Veřejná žaloba
Tahle zpráva se ke mně dostala od jednoho známého, který je členem Rady zpravodajů o stavu lidských práv. Chci ji zveřejnit, protože dobře ilustruje postupy státní bezpečnosti, které se v poslední době proti kubánské opozici používají nejčastěji. Hlavním důvodem je zastrašení členů opozice a odrazení od jejich veřejných aktivit.
Prvního prosince 2010 okolo osmé ráno mě při cestě k nezávislému novináři Juanovi Díazovi téměř před jeho domem zastavil příslušník státní bezpečnosti (G-2), který se představil jako Camilo, spolu se dvěma dalšími příslušníky tohoto represivního policejního sboru s tím, že ví, kam jdu, a že středeční setkávání disidentů u juana Díaze nebudou tolerovat. Dodal, že dobře ví, že bydlím ve čtvrti San Miguel del Padrón.
Po chvíli přijel černý vůz s tmavými skly, naložili mě spolu se dvěma příslušníky G-2, řekli mi, ať dám ruce za záda, a plnou rychlostí mě vezli kousek po nábřeží a vyložili mě za pódiem antiimperialistické tribuny, kde už na mě čekal hlídkový vůz. Pouta mi utáhli natolik, že se mi nedokrvovaly ruce, a bez dalších vysvětlení mě odvezli na stanici pořádkové policie (PNR) ve čtvrti el Cerro.
Když se policistů na vrátnici zeptali, proč mě zadrželi, nevěděli, co odpovědět.
Uvedli mě do cely, kde bylo víc jak tucet lidí zadržených za běžnou trestnou činnost. Když jsem jim začínal povídat o ochraně lidských práv, policejní důstojník prohlásil, že na Kubě žádní političtí vězni nejsou. Když jsem prohlásil, že na protest proti svému svévolnému zadržení odmítám přijímat potravu a vodu, poslali mě do samostatné cely bez oken, kde jsem zůstal sám oddělený od ostatních zadržených.
Propustili mě kolem osmé večer s výstrahou od státní bezpečnosti, abych už ve středu k Juanu Díazovi nejezdil.
Prvního prosince 2010 okolo osmé ráno mě při cestě k nezávislému novináři Juanovi Díazovi téměř před jeho domem zastavil příslušník státní bezpečnosti (G-2), který se představil jako Camilo, spolu se dvěma dalšími příslušníky tohoto represivního policejního sboru s tím, že ví, kam jdu, a že středeční setkávání disidentů u juana Díaze nebudou tolerovat. Dodal, že dobře ví, že bydlím ve čtvrti San Miguel del Padrón.
Po chvíli přijel černý vůz s tmavými skly, naložili mě spolu se dvěma příslušníky G-2, řekli mi, ať dám ruce za záda, a plnou rychlostí mě vezli kousek po nábřeží a vyložili mě za pódiem antiimperialistické tribuny, kde už na mě čekal hlídkový vůz. Pouta mi utáhli natolik, že se mi nedokrvovaly ruce, a bez dalších vysvětlení mě odvezli na stanici pořádkové policie (PNR) ve čtvrti el Cerro.
Když se policistů na vrátnici zeptali, proč mě zadrželi, nevěděli, co odpovědět.
Uvedli mě do cely, kde bylo víc jak tucet lidí zadržených za běžnou trestnou činnost. Když jsem jim začínal povídat o ochraně lidských práv, policejní důstojník prohlásil, že na Kubě žádní političtí vězni nejsou. Když jsem prohlásil, že na protest proti svému svévolnému zadržení odmítám přijímat potravu a vodu, poslali mě do samostatné cely bez oken, kde jsem zůstal sám oddělený od ostatních zadržených.
Propustili mě kolem osmé večer s výstrahou od státní bezpečnosti, abych už ve středu k Juanu Díazovi nejezdil.