféra je před každými volbami. Emoční rovina a přesvědčení o obrovském významu této chvíle - je jejich součást. Skoro každá silná emoce má schopnost přesvědčit nás o své nekonečnosti a důležitosti. Můj kamarád takto žertovně prohlašuje, že na celý život už byl zamilován nejméně desetkrát. Zde se jedná o velmi podobný mechanismus.

Jen si vzpomeňme na emotivní kampaně typu "Mobilisace!" z dílny ODS, kdy nás měli ovládnout komunisté. Vzpomeňme si na poslední prezidentskou volbu a deziluzi z jejího výsledku. I tenkrát jsme si mysleli, že stojíme v zásadním zlomu. V zásadě však šel život dál. Komunisté nám nevládnou a faktická moc Miloše Zemana je naštěstí velmi omezená.

Ani po těchto volbách se nic hrozného nestane. V parlamentu byli v 90. letech sládkovci, teď tam bude SPD. Radostí z toho asi skákat nebudeme, ale nahnědlé populistické strany (ať už z přesvědčení, nebo pragmatické vypočítavosti, jako je tomu u Tomia Okamury) obsadily parlamenty ve většině zemí Evropské unie. Hrdí na to nejsme, ale Evropu to zatím nezničilo. Jedeme dál.

ZNECHUCENÍ ANTIBABIŠOVSKOU HYSTERIÍ

Za velkou míru strachu, nerozhodnosti nebo voličské bezradnosti může jistě také antibabišovská mediální hysterie, na jejíž nebezpečí jsem ve svých článcích několikrát upozorňoval. Pokud tradiční strany vykopou emoční příkop a poštvou si Babiše proti sobě, samy ho tak vženou do náruče extrémismu - k uzavření koalice mu nezbude nikdo jiný. Andrej Babiš se nám nemusí líbit, ale zostuzovat ho způsobem, jakým to činí mnozí politici i intelektuálové, se nám prostě nemusí vyplatit. Protože on tady je, dostane významný počet hlasů a musí být součástí diskuze, která je základem pluralitní demokracie. Jinak z ní bude vyloučen, a tedy se spojí s těmi, kteří jsou z ní vyloučeni oprávněně - s extrémisty.

Z velké části je antibabišovská hysterie živena tradičními politickými stranami, které se bojí o svůj status quo. Přitom rády zapomínají, že fenomén Babiš vybudovaly z velké části ony samy - svou trvající neschopností nabídnout voličům smysluplnou alternativu, oproštěnou od trapných tezí a přežilých novinových reklam, neschopností očistit se od palčivé minulosti koaliční smluvy, nahradit vyžilé generály, kterým nikdo nedůvěřuje, nebo zformovat účinné velké volební nebo stranické koalice.

Nesmíme zapomenout ani na Babišovy mocenské konkurenty, kteří vnímají strach o svou část koláče a kteří také mají velký mediální i lobbistický vliv. To vše stojí za emocemi vzájemných negativních kampaní, kterými jsme - jako volič, čtenář, divák - častováni. A které bohužel mohou rozhodnout také o tom, že se prostý volič na tyto volby vybodne: "Koukni, mámo, to je hrůza, každý je tam špinavý".

VZPOMEŇME SI, ČÍM JSME UŽ PROŠLI

Uklidněme se trochu. On to tady Babiš neprodá Rusku - určitě ne více než Paroubek nebo Topolánek nebo Nečas se svou milenkou nebo (probůh) Gross. Ani já neskáču radostí, že této zemi může vládnou protřelý oligarcha jeho střihu. Ale říkám si asi toto:

Z hlediska pragmatiky nebezpečnosti vnímám jako daleko méně nebezpečného člověka, který před 30 lety asi vědomě podepsal spolupráci s StB, než politika, který je aktuálně napojený na Kreml. Manažer bez chápání hlubších globálně-politických a hodnotových souvislostí mě na postu premiéra děsí, ale není to pro mě horší situace, než když byl v nedávné historii naší země premiérem hlupák, narcis nebo alkoholik (prosím laskavého čtenáře, ať si osoby přiřadí sám). Nevidím také významný rozdíl mezi politikem, kterého možná ovládají mocenské zájmy vlastní korporace, a tím, koho ovládají zájmy korporací cizích, osobně nevlastněných, ale dobře motivujících.

Takže rád bych tuto hysterii zmírnil, ostražitost samozřejmě nikoli. Všechno jsme přežili, přežijeme i toto. Politika tak funguje - není to kroužek Rychlých šípů, ale není to ani setkání galerky. A opravdu jsem přesvědčen o tom, že emoce, se kterými jsme se v poslední době v otázce "babiš-nebabiš" setkávali, doznaly rozměru umělé hysterie, ve svém mechanismu a absurditě nikoli nepodobné např. hysterii protiuprchlické.

ZŮSTAŇME SLUŠNÝMI LIDMI: NEVOLME KOMUNISTY A FAŠISTY

Dovolte mi, milí čtenáři, malý apel: Zůstaňme v klidu. Tlumme emoce, snažme se být dobrými lidmi. Buďme třeba tak slušní, aby nám to naši oponenti až záviděli. Tím je koneckonců nejsnáze získáme.

Zůstaňme kultivovaní a uvědomujme si, že demokracie je soutěž různých názorových proudů. Hlas posledního kopáče má stejnou váhu jako hlas kabinentního intelektuála. Možná to není nejlepší ani nejefektivnější systém. Ale jiné alternativy, se kterými jsme měli nedávnou historickou zkušenosti, se také příliš neosvědčily. Vzpomínáte?

Proto prosím, nevolme extrémisty. Volme slušné lidi, kteří chtějí spíše spolupráci než izolaci, spíše pomocnou ruku než exkluzivitu vyvolených, spíše kompromis než radikální řešení. A v rámci těchto hranic se rozhodněme tak, jak nám říká naše svědomí.

ZŮSTAŇME V KLIDU

Ale k volbám přijďte. Tím, že nepřijdete, statisticky pouze potvrzujete výsledek voleb. Tedy pomyslně dáváte hlas všem stranám v poměru, který od voličů získaly. Dáváte tak i například 15% svého hlasu komunistům nebo 10% populistickým extrémistům. A to přece nechcete.

A pokud by vaše neschopnost se rozhodnout, jakou stranu vhodit do volební urny, měla ovlivnit, zda se voleb zúčastnit, uvědomte si prosím to, co často říkám i svým klientům:

Někdy nás příliš paralyzuje nutnost rozhodnout se. V tu chvíli nám může pomoci uvědomění, že prostě všechny naše alternativy, o kterých uvažujeme a mezi kterými váháme, jsou docela dobré. Protože ty špatné jsme vyloučili hned na začátku.

Zůstaňme v klidu. A z klidu ať vychází také naše rozhodování.