Zdá se, že se konečně rozbíha racionálnější společenská diskuse o zavedení školného na vysokých školách. Příkladem budiž včerejší článek v MF Dnes od zástupkyně šefredaktora Martiny Riebauerové, kde uvádí řadu rozumných argumentů pro školné:

1. Školy potřebují peníze.
2. Co je zdarma, toho si lidé neváží.
3. Proč mají vzdělání druhých plně dotovat ti, co jej nikdy nezískají?
4. Proč má stát v globálním světě plně hradit studia někomu, kdo pak řekne sbohem a šáteček, jedu žít do ciziny?

Dovolím si přidat pár dalších argumentů, které považuji za minimálně stejně pádné:

5. Školné, pokud jeho výši může stanovovat škola, je cenou za vzdělávací službu. Může proto sloužit jako tichý, ale nenahraditelný služebník ve vysokém školství, stejně jako tiše slouží jinde: jako jedinečný informační signál o poptávce a nabídce a jako nástroj konkurence. Není důvod aby tak nefungoval i ve vysokém školství. Většina lidí si bohužel roli volných cen jako informačních signálů a nástroje konkurence ve společnosti neuvědomuje, natož aby chápala jak to funguje. Lidé mají pouze pocit, že výběr a kvalita snabízených služeb a zboží po pádu socialismu (tam byly ceny jen trpěným úředním nástrojem) přisly nějak samy od sebe. Nepřekvapuje potom, že se diskuse o školném zpravidla redukují na primitivní spory o ber-dej.
Polopaticky: kvalitní škola o kterou bude zájem si bude účtovat vyšší školné (než škola špatná o kterou není zájem) a bude mít na svůj další rozvoj více peněz. Školné bude přehlednou informací o kvalitě vnímané těmi kdo na škole chtějí studovat a jsou ochotni platit, a také o převisu poptávky nad nabídkou.

A s tím souvisí i otázka v článku, zda platit školné i za mizerné vzdělání. Je to diskuse podobná sporu o počátku vejce a slepice. Bez zavedení školného nevznikne tlak na kvalitu a kvalita neporoste. Kdybychom na počátku devadesátých let čekali s liberalizací cen až česká škodovka začně vyrábět kvalitní auta nebo až restaurace začnou nabízet kvalitní služby, nikam bysme se za dvacet let nedostali. Že vzdělání je o něčem jiném? Částečně ano, ostatně jako každý obor lidské činnosti má svá specifika. Ale konkurence a dostupnost informací díky školnému jako ceně by pro něj byla stejně blahodárná.

5. Jídlo, pití a bydlení jsou určitě mnohem zásadnější a nákladnější životní potřebou všech lidí včetně nemluvňat, než je vysokoškolské vzdělání některých. A přiděluje snad proto stát jídlo, pití a bydlení zadarmo? Samozřejmě že ne. Kromě komunistických idealistů se nad tím ani nikdo moc nepohoršuje. Proč by si tedy neměli lidé na tak soukromě výnosnou investici jako je vzdělání příspívat?

6. Oprávněným důvodem pro státní finanční podporu vysokoškolského vzdělávání je existence pozitivních externalit, tedy pozitivní dopad vzdělání jednoho na kvalitu života ostatních. Z toho ale vůbec neplyne, že by mělo být vzdělání pro lidi zcela zadarmo. Pokud stát zprostředkuje lidem půjčky na školné (proto odložené školné) za přijatelný úrok bez obav o budoucí schopnost splácet, zmizí poslední racionální důvod proč u nás školné nezavést.

7. Odložené školné nebudou platit chudí studenti, ale bohatí absolventi vysokých škol (oproti středoškolákům).



Původní článek v MF Dnes
Jedna pochvala za školné, ale taky několik ale
Hned jak se objevila zpráva, že vznikající vládní koalice chystá školné na vysokých školách, naskočil mi příběh jednoho studenta. Říkejme mu třeba Honza. Takový český Honza. Jednu školu načal, nedokončil, nebavila ho. O rok později načal jinou. Taky ji nedokončil, taky ho nebavila. Po tu dobu všichni ostatní ze svých daní platili jak jeho studium, tak zdravotní pojištění.

Český Honza není sám, mnoho jeho kamarádů se takto, jak rádi říkají, „hledá“. Zatím vědí jen tolik, že by se jim líbilo být věčným studentem v maminčině hotýlku, pak vydělat nějaké ty miliony a pak se mít dobře v důchodu. Zmíněný chlapec šel ještě dál – jestli by mu prý rodiče do třetice nezaplatili soukromou vysokou školu. No, nezaplatili. Pravidla hry nastavili jinak: půlku zaplať ty, na půlku ti přispějeme. Když nedostuduješ, peníze nám vrátíš.

Něco podobného se nyní chystá se školným doplněným o finanční podpory a půjčky. Principu jako takovému v zásadě tleskám. A protože studenti v naprosté většině volili „topku, ódéesku a véčka“, doufám, že tleskají i oni a nezačnou přemlouvat bábu, aby jim na studia přispěla.

Pro zavedení školného existuje několik rozumných argumentů. 1. Školy potřebují peníze. 2. Co je zdarma, toho si lidé neváží. 3. Proč mají vzdělání druhých plně dotovat ti, co jej nikdy nezískají? 4. Proč má stát v globálním světě plně hradit studia někomu, kdo pak řekne sbohem a šáteček, jedu žít do ciziny?

Chystá se výhodné spoření na studium. Výborně. Dosavadní úlevy na daních by měli dostávat nikoli rodiče, ale přímo studenti formou příspěvků. Fajn. Školné bude během studia kumulováno do půjčky, kterou bude student moci splatit až v době, kdy dostane slušný plat. Prima nápad. Školné nebude všude stejné, neboť taková právničina je o dost lukrativnější než filozofie. Chytré. Ale teď pár ALE.

Nenechme si namluvit, že skokovým zavedením školného se všude raketově zvýší kvalita. Nezvýší, stejně jako se raketově nezvýšila po zavedení poplatků u doktora. A nebude mi nikdo tvrdit, že soukromé školy jsou lepší, protože se v nich platí, že ne? To bych se musela smát. Školné je zkrátka spoluúčast. V zásadě jsou to drobné. Bude-li mít škola na pár lépe zaplacených kantorů či na otevření dalších kurzů pro rekvalifikaci nezaměstnaných, tím lépe.

Nelžeme si též do kapsy, že pro některé studenty či jejich rodiče nebude deset tisíc za semestr další finanční rána. Bude, půjčky nepůjčky. Už dnes jim studia lezou do peněz: kolej, cesty, skripta.

Nejspíš se s tím ovšem nějak vyrovnají, vztah ke vzdělání se měříméně korunou a více příkladem v rodině.

Ale hlavně: mám-li přijmout za své, že vzdělání je investice, chci, aby opravdu byla.

Takže zaplatíme už konečně dobře všechny schopné učitele, vědce a další? Nechce se mi totiž donekonečna dívat na hlupáka-vysokoškoláka učitele, co se mu směje kamarád v bavoráku, který vzdělání nemá, a přesto vydělává pohádkově víc. Třeba ten český Honza, co (možná) opět nedostudoval.