V rámci dalšího kola škrtů došlo i na důchodce. A škrtalo se na jejich vrub hned dvakrát. Snížením tempa valorizací důchodů a vyšším zdaněním jejich výdělků.

Vláda hodlá ušetřit cestou pomalejšího růstu (valorizací) důchodů. Dosud plně kompenzovaná inflace se má kompenzovat jen jednou třetinou. Výhled stagnace reálných mezd při inflaci blízké třem procentům znamená, že reálná kupní síla důchodů může za tři roky poklesnout o citelných šest procent. Vláda čeká, že jí to ve státním rozpočtu během příštích tří let pomůže zalepit díru až 47,8 miliardy korun.

Druhým škrtem na straně důchodců je zrušení základní slevy na dani z jejich nedůchodových příjmů. Zatímco zpomalení tempa valorizací je otázkou vládních priorit a spravedlnosti, druhý krok je i ekonomickým nesmyslem. Než si řekneme proč, zopakujme stručně základní fakta.

Proč odečitatelná položka?

Každý pracující si od vyměřené daně z příjmu může odečíst částku 24 840 korun jako základní slevu na dani z příjmů. Sleva na dani jednak zvyšuje pracovní motivaci nízkopříjmových pracujících a jednak ji lze chápat jako částku nezbytnou k zajištění základní lidské existence a schopností pracovat. Návrh, který prošel Poslaneckou sněmovnou a je teď v Senátu, většině pracujících tuto slevu ponechal, ale má ji zrušit důchodcům, což se týká především těch, kteří si k nízkému důchodu přivydělávají prací.

Co je spravedlivé

Daně lidé rádi neplatí, ale stejně tak by neradi přišli o řadu služeb a institucí z daní placených. Otázka je tedy pouze to, jaké druhy daní chceme, jak vysoké a na koho se uvalí. Jde tu tedy o otázky spravedlnosti a ekonomické efektivnosti.
Spravedlnost daní bude vždy předmětem nekonečných diskusí. Spravedlnost totiž různí lidé chápou různě. Pro někoho je spravedlivá daň z hlavy, kdy jsou si lidé rovni absolutně a každý odvádí daň ve stejné výši. Svým způsobem je takovou daní dálniční poplatek, byť se mu lze vyhnout tím, že člověk s autem nejezdí po dálnici.

Stoupenci rovné daně jsou zase přesvědčeni, že spravedlivé je platit stejnou daň z každé vydělané nebo utracené koruny. A další považují za nejspravedlivější, když lidé s vyššími příjmy platí z dodatečně vydělané koruny daň vyšší. I pro to lze najít věcné důvody.

Na zrušení základní slevy na dani důchodců se však stopa spravedlivosti hledá obtížně. Proč by mělo být zdanění výdělků závislé na tom, zda člověk bere, či nebere důchod? Důchod přece není sociální dávkou v situaci nízkých příjmů. Důchodem se starším lidem pouze vrací část toho, co jako mladší zaplatili na sociálním pojištění. Pojištění v tom smyslu, že délku vlastního dožití člověk nezná předem a důchod mu jako pojistka půjde až do smrti. Sociálnost pojištění spočívá v tom, že jde o pojištění povinné. Bez povinnosti by totiž tento pojistný systém nefungoval.

Na daňovém znevýhodnění pracujících důchodců tedy nic spravedlivého nenajdeme a je svým způsobem i diskriminační.

Ekonomická efektivnost

Z pohledu ekonomické efektivnosti jde hlavně o motivační efekty daní. Daně ovlivňují chování pracujících a firem jako málokteré ekonomické opatření. Vyšší zdanění pracujících důchodců však nedává smysl ani ekonomicky. Zrušení odečitatelné položky u pracujících důchodců zvýší průměrnou i mezní míru zdanění jejich práce, což sníží jejich motivaci pracovat. Důchodci, který si dnes přivydělá devět tisíc korun měsíčně čistého, od příštího roku tato částka klesne na sedm tisíc.
Mnohým se už potom nevyplatí do práce jezdit a stravovat se nákladně mimo domov. Pracující důchodci oproti nepracujícím přitom přispívají do státního rozpočtu odvody na zdravotní a sociální pojištění.

Přitom dodatečné pojistné plnění čerpají v míře minimální, protože na mnohé nemají nárok. Platí navíc také daň z výdělků, DPH a spotřební daň z dodatečné spotřeby, kterou si mohou díky vyšším příjmům dovolit. Nepracující důchodci do státní pokladny nepřispějí ničím.

A představa, že vyhnání důchodců z práce dá více práce mladším, už dlouho patří na seznam omylů, jakým byla v 19. století představa, že stroje lidem vezmou práci, a proto je záhodno stroje ničit. Výzkumy navíc dokladují, že většina starších lidí se díky práci udržuje v lepší fyzické a psychické kondici.

Zrušením základní slevy na dani z příjmů u důchodců státní rozpočet nic moc nezíská, důchodci prodělají a ještě se posílí pocity nespravedlnosti. Půjde o návrat k překážce, kterou se dařilo posledních deset let odstraňovat většině vlád.

článek vyšel ve zkrácené podobě 16.8.2012 v Mladé frontě DNES na str. 17 Názory