O hodnotách a agresi
V Praze byl v minulých dnech napaden muž, který se angažoval v pomoci uprchlíkům. V našem hlavním městě, stejně jako na jiných místech naší země, dochází k různým násilným činům velmi často. Na tom by nebylo, bohužel, nic zvláštního. V tomto případě se přece jenom jedná o událost, která vybočuje. Ten muž byl muslim se syrským pasem, který pochází z Kavkazu.
Podle toho, co útočníci vykřikovali, bylo zřejmě důvodem napadení jeho náboženské vyznání a také jeho pomoc uprchlíkům. Pachatelé jsou zatím neznámí, takže na jejich úmysly můžeme usuzovat jen podle indicií. K výhrůžkám došlo již několik dní předtím, na jeho auto někdo namaloval hákový kříž a dostával různé písemné výhrůžky, ať zemi (kde žije 14 let) opustí.
Každý násilný čin je naprosto nepřijatelný a toto napadení patří do kategorie těch, které jsou hrozbou pro celou společnost. Je zřejmé, že složitá situace související s vlnou běženců, která přišla do Evropy minulý rok a bude zřejmě ještě nějakou dobu pokračovat, vzbuzuje různé vášně a emoce a vede často ke zkratkovitému jednání. Neexistují však vnější okolnosti, které by mohly omluvit násilí na nevinných lidech, přesněji řečeno jakékoli násilí na komkoli. Člověk má právo použít sílu tehdy, když se přiměřeně brání útoku. Útočit ve jménu nějaké ideologie a předsudků je barbarství, které nemá mít v současné společnosti místo.
Musíme také uvažovat o tom, jakou odpovědnost za podobné činy mají lidé, kteří ovlivňují veřejné mínění a atmosféru ve společnosti. K těm patří především politici a také pracovníci v médiích i každý, kdo se veřejně vyjadřuje. Pokud tak činí způsobem ponižujícím lidi jiného přesvědčení, náboženského vyznání nebo etnického původu, přispívá k tomu, že na jedince, kteří jsou údajně méněcenní, někdo jednou podnikne útok.
Bohužel jsme svědky i toho, že velmi často neslušně a brutálně, byť třeba jen slovně, vystupují lidé, kteří se zaštiťují tradičními hodnotami, evropskými hodnotami, a dokonce křesťanskými hodnotami. Přitom budí dojem, že o ničem z toho nemají ani ponětí, stejně jako to vidíme u fanatiků všech náboženství a přesvědčení. V této souvislosti je nutné připomenout, že minimem křesťana by měla být slušnost. Maximem pak má být to, co vychází z osobního přesvědčení a víry člověka, jak jsou inspirovány tisíciletou tradici antiky, judaismu a křesťanství na našem kontinentu. Tam nikde se neříká, že máme bližního bodat nožem kvůli jeho názorům a původu, a ještě to považovat za správné.
Podle toho, co útočníci vykřikovali, bylo zřejmě důvodem napadení jeho náboženské vyznání a také jeho pomoc uprchlíkům. Pachatelé jsou zatím neznámí, takže na jejich úmysly můžeme usuzovat jen podle indicií. K výhrůžkám došlo již několik dní předtím, na jeho auto někdo namaloval hákový kříž a dostával různé písemné výhrůžky, ať zemi (kde žije 14 let) opustí.
Každý násilný čin je naprosto nepřijatelný a toto napadení patří do kategorie těch, které jsou hrozbou pro celou společnost. Je zřejmé, že složitá situace související s vlnou běženců, která přišla do Evropy minulý rok a bude zřejmě ještě nějakou dobu pokračovat, vzbuzuje různé vášně a emoce a vede často ke zkratkovitému jednání. Neexistují však vnější okolnosti, které by mohly omluvit násilí na nevinných lidech, přesněji řečeno jakékoli násilí na komkoli. Člověk má právo použít sílu tehdy, když se přiměřeně brání útoku. Útočit ve jménu nějaké ideologie a předsudků je barbarství, které nemá mít v současné společnosti místo.
Musíme také uvažovat o tom, jakou odpovědnost za podobné činy mají lidé, kteří ovlivňují veřejné mínění a atmosféru ve společnosti. K těm patří především politici a také pracovníci v médiích i každý, kdo se veřejně vyjadřuje. Pokud tak činí způsobem ponižujícím lidi jiného přesvědčení, náboženského vyznání nebo etnického původu, přispívá k tomu, že na jedince, kteří jsou údajně méněcenní, někdo jednou podnikne útok.
Bohužel jsme svědky i toho, že velmi často neslušně a brutálně, byť třeba jen slovně, vystupují lidé, kteří se zaštiťují tradičními hodnotami, evropskými hodnotami, a dokonce křesťanskými hodnotami. Přitom budí dojem, že o ničem z toho nemají ani ponětí, stejně jako to vidíme u fanatiků všech náboženství a přesvědčení. V této souvislosti je nutné připomenout, že minimem křesťana by měla být slušnost. Maximem pak má být to, co vychází z osobního přesvědčení a víry člověka, jak jsou inspirovány tisíciletou tradici antiky, judaismu a křesťanství na našem kontinentu. Tam nikde se neříká, že máme bližního bodat nožem kvůli jeho názorům a původu, a ještě to považovat za správné.