Srpen 1968 není jen minulost, je to memento

21. 08. 2016 | 13:03
Přečteno 3695 krát
Vpád armád Varšavské smlouvy do Československa je pro mnoho lidí už jen historická událost z minulého století. Lidem, kteří tehdy ještě nebyli na světě, už bude za tři roky padesát. Lidem, kteří nepamatují listopad 1989, už je čtvrt století. Jenže minulost trvá ve svých následcích a také jako memento.

Hodnotit události Pražského jara a let 1968 a 1969 je složité, protože se na jednu stranu jednalo o společenský pohyb, který přinesl po dvaceti letech najednou nečekaný závan svobody a nadšení, na druhou stranu se jednalo o vnitřní spor mezi různými tipy komunistů, do kterého obyčejný člověk nemohl moc zasáhnout. Výsledkem byla katastrofa. Z té vzpomínky potom mnoho lidí žilo dalších dvacet let. Pro reformní komunisty je to dodnes jedinečná historická událost, pro skeptiky to byl marný pokus, který nemohl skončit dobře a bylo by podle nich lépe, kdyby pokračovalo pozvolné uvolňování 60. let. Dějiny se ale nedají řídit jako auto a k těm událostem prostě došlo a teprve s odstupem času nás napadá, jestli se všechno nedalo udělat jinak.

Něco jiného ale je uvažovat o tom, co je z tehdejšího dění pro nás významné dnes. Takzvané socialistické Československo bylo satelitem Světského svazu, který tu udržoval totalitní režim, který by se bez jeho podpory zřejmě dlouho neudržel, protože zklamání z vývoje po roce 1948 bylo záhy všeobecné. Bylo jasné, proč komunisté nikdy nepřipustili svobodné volby a trvali na vedoucí úloze strany. Hned při volbách v roce 1990 bylo vidět, jak se za svobodných poměrů podpora pro komunisty scvrkla z 99 na necelých 14 procent a stran bývalé Národní fronty dohromady asi na 25 procent. Od té doby se to výrazně nezměnilo. Jakmile si lidé mohou vybrat a mohou volit tajně, je s iluzí nějaké „vedoucí úlohy“ jedné strany konec. To však bylo možné až tehdy, když Velký bratr v Moskvě rezignoval na ovládání zemí ve střední a východní Evropě a věnoval se spíše svým vlastním – jak se pak ukázalo nepřekonatelným – problémům.

Dějiny se nikdy úplně neopakují, opakují se ale podobné vzorce - v tomto případě model, kdy velká a mocná a nedemokratická země chce prosadit svůj vliv v nějaké menší zemi. Je jasné, že nám to hned asociuje přinejmenším dva státy a to putinovské Rusko a komunisticko-kapitalistickou Čínu. Nejde o to, že by nám snad hrozil vpád nějakých armád. Toho se mohou obávat především sousedé těchto mocností. Existují však i jiné způsoby, jak pomalu někoho kolonizovat a podmanit si ho. Jde především o ekonomický vliv a propagandu.

V současnosti se často používá pojem „hybridní“, třeba hybridní válka. Označuje to nový styl boje na několika frontách najednou, kdy se kromě zbraní používá ještě propaganda, psychologický nátlak, korupce, ekonomický tlak. Tuto fázi už tady máme, chybí jen zbraně, na které nakonec nemusí dojít. I po únoru 1948 tu Kreml vystačil se svými poradci a domácími kolaboranty. Když sledujeme ekonomické zájmy Ruska a Číny, omotávání si kolem prstu některých politiků, pronikání osob spojených s ruskými a čínskými politickými a ekonomickými zájmy do státního aparátu a ekonomiky a činnost především proruských webů a zřejmě pilně placených diskutérů na internetu, je jasné, že snaha o ovlivnění našeho způsobu života je v plném proudu. Začalo to přinejmenším již v době, kdy se jednalo o umístění amerického radaru v Brdech.

Anexe Krymu, avizovaná účast Ruska na čínských manévrech v Jihočínském moři, to je jen viditelná vojenská stránka věci. Horší je to, co není vidět na první pohled.

Události ze srpna 1968 ukazují, že se v síle protivníka přepočítali i ti, kteří ho měli znát, tedy reformní komunisté. Dnes bychom měli být o půl století moudřejší. Fráze, že dnešní Rusko není SSSR, se míjí podstatou věci. Vždycky spíš platilo, že Sovětský svaz byl jedním z převleků imperialistického Ruska. Naše štěstí je, že jsme součástí západních vojenských a politických struktur a měli bychom se snažit o upevnění těchto vazeb a ne jejich oslabení nebo likvidaci. Je jasné, komu by se líbilo a hodilo.

Historie bývá označována za učitelku národů. Jde ale o to, aby národy byly natolik gramotné, že budou schopny v historii číst a porozumět. Pokud to neuděláme, budeme si ji muset zopakovat. Ne úplně stejně, ale úplně stejně nepříjemně.

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen korektně a slušně vedené debatě. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. V opačném případě se vystavujete riziku, že příspěvek administrátor odstraní z diskuse na Aktuálně.cz. Při opakovaném porušení kodexu Vám administrátor může zablokovat možnost přispívat do diskusí na Aktuálně.cz. Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů. Redakce Aktuálně.cz.

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Bobek Miroslav · Boučková Tereza C Cimburek Ludvík Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr G Gazdík Petr H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Havel Petr · Havlík Petr · Heger Leoš · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hovorka Jiří · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Keményová Zuzana · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kněžourková Tereza · Kolínská Petra · Komárek Michal · Kopecký Pavel · Kostkan Tomáš · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Krištof Roman · Kroppová Alexandra · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Vladimír · Kuchař Jaroslav · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Lalák Adam · Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga · Ludvík Miloslav M Mahdalová Eva · Marksová-Tominová Michaela · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Mihovičová Jana · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Navrátil Vojtěch · Němec Václav O Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Palik Michal · Paroubek Jiří · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Pokorný Zdeněk · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rath David · Redakce Aktuálně.cz  · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Růžička Michal · Rychlík Jan Ř Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sláma Bohumil · Slimáková Margit · Sobotka Bohuslav · Sokačová Linda · Sportbar · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stejskal Libor · Stránský Martin Jan · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syková Eva Š Šefrnová Tereza · Šilerová Jana · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Štádler Petr · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel · Šumbera Filip · Švejnar Jan T Tolasz Radim · Tomášek Pavel · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Tožička Tomáš · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vileta Petr · Vlach Robert · Vlk Miloslav · Vodrážka Mirek W Wagenknecht Lukáš · Wheeler Adrian · Wichterle Kamil · Wollner Marek Z Zahradil Jan · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy