Mnoho lidí kritizuje současná opatření proti covidu jako přehnaná. Správně upozorňují, že jsou zde "jiná rizika", která - při přehnaných opatřeních - nastanou. Zdravotní péče pro jiné vážně nemocné bude ohrožena. Ekonomická situace státu i každého z nás se zhorší. Lidé budou ohroženi chudobou a nezaměstnaností. A tak podobně.

Vše jsou to dobré připomínky, které ukazují, co v dnešní situaci hrozí. Nejsou to ale důsledky našich opatření ke covidu. Jsou to důsledky covidu - důsledky nebezpečné situace, ve které jako společnost stojíme.

POLARIZACE MÁME RÁDI. TO NEZNAMENÁ, ŽE POSTIHUJÍ REALITU

V postfaktické době si libujeme ve vytváření polarizací. Babiš versus intelektuálové. Alarmisté versus rozumní. Vítači versus odmítači.

Nesmíme se pak divit, že i ze současné epidemie vytváříme podobnou myšlenkovou polarizaci, kde na jedné straně stojí "covid" a opatření proti němu, na druhé straně ostatní nemocní, finanční ohrožení, ekonomická situace, stav firem apod.

Tato polarizace je líbivá. Zdůrazňováním jednoho jejího pólu se dají získat lajky a mediální sláva. Je však falešná. Protože všechny důsledky, o kterých mluvíme jako o důsledcích "na druhém pólu", nejsou důsledky "opačného pólu". Nejsou důsledkem přehnaných opatření proti covidu. Jsou důsledkem covidu.

Iluzornost této polarity poznáme při jednoduchém myšlenkovém experimentu: Kdybychom covid neřešili (nebo řešili minimálně), není to tak, že by ostatní nemocní dostali v nemocnicích lepší péči a že by pracující vydělali více peněz a firmy byly v dobrém stavu. V naší zemi by umíraly desítky tisíc lidí a ekonomika (i zdravotnictví) by se podobaly situaci ve válečném stavu - což nikdy není situace kvality a rozkvětu.

Je to tak prosté: Pokud covid nezačneme řešit razantně, pak budou existenční, ekonomické, psychologické, společenské problémy mnohem větší a možnosti zdravotnictví vůči jiným nemocným (kvůli jeho zahlcení) mnohem menší. Nikoli naopak.

Covid je tedy jedno téma. Jak naše opatření a lockdown, tak ekonomická situace nebo nezaměstnanost jsou důsledkem covidu. Ukažme si to na jednoduchém, snadněji srozumitelném příkladu:

RAKOVINU CHÁPEME

Diagnostikují mi rakovinu a já prohlásím, že si nemohu dovolit chodit na chemoterapii a trpět jejími vedlejšími příznaky, protože musím chodit do práce a vydělávat. Ale pracovat - protože budu trpět vedlejšími příznaky - nebudu plně schopen. Vytvořím si mentální, imaginární polaritu (chemoterapie x výdělek) a postavím tyto dva faktory do protikladu.

Nesmyslnost a nebezpečnost takového uvažování se samozřejmě záhy ukáže. Všichni tušíme, že při podobném postoji špatně skončím jak já, tak má práce, mé zdraví i můj příjem. Protože skončí můj život. Rakovina není jeden pól mého života, vůči kterému stojí vydělávání peněz. Je to nová podmínka (stav mého života), který proniká celou mou situací. Snížený příjem, obavy, možná deprese, úzkost nebo strach ze smrti... nejsou důsledky léčby rakoviny (tedy "opatření", která jsem přijal). Jsou důsledky rakoviny (tedy stavu, ve kterém jsem)

COVIDU NEROZUMÍME

Tato rakovina se nyní jmenuje covid. Není něčím, co stojí v opozici k jiným společenským, ekonomickým, pracovním, kulturním a psychologickým problémům, které nyní zažíváme a budeme zažívat. Je to nová globální podmínka (stav) ve společnosti, která všechny tyto problémy ovlivňuje, zhoršuje, nastoluje.

Je pravdou, že čím razantnější a kvalitnější bude má léčba rakoviny, tím pravděpodobněji a rychleji se vrátím zpět do práce a mohu začít řešit i všechny své ostatní problémy. V případě covidu platí totéž - čím budou opatření razantnější a rychlejší nyní, tím budou ekonomicky dlouhodobě levnější (i z hlediska zaměstnanosti a dalších ekonomických důsledků atd). Tím méně ohrozí zatížení (saturaci) zdravotnického systému, a tedy kvalitu péče o všechny ostatní nemocné pacienty.

Platí ovšem také, že nesmíme být naivní a když máme rakovinu, nesmíme si říkat, že je to rýmička, ale jít (možná) na nemocenskou a věnovat všechny své síly k boji s ní a léčbě. A to je, o co se jedná. Protože čím méně sil nyní napřeme, tím bude více nezaměstnaných, horší ekonomika a více fatálních/špatně léčených pacientů s jinými diagnózami. Nikoli naopak.