Změny migračního zákona, které v nedávné době ohlásila kubánská vláda, přijal kubánský lid s jásotem. Společnost, která dlouho žila v izolaci, kde právo cestovat bylo jedním ze stálých požadavků odpůrců režimu, v těchto dnech nadšeně slaví. Na mnoha místech lze pozorovat davové šílenství, které působí nanejvýš komicky a absurdně.

Roger Ángel, pětadvacetiletý mladík z Guantánama, který studoval drama na umělecké škole, ale našel jen práci hlídače, mi volal, že v nejvýchodnější kubánské provincii tu událost přijali jako karneval. Lidé tam prý prodávají auta, zabíjejí selata, opíjejí se a křičí: „Ať žije Raúl! Konečně jsme svobodní!“ Roger Ángel dvakrát neúspěšně žádal o povolení vycestovat a teď se nemůže dočkat, až zákon 14. ledna vstoupí v platnost a on bude moci odjet na pár let do Milána, kde žije jeho sestra.

Snad z neznalosti právní situace jsou Kubánci plni očekávání, pokud jde o možnosti, které jim nový zákon reálně může přinést. Lidé na ulici si povídají, že stačí peníze a cestovní pas, a člověk může vypadnout kamkoli na světě. Na mnoha domech teď visí cedule Na prodej a cena nemovitostí prudce klesá.

„Zdá se, že dávný sen cestovat je teď na dosah ruky,“ říká devatenáctiletá obyvatelka Jaimanitas, které říkají vižle a která se živí jako soukromá kadeřnice. Povídá, že v Bautě dokonce i pouliční prodavači na své vozíky věší cedule Na prodej. Vižle chce odjet žít do Ekvádoru a také začala prodávat své kadeřnické náčiní, aby nashromáždila peníze, které na cestu bude potřebovat.

Dvaapadesátiletá zdravotní sestra Iris říká, že by se jí líbilo žít na Islandu, protože četla, že tam neexistuje násilí. Její sousedka Margot sní o Kostarice, kde, jak říkají, ani nemají armádu.

Zato tlusťoch Papo, šestačtyřicetiletý zedník, který bydlí na ulici Callejón de los perros, se směje, co to ty bláznivé lidi popadlo: „Kam všichni jedou? A za co?“

Leonardo, vystudovaný historik a soukromý šofér taxi, tvrdí, že cestování nebude tak snadné, jak se líčí, protože jinak by došlo k dalšímu hromadnému vystěhování. Je známo, že všude na světě mají imigrační zákony a kontroly a není pochyb, že na Kubě vzniknou další restrikce, aby zůstala záplava žadatelů o víza pod kontrolou.

Antonio Medina Castañeda, držitel národního rekordu v počtu neúspěšných pokusů o nelegální vycestování, celkem 19, je odhodlaný postavit nějaké plavidlo a vyplout na moře, protože je přesvědčený, že tyto změny nejsou ničím jiným, než dalším žertíkem ze strany komunistů.

Jeho odpověď je jednoznačná: „Této vládě nevěřím vůbec nic. Ten zákon je jenom takové lákadlo, aby se lidé zasnili. To známe.“