Archiv článků: leden 2008

23. 01.

Klaus a Švejnar v české lize akademických ekonomů

Daniel Münich Přečteno 16361 krát Přidat komentář

Oba kandidáti na budoucího prezidenta jsou nyní často srovnáváni také jako akademičtí ekonomové. Protože se hodnocení výsledků vědy a především oboru ekonomie věnuji, nabízím čtenářům několik zdrojů informací a odkazů.

Renomé akademických ekonomů se v naší branži určují především dvě měřítka:
(1) Renomé odborných časopisů, kde ekonom publikoval články: měřeno tzv. impakt faktorem časopisů, kde článek vyšel.
(2) Počet a kvalita citací autora v odborných časopisech.

Srovnání dle měřítek (1) - impakt faktor časopisů: lze dohledat například v mém článku v Hospodářských novinách, kde také popisuji jak to v branži akademických ekonomů ve světě chodí. Šlo o zkrácenou verzi podrobného článku v angličtině, který vyšel v roce 2006 v časopise Finance a úvěr. Doplněním údajů o obou českých ekonomech do tabulky 3 zjistíme, že J.Švejnar by dle těchto měřítek obsadil pomyslnou první příčku. V.Klaus je v dolní části seznamu, ale musím připomenout, že seznam obsahuje pouze 50 nejlépe publikujících českých ekonomů a údaje mapují pouze období let 1998-2005. K mému původnímu článku lze najít ještě podrobné seznamy publikací, které se do tisku pro svůj rozsah nedostaly.

Rychlou a dostatečnou představu o „publikační výkonnosti“ obou ekonomů si však můžete udělat i jinak. Stačí se podívat na přehled všech impaktovaných odborných ekonomickch časopisů, kde jsou vyznačeny "zářezy" obou ekonomů. Seznam obsahuje impaktované časopisy ve Web of Science v oborech Economics, Finance and Business řazené podle jejich renomé - impakt faktoru. Je zřejmé, že J.Švejnar má velký počet článků v prestižních a řadu článků i v nejprestižnějších světových časopisech. V.Klaus publikoval dominantně v místním odborném časopise Politická Ekonomie a v několika mezinárodních časopisech s nižším impakt faktorem.

Srovnání dle měřítek (2) - počet a kvalita citací: lze snadno nahlédnout v citačních reportech, které poskytuje Web of Science pro V.Klause a J.Švejnara. Souhrným a často užívaným indikátorem je zde tzv. hirschův index (h-index), který najdete v pravém horním roku reportů. Dle tohoto měřítka J.Švejnar diametrálně převyšuje všechny ostatní české ekonomy, kteří dosahují h-index pouze několika jednotek, včetně V.Klause. Detaily o silných a slabých stránkách měřítek (1) a (2) ozřejmuji na mém starším blogu.

Úplně jiné srovnání (musíte tam ovšem posunout obrazovku dolů!) nabízí služba RePEc (Research Papers in Economics). Tam vychází J.Švejnar mezi v česku působícími ekonomy opět na prvním místě. V.Klaus v systému RePEc zatím není registrován, takže údaje pro něj tam nenajdete.

Když jsem psal původní článek, došel jsem k závěru, že srovnávat J.Švejnara a V.Klause jako akademické ekonomy podle mezinárodně uznávaných měřitek v naší branži by nebylo moc férové. Proto jsem je neumístil do původních tabulek 2 a 3 a důvody jsem osvětlil v poznámce pod čarou č.9. V principu jde o následující: V.Klaus působil předchozích téměř dvacet let ve vysoké politice a nikoliv jako akademický ekonom. S J.Švejnarem to bylo právě naopak - působil v akademické sféře podléhající přísným mezinárodních akademickým publikačním nárokům a naopak v politice nebyl. Smysluplné srovnání obou osobností jako akademických ekonomů by vyžadovalo z křišťálové koule zpětně nějak vyvěštit odpovědi na otázky: jak dobrým akademickým ekonomem by se býval V.Klaus stal, kdyby býval zůstal akademickým ekonomem a nedal se na dráhu politika? Jakých akademických výsledků by býval J.Švejnar dosáhl, kdyby býval kdysi vstoupil do nejvyšší politiky? Odpovědi na tyto otázky neznáme, takže při jejich srovnávání jako akademických ekonomů doporučuji velkou opatrnost.

Koho zajímají podobná srovnání ekonomů ve světě, může se podívat například na odkazy na stránce Toma Coupe a jeho vlastní práce 1 2 3

02. 01.

Dojmologie v našem školství

Daniel Münich Přečteno 9574 krát Přidat komentář

V předvánočním shonu jsem se zastavil na kulatém stolu SKAV, tentokrát na téma „Umíme využít výsledky výzkumů PISA?“. Ze semináře, na kterém vystoupili významní zástupci ministerstva školství a přední pedagogické fakulty, jsem si pod vánoční stromeček odnesl pocit, že česká vzdělávací politika je postižena nejen obrovskou setrvačností, ale že občasné drobné změny nevycházejí z odborných poznatků, ale pouze z kusých dojmů a tlaků vlivných skupin a jednotlivců.

Připomenu co znamená zkratka PISA. PISA představuje testování různých druhů gramotnosti na vzorcích patnáctiletých žáků a realizuje se v desítkách nejvyspělejších zemí světa, včetně České republiky. Šetření probíhají pod dohledem renomované OECD. Výsledky představují jednu z mála možností jak porovnat výsledky našeho školství se světem. Obrok zveřejňované výsledky PISA byly i letos napjatě očekávány. Česká republika dopadla jako obvykle: lehce nadprůměrně v matematické s přírodovědné gramotnosti a ve čtenářské gramotnosti lehce podprůměrně. Samotné výsledky PISA však nevypovídají nic o příčinách (kauzálních souvislostech) a nelze je použít jako návod co v našem školství případně změnit. Od toho je následný výzkum. A právě o tomto výzkumu a především o poučení z něj měl být dotyčný seminář, alespoň dle názvu.

Na semináři nemohla nepadnout otázka, proč vlastně naši patnáctiletí ve čtenářské gramotnosti zaostávají? Příčin se totiž nabízí celá řada: obsah, způsob, či řazení výuky, a nebo kvalita a metodické přístupy učitelů. Důvody ale mohou ležet i mimo školy. Mohou spočívat v tom, jak u nás rodiče vychovávají své děti, jak děti tráví svůj volný čas, jaké nároky na ně společnost nakládá a jak s dětmi jedná. Důležité by také bylo zjistit, ve kterém věku děti v čtenářské gramotnosti ztrácí nejvíce: je to na prvním či až na druhém stupni základní školy nebo k tomu dochází již v době předškolní? Bláhově jsem se domníval, že lidé z ministerstva a pedagogické fakulty budou v tomto mít přehled o existujícím empirickém výzkumu a v celé věci alespoň trochu jasno. Jejich prázdné odpovědi se však rovnaly bezradnému krčení ramen. Zaznělo pouze cosi o neblahém dědictví Rakouska-Uherska a komunistického režimu. Jako jediný věcnější argument zazněl odkaz na francouzské školství, které údajně, na rozdíl od toho českého, děti tradičně ke schopnostem čtenářské gramotnosti vede (když se ovšem podíváme na výsledky PISA tak zjistíme, že patnáctiletí Francouzi jsou na tom skoro stejně jako Češi). O příčinách podprůměrné čtenářské gramotnosti patnáctiletých Čechů tedy na klíčových místech – ministerstvu a pedagogické fakultě - asi zatím neví.

Zásadních otázek pro formování našeho školství, které volají po vědeckém prozkoumání, na semináři zazněla celá řada. Například:

i) Jak zlepšit čtenářskou gramotnost našich patnáctiletých? Dodávám, že když ani neznáme příčiny, je bláhové na tuto otázku čekat odpověď.

ii) V Česku se s velkou nadějí na základních školách rozbíhá výuka podle nových rámcových vzdělávacích programů (RVP). Jak si ověříme, že RVP přinesly očekávané zlepšení? Mám pocit že se tom u nás zatím nikdo vážně neuvažoval.

iii) Jak si pedagogické fakulty ověří, že změny které na nich probíhají v konečném důsledku povedou ke zlepšení kvality výuky? Zde musím poznamenat, že podstatu změn obsahu výuky na pedagogických fakultách jsem z vystoupení na semináři nebyl schopen rozluštit.

iv) Jako obvykle proběhla žhavá diskuse o ranné selektivnosti našeho školského systému. Padla zásadní otázka, nakolik má na kvalitu výuky negativní dopad odchod nejnadanějších žáků na víceletá gymnázia a do jaké míry je na vině nízká kvalita samotné výuky na druhém stupni základních škol? Hledáním odpovědi se v Česku také asi nikdo dosud nezabýval. Debata tak jako obvykle zůstala jen u osobních dojmů a velice kusých a neprůkazných zkušeností jednotlivců.

v) Debata skončila až u vzdělá(vá)ní učitelů. Zazněla například tvrdá kritika, že pedagogické školy sice pod tlakem ministerstva své programy rozdělily na bakalářské a následné magisterské, ale fakticky je bakalářské vzdělání k ničemu. Podle zákona totiž bakalářský titul na vykonávání učitelské profese nestačí (v praxi ale existuje spousta výjimek). Nabízí se přirozeně otázka, nakolik je pro kvalitu výuky skutečně rozhodující formální úroveň dosaženého vzdělání učitele? Žádný z aktivních účastníků semináře ani nezmínil nějaký výzkum, který by se tím zabýval, natož nějaké poznatky.

Absence poznatků založených na empirickém výzkumu v oblasti pedagogiky a školství u nás dobře koresponduje se zjištěním nedávno zveřejněné Analýzy výzkumu v ČR a srovnání se zahraničím (str.82). Podle ní naše vědecká komunita v oboru pedagogiky vyprodukuje za rok v průměru jeden (skutečně jeden!) odborný článek v odborném časopise (impaktovaném) s mezinárodní reputací.

Nedalo mi to a nahlédl jsem také do rejstříku výsledků výzkumu RIV, který obsahuje všechny publikované výstupy vědeckého výzkumu v ČR. Pro obor Pedagogika a školství jsem tam nalezl publikací stovky. Články v odborných periodicích však představuje jen malá část z nich a v těch renomovaných je to právě ta již zmíněná jedna publikace ročně. Výzkum v oboru pedagogiky a školství, který by usiloval o odhalení kauzálních souvislosti se v České republice zřejmě nedělá. Tedy když nepočítáme početně statistické přehledy, esoterické filozofické eseje a všeobecnou dojmologii. Docela by mě v této souvislosti zajímalo, za jaký výzkum se na pedagogických fakultách udělují docentury a profesury.

Do nového roku jsem tedy vešel s pocitem, že naprostá většina názorů, rozhodnutí a nakonec i případných reforem našeho úředně kormidlovaného školství vzniká převážně na základě kusých dojmů a pod tlakem zájmových skupin. Přesvědčivé vědecké evidence je jako šafránu. Pokud to je pouhý dojem ze semináře SKAV, dejte mi prosím vědět.

Dovětek: Atraktivně znějící titulek tohoto článku původně inzerovaný Aktualne.cz "Proč české děti nečtou? A co na to naše školství?" byl poněkud zavádějicí. Proč?

Protože ona to je vlastně otázka, zda česke děti skutečně čtou málo. Nemám teď po ruce žádné statistiky, ale domnívám se, že to v rámci OECD nemusi být až tak špatné. To, ze čeští patnáctiletí jsou ve čtenářské gramotnosti podprůměrní přímo ještě neznamená, že málo čtou. Ano, nízká úroveň čtenářské gramotnosti může být důsledkem malé čtenářské náruživosti, ale ono to můze fungovat i obráceně - tedy že děti moc nečtou, protože jim to děla potíže. Dost pravděpodobne to ale v praxi funguje oběma směry. Vlastně je to dalši otevřená otázka, která volá po důkladném vědeckém probádání.

A ještě něco. Čtenářká gramotnost dle šetřeni PISA vyjadřuje "students’ ability to use written information in situations that they encounter in their lives" což neni přímo schopnost si přečíst pohádku...

Blogeři abecedně

A Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kňapová Kateřina · Kohoutová Růžena · Kolaja Marcel · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít O Obluk Karel · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pfeiler Tomáš · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy