Dojmologie v našem školství

02. 01. 2008 | 21:06
Přečteno 8518 krát
V předvánočním shonu jsem se zastavil na kulatém stolu SKAV, tentokrát na téma „Umíme využít výsledky výzkumů PISA?“. Ze semináře, na kterém vystoupili významní zástupci ministerstva školství a přední pedagogické fakulty, jsem si pod vánoční stromeček odnesl pocit, že česká vzdělávací politika je postižena nejen obrovskou setrvačností, ale že občasné drobné změny nevycházejí z odborných poznatků, ale pouze z kusých dojmů a tlaků vlivných skupin a jednotlivců.

Připomenu co znamená zkratka PISA. PISA představuje testování různých druhů gramotnosti na vzorcích patnáctiletých žáků a realizuje se v desítkách nejvyspělejších zemí světa, včetně České republiky. Šetření probíhají pod dohledem renomované OECD. Výsledky představují jednu z mála možností jak porovnat výsledky našeho školství se světem. Obrok zveřejňované výsledky PISA byly i letos napjatě očekávány. Česká republika dopadla jako obvykle: lehce nadprůměrně v matematické s přírodovědné gramotnosti a ve čtenářské gramotnosti lehce podprůměrně. Samotné výsledky PISA však nevypovídají nic o příčinách (kauzálních souvislostech) a nelze je použít jako návod co v našem školství případně změnit. Od toho je následný výzkum. A právě o tomto výzkumu a především o poučení z něj měl být dotyčný seminář, alespoň dle názvu.

Na semináři nemohla nepadnout otázka, proč vlastně naši patnáctiletí ve čtenářské gramotnosti zaostávají? Příčin se totiž nabízí celá řada: obsah, způsob, či řazení výuky, a nebo kvalita a metodické přístupy učitelů. Důvody ale mohou ležet i mimo školy. Mohou spočívat v tom, jak u nás rodiče vychovávají své děti, jak děti tráví svůj volný čas, jaké nároky na ně společnost nakládá a jak s dětmi jedná. Důležité by také bylo zjistit, ve kterém věku děti v čtenářské gramotnosti ztrácí nejvíce: je to na prvním či až na druhém stupni základní školy nebo k tomu dochází již v době předškolní? Bláhově jsem se domníval, že lidé z ministerstva a pedagogické fakulty budou v tomto mít přehled o existujícím empirickém výzkumu a v celé věci alespoň trochu jasno. Jejich prázdné odpovědi se však rovnaly bezradnému krčení ramen. Zaznělo pouze cosi o neblahém dědictví Rakouska-Uherska a komunistického režimu. Jako jediný věcnější argument zazněl odkaz na francouzské školství, které údajně, na rozdíl od toho českého, děti tradičně ke schopnostem čtenářské gramotnosti vede (když se ovšem podíváme na výsledky PISA tak zjistíme, že patnáctiletí Francouzi jsou na tom skoro stejně jako Češi). O příčinách podprůměrné čtenářské gramotnosti patnáctiletých Čechů tedy na klíčových místech – ministerstvu a pedagogické fakultě - asi zatím neví.

Zásadních otázek pro formování našeho školství, které volají po vědeckém prozkoumání, na semináři zazněla celá řada. Například:

i) Jak zlepšit čtenářskou gramotnost našich patnáctiletých? Dodávám, že když ani neznáme příčiny, je bláhové na tuto otázku čekat odpověď.

ii) V Česku se s velkou nadějí na základních školách rozbíhá výuka podle nových rámcových vzdělávacích programů (RVP). Jak si ověříme, že RVP přinesly očekávané zlepšení? Mám pocit že se tom u nás zatím nikdo vážně neuvažoval.

iii) Jak si pedagogické fakulty ověří, že změny které na nich probíhají v konečném důsledku povedou ke zlepšení kvality výuky? Zde musím poznamenat, že podstatu změn obsahu výuky na pedagogických fakultách jsem z vystoupení na semináři nebyl schopen rozluštit.

iv) Jako obvykle proběhla žhavá diskuse o ranné selektivnosti našeho školského systému. Padla zásadní otázka, nakolik má na kvalitu výuky negativní dopad odchod nejnadanějších žáků na víceletá gymnázia a do jaké míry je na vině nízká kvalita samotné výuky na druhém stupni základních škol? Hledáním odpovědi se v Česku také asi nikdo dosud nezabýval. Debata tak jako obvykle zůstala jen u osobních dojmů a velice kusých a neprůkazných zkušeností jednotlivců.

v) Debata skončila až u vzdělá(vá)ní učitelů. Zazněla například tvrdá kritika, že pedagogické školy sice pod tlakem ministerstva své programy rozdělily na bakalářské a následné magisterské, ale fakticky je bakalářské vzdělání k ničemu. Podle zákona totiž bakalářský titul na vykonávání učitelské profese nestačí (v praxi ale existuje spousta výjimek). Nabízí se přirozeně otázka, nakolik je pro kvalitu výuky skutečně rozhodující formální úroveň dosaženého vzdělání učitele? Žádný z aktivních účastníků semináře ani nezmínil nějaký výzkum, který by se tím zabýval, natož nějaké poznatky.

Absence poznatků založených na empirickém výzkumu v oblasti pedagogiky a školství u nás dobře koresponduje se zjištěním nedávno zveřejněné Analýzy výzkumu v ČR a srovnání se zahraničím (str.82). Podle ní naše vědecká komunita v oboru pedagogiky vyprodukuje za rok v průměru jeden (skutečně jeden!) odborný článek v odborném časopise (impaktovaném) s mezinárodní reputací.

Nedalo mi to a nahlédl jsem také do rejstříku výsledků výzkumu RIV, který obsahuje všechny publikované výstupy vědeckého výzkumu v ČR. Pro obor Pedagogika a školství jsem tam nalezl publikací stovky. Články v odborných periodicích však představuje jen malá část z nich a v těch renomovaných je to právě ta již zmíněná jedna publikace ročně. Výzkum v oboru pedagogiky a školství, který by usiloval o odhalení kauzálních souvislosti se v České republice zřejmě nedělá. Tedy když nepočítáme početně statistické přehledy, esoterické filozofické eseje a všeobecnou dojmologii. Docela by mě v této souvislosti zajímalo, za jaký výzkum se na pedagogických fakultách udělují docentury a profesury.

Do nového roku jsem tedy vešel s pocitem, že naprostá většina názorů, rozhodnutí a nakonec i případných reforem našeho úředně kormidlovaného školství vzniká převážně na základě kusých dojmů a pod tlakem zájmových skupin. Přesvědčivé vědecké evidence je jako šafránu. Pokud to je pouhý dojem ze semináře SKAV, dejte mi prosím vědět.

Dovětek: Atraktivně znějící titulek tohoto článku původně inzerovaný Aktualne.cz "Proč české děti nečtou? A co na to naše školství?" byl poněkud zavádějicí. Proč?

Protože ona to je vlastně otázka, zda česke děti skutečně čtou málo. Nemám teď po ruce žádné statistiky, ale domnívám se, že to v rámci OECD nemusi být až tak špatné. To, ze čeští patnáctiletí jsou ve čtenářské gramotnosti podprůměrní přímo ještě neznamená, že málo čtou. Ano, nízká úroveň čtenářské gramotnosti může být důsledkem malé čtenářské náruživosti, ale ono to můze fungovat i obráceně - tedy že děti moc nečtou, protože jim to děla potíže. Dost pravděpodobne to ale v praxi funguje oběma směry. Vlastně je to dalši otevřená otázka, která volá po důkladném vědeckém probádání.

A ještě něco. Čtenářká gramotnost dle šetřeni PISA vyjadřuje "students’ ability to use written information in situations that they encounter in their lives" což neni přímo schopnost si přečíst pohádku...


Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen pro korektní a slušně vedenou debatu. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. Pokud Váš text obsahuje hrubé urážky, vulgarismy, spamy, hanlivá komolení jmen, vzbuzuje podezření z porušení zákona, je celý napsán velkými písmeny či jinak odporuje zdejším pravidlům, vystavujete se riziku, že jej editor smaže.
Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů.
Libor Stejskal, editor blogů (blogy@aktualne.cz)

Zuzana napsal(a):

Vas blog vystihuje moje dojmy z blogu na toto tema od pana Kukala :-)
02. 01. 2008 | 22:07

Ladislav napsal(a):

Jedna otazka chybi: poucili jsme se z chyb ktere vznikly zbrklymi experimenty ve skolstvi zapadnich zemich a nebo si budeme jejich problemy projit take? Problemy ktere resime dnes prece nejsou necim unikatnim, necim co jeste nikdo nikde nezazil.
02. 01. 2008 | 22:44

Zuzana napsal(a):

Na zapade nebyla totalita komunisticke moci a silne omezena svoboda slova - tot jen takova inspirace pro zodpovedne lidi - ti na toto ovsem reaguji jako rozzureny byk a veskere reformy zamitaji .. vzhledem k jejich mentalite ovsem neni divu - co bylo za jejich mladi je jedine spravne (zlate socialiscke casy), je treba pockat na generacni obmenu, ktera snad prinese vetsi vhled a nadhled. Toto bohuzel neplati pouze pro skolstvi..
02. 01. 2008 | 22:59

Lila napsal(a):

V souvislosti s reformou státní správy došlo ke zrušení školských úřadů na úrovni okresů a odpovědnost za vzdělávání dětí na základních školách přešla na obce. Obávám se, že úroveň vzdělávání je dnes přímo úměrná osvícenosti politické reprezentace na komunální úrovni...
Na školských úřadech byli alespoň kvalifikovaní lidé, kteří stáli pár let za katedrou, měli vztah k dětem a o něco usilovali. Dnes je vzdělávání dětí, materiální vybavení škol, finance do školství atp. z velké části závislé na libovůli politiků, kteří zhusta mají jiné cíle a zájmy. Zajištění solidní úrovně vzdělání na ZŠ ve vizích měst najdeme málokde, větší zájem je zřídit pobočku vysoké školy, kvůli zvýšení prestiže města. Zanedlouho bude mít VŠ každé Dolní Horní, co ale tito vysokoškolští studenti budou umět, je ve hvězdách.
03. 01. 2008 | 00:33

MíraV napsal(a):

Myslím, že stále omílané nářky nad dopady úrovně školství v bývalém Československu jsou poněkud neoprávněné. Navzdory tehdejší propagandě, která se bezesporu ve výuce projevovala, byla průměrná úroveň znalostí o světě i souvislostech v něm na velmi dobré úrovni. Většina učitelů totiž dokázala potřebné informace tak či onak předat i přes povinné úlitby režimu. Naše tehdejší znalosti o Západu byly mnohem přesnější než znalosti Západoevropanů o nás. Vzpomínám, jak jedna dobrá Britka, která k nám přišla jako dobrovolnice učit angličtinu krátce po změně režimu, byla takřka šokována, že tu dokonce máme kostely. A není také divu, že některé děti bohatších rodičů, které se následně dostaly třeba na rok na střední školu v USA, dokázaly přes nepochybnou jazykovou nevýhodu vyniknout mezi novými spolužáky. Právě díky dříve nasbíraným znalostem.
A pokud jde o čtenářskou gramotnost - myslím, že musí upadat, a nejen u nás. Domnívám se, že výrazně stoupá počet mladých dospělých, pro které je četba zbytečným luxusem. Vím to z vlastní praxe - učím angličtinu a jako jeden z prostředků ke zkvalitnění slovní zásoby doporučuji pravidelnou četbu v angličtině. Většinou se mi ale dostane odpovědi typu:"Já nemám čas číst česky, natož pak anglicky." A to jsou většinou lidé ve věku rodičů - tedy těch, kteří dětské postoje ovlivňují nejvíce - daleko podstatněji, než škola. Čtenářskou gramotnost nelze naučit - ta se získává praxí. Myslíte, že v současných rodinách je prostředí přející zájmu o četbu?
03. 01. 2008 | 07:55

Lila napsal(a):

to: MíraV

Průměrná úroveň znalostí o světě v bývalém Československu byla možná na velmi dobré úrovni, o poznání horší je úroveň písemného a verbálního projevu. Co říkáte skutečnosti, že mnozí dnešní vysokoškolsky vzdělaní čtyřicátníci nesesmolí větu, která by měla hlavu a patu, zápasí s pravopisem (shodu podmětu s přísudkem zvládají jen mimořádně disponovaní jedinci) a mají nulovou schopnost interpretovat text?
Fakt, že zřejmě vědí, kde leží Zanzibar, mne za těchto okolností nikterak neohromuje. (V případě potřeby může posloužit zeměpisný atlas nebo encyklopedie.)
03. 01. 2008 | 09:41

Železnohorský napsal(a):

"...nevěnuje se dostatečná pozornost ani četbě literatury, ani studiu minulosti, ani znalosti věcí a lidí a jejich vzájemným vztahům..." Text je z knihy Rozprava o řečnících. Knihu napsal Cornelius Tacitus. Žil v letech 55 až 120 našeho letopočtu. Ale protože se tenhle spis často přisuzuje známějšímu Cicerovi, jehož životní pouť spadá do let 106 až 43 před naším letopočtem, je možné, že je tenhle povzdech daleko starší. Náš letopočet začal před dvěma tisíci a osmi lety... Že jen a pouze dnešní mladí nečtou, pane Münichi? Nenechte se vysmát!
03. 01. 2008 | 10:03

sidney napsal(a):

Dovolil bych si navazat na prispevek p. Zeleznohorskeho. To, ze jiz stari rimane , je bohuzel smutnym dokladem toho, ze se nejsme schopni poucit z dejin. Ja bych tak paradoxne prispel k nazoru, ze skolstvi za soudruhu nebylo zas tak spatne. Navic vzpomenme na fronty pred knihkupectvimi. Cetlo se, cetlo a stacilo necelych 20 let a cte se malo a jeste mene. Pricita se to internetu, ale spise bych rekl, ze je to i upadkem skol. Neustale nove reformy, nove metody a jakozto "majitel" 14 leteho ditka, vidim kam to vede. Ucitele jsou dezorientovani, neustale se neco meni, predmety ztraceji logicke navaznosti a to nejenom na zakladnich skolach, ale i na vysokych. Znalosti jsou povrchni, pouze tak , aby to vypadalo... Jako priklad uvedu situaci ze zacatku 90.let, kdy jsem mel moznost skolit jakesi lidicky v SRN u jedne slovutne firmy. Uroven znalosti tamnich dipl. ing. byla horsi nez uroven znalosti studenta CVUT ve 3. rocniku. Musely se jim vysvetlovat, dle meho nazoru, bazalni veci. A neda se pritom rici, ze by to byly veci, ktere nepotrebovali, ale oni se spokojili prave s tou povrchnosti. No a tam spejeme i my. Deti se na zakladnmi skole neuci nic nazpamet, neumi poradne vypravet, ucitele netrvaji na takovych hloupostech , jako je ctenarsky dennik atd. atd. Premira akcnich filmu vubec tzv. akce v detech vyvolava dojem, ze neco umet neni az tak zajimave. Prece v pocitacovych hrach se to resi tak snadno. A pak mate dite s vyssi inteligenci, v Mense a je to k vzteku, protoze nevite co s nim. A ucitele take...Osobne bych se drzel systemu skolstvi jako za stareho Rakouska. Vyrustaly osobnosti a vedci a slo to. Dnes...??? Ale nemuzeme se divit, kdyz napr. v renomovanych novinach cteme od predstavitelu personalnich firem svetove povesti, ze neni dulezite co a jak delate, ale jak se dokazete zviditelnit... To je ovsem motivace k tomu, abychom se ucili pouze ritolezectvi, ale ne vede...
Tak nevim...
03. 01. 2008 | 10:31

Al Jouda napsal(a):

Proč děti nečtou ? No, protože na čtení nemají čas. Sledují televizi nebo hrají na PC. S tím se už nyní nedá nic dělat.
03. 01. 2008 | 10:41

Lokutus napsal(a):

Já měl ve škole vždycky problémy s větnými rozbory. Nebavilo mě to a nikdy jsem se to neučil. Přišlo mi to zbytečné. A přesto jsem měl vždycky z diktátu jedničku.
Psávali jsme taková cvičení. Na jednu stranu A4 diktát, na druhou větný rozbor toho diktátu. Každá strana se známkovala zvlášť. Já měl téměř vždy 1/5.

Proč? Protože jsem hodně četl. Máma do mě ládovala mraky knih už od mých čtyř let. Začínal jsem jednoduchými pohádkovými knížkami, později jsem přešel na dobrodružné knihy a jednodušší klasiku, jako Tři mušketýři apod. No a nakonec jsem četl složitější klasické autory, jako třeba Emil Zola, nebo Viktor Hugo.

Na střední mě jednou při hodině mluvnice načapala češtinářka s knihou pod lavicí. Vytáhla ji a všichni okolo už byli natěšeni, že mi ji zabaví. Ale ona se podívala na titul a pak mi ji vrátila s tím, že takové knihy si při jejích hodinách klidně mohu číst. Byla to sbírka povídek Guy de Maupassanta.

Přestaňte vědecky bádat, proč děcka mizerně píšou, přestaňte je nutit složitě rozebírat věty a dejte jim místo toho do ruky knihu.
A když je to nebude bavit, tak ještě mají MS Word, který ty chyby za ně opraví. :-)
03. 01. 2008 | 10:51

zbyněk napsal(a):

Nepochybně je nezbytné jít ještě hlouběji do mladšího věku, na základní školy, a jistě i do prvního stupně. Změna je však dosažitelná nejen prostřednictvím vlastní výuky a organizace škol, aby lépe využívaly silných stránek dětí, ale musí mít oporu i ve změně využívání volného času.
Děti ve skutečnosti nemají příliš volného času, i když se na první pohled opak zdá pravdou.
Málokdy může dítě po návratu ze školy dělat něco jiného, než hrát si doma na počítači, chatovat, smskovat a telefonovat přátelům nebo čičet na slabomyslnosti v televizi. Není to problém zájmu, je to problém bezpečnosti. Pustit děti samy na ulici, aby zašly někam, kde je pro ně něco připraveno, je hazard. Děti nemohou být jinde než ve škole, doma, s někým z rodičů nebo předány z ruky do ruky někomu důvěryhodnému.
Zejména u mladších dětí není šance využít příležitosti k nějaké zájmové aktivitě, pokud některý z rodičů nemá čas dítě přivézt, odvézt a mezitím dřepět poblíž. Dokonce se zdá, že kvalitní volnočasová aktivita s rodičovským doprovodem je protimluv, protože ti rodiče, kteří jsou schopni postřehnout, že jejich dítě je v něčem výjimečné a zaslouží si čas a péči, sami čas nemají a ani nedokážou někde planě vysedávat.
03. 01. 2008 | 10:52

Lokutus napsal(a):

Železnohorský:
V té době také započal dlouhodobý úpadek Říma.
03. 01. 2008 | 11:01

Petr Š napsal(a):

Děti k četbě škola nevede, jak mohu posoudit z vlastní rodičovské zkušenosti. Literatura se i na základní škole věnuje historii literatury. Práce s textem (převyprávění přečtěného textu) se nepěstuje. Ostatně na 2. stupni zákadní školy je nepřiměřeně nízký počet vyučovacích hodin češtiny: Pouze 4 hodiny týdně. Literatuře je věnováno pouze 1,5 hodiny. Zbytek je věnován gramatice (2 hodiny) a slohu (0,5 hodiny).
03. 01. 2008 | 11:03

Železnohorský napsal(a):

Lokutus:
Chcete naznačit, že začíná úpadek Česka? Jinak naprostý souhlas: Omezte teorii, dejte dětem knihu. P.S.: Taky jsem si při rozborech (a podobných borech, nejen na základní a střední) vytrpěl své, ale nejvíc mi dalo čtení, čtení a čtení. A psaní, psaní a psaní. Nejde totiž jen o gramatiku, jde hlavně o vyjádření myšlenky, tam jsou ty největší kameny... Úrazu.
03. 01. 2008 | 11:25

petrxh napsal(a):

Rekl bych, ze na vine bude hlavne televize. Za mych mladych let v tv bylo velice malo programu, ktere by dite, potazmo mladeho cloveka zaujali. Aby se clovek nejak zabavil, kdyz nemohl jit ven, nebo proste nemel co na praci, celkem prirozene sahl po knize. Dnes si budto naladi jeden ze stovek programu na satelitu, nebo se podiva na nejaky film, ktery si stahl z internetu popr. pujcil z pujcovny nebo pred tim nahral. O pocitacovych hrach ani nemluve.
03. 01. 2008 | 12:18

Lokutus napsal(a):

Železnohorský:
To ne, Česko je příliš malé na úpadek. Když už, tak upadne celá západní civilizace.

K těm rozborům bych jen podotkl, že je to skvělá ukázka nesmyslnosti hodnocení, které se na školách používá. Dítě čte, skvěle píše, tedy splňuje podmínky na výbornou. Přesto má trojku, protože teorii větných rozborů má za pět, což mu celkový výsledek mizerně zprůměruje. Co na tom, že skutečný výsledek (čtení a psaní) má to dítě lepší než děti, kteří mají větný rozbor na výbornou, ale diktát mají minimálně za tři. Celý systém hodnocení je naprosto zvrácený a neplní to, co plnit má. Místo aby hodnotil skutečné znalosti, hodnotí jen ty tabulkové a motivaci kazí průměry.

K tomu se také váže problém se striktním dodržováním osnov a trestáním jejich nedodržení. Nedej bože, aby dítě bylo v předmětu napřed. Já dostal kdysi na základce vynadáno, když jsem se učitelce pochlubil, že umím násobit a dělit, protože jsme brali teprve sčítání a odečítání.

Nemůžu říci, že jsem poznal jenom samé zatuchlé kantory, kteří slepě lpí na osnovách. Potkal jsem jich však spoustu. Celé naše školství mi přijde naprosto nepružné a zatuchlé. O ničem se nepolemizuje, vše se přijímá jako dogma. Oč lepší je v tomhle školství v USA, kde sice žáci nemají takový objem znalostí, ale umí si je najít a umí (a mohou) o problému diskutovat.
03. 01. 2008 | 12:30

Lokutus napsal(a):

petrxh:
Satanizování televize, nebo počítačů je sice dnes velmi oblíbené, ale také velmi chybné.
Za těch vašich mladých let dítě také nečetlo, když nechtělo. Právě proto šlo raději hrát si ven. Venku s míčem se číst a psát skutečně nenaučilo.
Vůbec nejde o televizi, nebo počítač. Jde o přístup rodičů. Když rodiče na své děti serou, děti pak serou na užitečné věci.
03. 01. 2008 | 12:33

Žirafa napsal(a):

Ne, to není dojem, to je, bohužel, fakt. Proto také schopní lidé ze ZŠ (hlavně z druhého stupně) odcházejí, je to mj. i nápor na svědomí účastnit se - byť pasivně- toho, co se děje. Bylo by dobré si uvědomit, že děti, které zůstávají na druhém stupni ZŠ, jsou ty nejpotřebnější, ty kterým je potřeba se věnovat nejvíc, nejpromyšleněji, nejsystematičtěji. S vědomím, že jejich rodiče je často nejsou schopni ochránit před dopady špatné péče ve škole, protože si sami význam a podstatu kvalitního vzdělání neuvědomují. Realita je ale zhusta taková, že děti jsou to poslední, co je středem zájmu, pokud na ně vůbec dojde. Odpověď na otázku, proč děti zaostávají ve čtenářské gramostnosti je jednoduchá. Děti nejsou vedeny k POROZUMĚNÍ nejen psanému slovu, ale dění a skutečnostem vůbec. O příčinách je asi zbytečné tady diskutovat, ale mně se často vtírá myšlenka, že samostatně myslící, informovaný žák (posléze občan) je prostě NEBEZPEČNÝ. Špatně ovladatelný, manipulovatelný.. kéž bych byla jen paranoidní.
03. 01. 2008 | 12:37

Zuzana napsal(a):

@ Zirafa - obavam se, ze se nejedna o paranoiu ale o pristup, ktery zejmena starsi generace ucitelu povazuje v ramci sveho socialistickeho vzdelani za naprosto prirozeny. Otazkou je, jak dlouho se tento trend udrzi..
03. 01. 2008 | 13:49

Železnohorský napsal(a):

Lokutus:
A to já měl na základce štěstí na učitele. Nevzpomínám si, že by někdy peskovali žáky za to, že umějí víc, než co se zrovna probírá. Naopak... A taky nás někteří učili víc, nebo něco jiného, než co bylo v osnovách. A to byla hluboká totalita, jak se dnes někdy rádo říkává... Zobecňování je ošidné... A rodiče nám vštěpovali: Neučíš se pro známky, učíš se pro sebe. Snažím se tím řídit dodnes a funguje to... Ale možná bych dal současným učitelům větší svobodu. Co možná, určitě... A větný rozbor bych tak zcela nezatracoval, učí logice, i ta je pro život potřebná... Jo a s tím úpadkem západní společnosti - spíš než na čtenářskou negramotnost zajde na nedostatek solidarity, viz např. Havlův blog o důchodové reformě...
03. 01. 2008 | 13:51

Hlas_z_Vysočiny napsal(a):

Hezký článek.

Nejsem odborník a tedy půjde jen o "dojmy", ale myslím si, že našemu školství (jakož i jiným odvětvím) chybí ucelená koncepce založená na výzkumu a následném rozboru situace ve vzdělávání.

Důsledkem toho je znechucení učitelů i nezájem vlád o dění ve školství a neochota do něj více financovat. Přeneseně je to pak neúcta k učitelům, kteří dle ostatních "zkuhrají, jak jsou na tom bídně a přitom mají pořád nějaké prázdniny". To pak dozajista vnímají i jejich žáci, kteří tak jen těžko mohou respektovat někoho, kým rodiče u zpráv hlasitě opovrhují.

co by se mělo udělat nejdřív?

1) stanovit určité cílové oblasti vzdělání -tedy CO by měli žáci toho kterého studia znát a umět. (Například žáci základních škol podle tříd: číst, psát, počítat, chápat přečtené, vlastními slovy vysvětlit pochopené, mít všeobecný přehled o naší a světové historii a umění, zeměpisu, fyzice atd.)

2) provést anonimní výzkum na maximálním počtu škol (např. formou dotazníků) mapujícím jednak znalosti žáků jednotlivých
škola ročníků, ale i jejich vlastní hodnocení výuky a poměru znalostí získaných ve škole a mimo školu

3) stanovení objemu znalostí, které by měl mít absolvent té, které školy (tedy na konci prvního stupně ZŠ, na konci druhého stupně ZŠ, u maturity atd.)

4) vypracování metodického postupu jak tyto znalosti ověřit (státní maturity?)

Až potud asi nic nového. Zřejmě se nějak takhle postupuje. Bohužel jsou to kroky zmatené, nejednotné a netransparentní a neefektivní. Výsledkem je několik let trvající reforma/nereforma, odkládání státních maturit a promrhané miliony bez viditelných výsledků.

Co dál?

Navýšit plat učitelům (to by asi chtěl každý), ale také pomáhat vytvářet obraz učitele - váženého a vzdělaného člověka, který je pro naši společnost nezbytný. S tím samozřejmě musí být spojen i zvýšený nárok na "odbornost" učitelů. Krom svého "oboru" (oborů) by měl být každý učitel i psychologem a sociologem, který se dokáže orientovat v mezilidských vztazích mezi žáky a studenty, dokáže poradit a zvolit si správnou formu výuky. Měl by mít jasnou, nejen morální, oporu ve vedení škol, ministerstvu a zákonech. Měl by mít pravomoc trestat žáky (nejlépe i fyzicky, ale jen v rozsahu povolených směrnicemi) a potažmo i rodiče za nedostatečnou péči o vzdělání svého dítěte.
Rodiče by měli vést své děti k chuti do učení a k respektu k těm, kteří jim umožňují se vzdělávat.
Myslím si, že je správné aby byl kladen důraz na samostatnost, ale při tom je nezbytné podporovat a rozvíjet solidaritu, spolupráci a schopnost sdílení vědomostí a poznatků s ostatními a uvědomovat si zodpovědnost za své jednání.

V samotném učebním systému bych pak preferoval kreativní přístupy. Pochopitelně třeba vyjmenovaná slova je asi nejefektivnější se "nabiflovat" a člověk je bude umět celý život, ale na spoustu jiných věcí existují různé mnemotechnické pomůcky, hry a podobné formy výuky, které usnadní zapamatovaní nutných pojmů a faktů.
Ostatní učení by mělo být vedeno v souvislostech a vzájmených vztazích. Učit fyziku bez základů elementarní matiky nejde, stejně jako nepůjde rozebírat literární dílo bez zvládnutí čtení. Dějepis by neměl být jen o datech, ale o historických souvislostech. Tedy opět úzká vazba na občanskou výchovu (dnes asi ZSV), přírodovědu, vlastivědu, literaturu, jazyky, biologii atp. (učit se o pravěku v dějepise by melo navazovat na vývoj živočichů v biologii, na tvorbu kontinentů v zeměpise doplněno o pár informací z fyziky atd.).
03. 01. 2008 | 15:04

Hlas_z_Vysočiny napsal(a):

Učitel by neměl být kamarád, ale autorita. Alespoň na základních školách se mi nelíbí moderní trend "učitelky-kamarádky" a "školyhrou" za každou cenu. Spíš bych viděl jakousi interaktivní výuku, kde je učitel vždy vůdcem, rádcem a ochráncem. U žáků by měla být neustále budována úcta k autoritě, morálním hodnotám, zákonům a také vědomí vlastního postavení v kolektivu a společnosti a vliv vlastního chování na toto postavení = zodpovědnost.

Celkově by bylo vhodné snížit počty žáků ve třídách a umožnit jim přístup ke kvalitním informačním kanálům (knihovny, kvalitní učebnice, internet ..).

Hlavně ale změnit chápání účení jako něčeho samozřejmého a nezajímavého. Nejen pro děti, ale hlavně pro celou společnost. Škola by neměla suplovat rodiče, ale měla by být nedílnou součástí výchovy a spoluutvářet mladé spoluobčany. Proto by si měli všichni uvědomovat její význam a důležitost.

Mno, asi je to slátanina, ale je to už několikátý článek o škole, který dnes čtu a nedalo mi to se nevyjádřit.
03. 01. 2008 | 15:04

Lila napsal(a):

Žirafo, díky za názor, naprosto vystihuje realitu.
Domnívám se, že vztah dítěte k psanému slovu se vytváří už od útlého věku v rodině. Když jsem jako malá viděla, že děda s tatínkem každé ráno lustrují noviny, byla jsem zvědavá, co je tam tak zajímavého. Tak mi alespoň ukazovali písmenka v titulcích. Díky tomu jsem se naučila mezi 4. a 5. rokem věku číst, a vydrželo mi to dodnes. Společně s rodiči jsme poslouchali rozhlasové nedělní pohádky, sobotní hry pro mládež a v neděli večer rozhlasovou hru. Na střední škole jsme literaturou žili, kvůli Hrabalovi jsme dokázali pohádat do krve. Například. Někdy se přistihnu při tom, že řeknu, naše generace víc četla...
A pak slezu z hrušky dolů, a přiznám si, že na střední škole četli ve třídě tak dva tři lidé, jedna spolužačka měla u maturity problém, protože se zjistilo, že nepřečetla ani Babičku, a o světové literatuře neměla ani potuchy. (V normalizaci vlezla do KSČ a udělala kariéru, číst asi opravdu nepotřebovala.)
Do diskuze bych ale přispěla ještě jedním postřehem: faktem je, že narůstá počet lidí, kteří vyrostli před televizí. Ta se stala primárním zdrojem pro formování jejich postojů, změnilo se i schéma tvorby myšlenek. Z toho mj. vyplývá, že i formy vzdělávání se musí na novou situaci přiměřeně adaptovat; pětačtyřicetiminutové monology vyučujícího by měla alespoň občas vystřídat moderní didaktická technika, jako jsou např. interaktivní tabule. Komunikace s nimi má akční podobu, která je pro dnešní děti atraktivnější, než suché, nezáživné výklady.
Co však platí stoprocentně v každé době je, že dobrou školu dělá především dobrý kantor. To je alfa a omega veškerého vzdělávání.
03. 01. 2008 | 16:43

Josef napsal(a):

Dominantním důvodem je to, že padl monopol abecedy ( jako sekvence znaků). První abecedou, které se dítě naučí, je abeceda obrazového střihu. Je to náročná konvence... musí umět poznat, že prasátko, které zmizelo z obrazovky, nespadlo do díry, ale nejspíš se ještě objeví. Děti dnes zapojují své smysly jinak, když luští znaky světa. Knihy se jako průchod do jiného světa už nevrátí.

A je tu ještě jedna věc. Informace se tabloidizují. Poesie je nahrazována populární hudbou, knihy časopisy, časopisy
jsou místio informací plny levné a navíc opisované zábavy.

Neviňte školu. To svět se změnil. Chudší nebudou číst, chudší duchem už téměř vůbec.
03. 01. 2008 | 17:54

Dostál Milan napsal(a):

Pro Hlas z Vysočiny: Podezřívám jej totiž, že se skrývá za laika, protože jeho připomínky jsou vysoce kvalifikované. Kam se na něj hrabou pedagogičtí teoretici. Jsem učitel a také to tak cítím.Organizace školství, řízení i ta tzv. reforma jsou živelné, nemají ani hlavu ani patu, učitelé se s ní neztotožnili a to ne z pohodlnosti, ale z přesvědčení o produktivitě tradičních forem výuky. Didaktické hry a jiné formy výuky jsou výborným doplňkem, ale úloha učitele je nezastupitelná nejen jako organizátora vyučovací hodiny, ale i jako člověka se schopnostmi podat dítěti přiměřeným způsobem základy věd.
18. 12. 2008 | 18:48

Přidat komentář

Tento článek byl uzavřen. Už není možné k němu přidávat komentáře ani hlasovat

Blogeři abecedně

A Arnoštová Lenka Teska B Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Bobek Miroslav · Boučková Tereza · Bursík Martin C Cimburek Ludvík Č Černý Jan · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr G Gazdík Petr · Gregor Kamil H Hamáček Jan · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Havel Petr · Havlík Petr · Heger Leoš · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hnízdil Jan · Hokeš Tomáš · Hokovský Radko · Holmerová Iva · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Horváth Drahomír Radek · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hovorka Jiří · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hůle Daniel · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janeček Karel · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Keményová Zuzana · Klan Petr · Klíma Vít · Klimeš David · Kněžourková Tereza · Kolínská Petra · Komárek Michal · Kopecký Pavel · Kostkan Tomáš · Kostlán František · Košák Pavel · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Krištof Roman · Křeček Stanislav · Kubita Jan · Kubr Milan · Kučera Vladimír · Kuchař Jaroslav · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Lalák Adam · Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipold Jan · Lomová Olga · Ludvík Miloslav M Mahdalová Eva · Marksová-Tominová Michaela · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Mihovičová Jana · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Navrátil Vojtěch · Němec Václav · Novák Martin O Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Palik Michal · Paroubek Jiří · Payne Jan · Pecák Radek · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Peychl Ivan · Pikora Vladimír · Pixová Michaela · Poc Pavel · Pohled zblízka · Pokorný Zdeněk · Pražskej blog · Procházka Adam · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rath David · Redakce Aktuálně.cz  · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Řízek Tomáš S Sedláček Tomáš · Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Shanaáh Šádí · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sláma Bohumil · Slimáková Margit · Sobotka Bohuslav · Sokačová Linda · Sportbar · Staněk Pavel · Stanoev Martin · Stehlíková Džamila · Stejskal Libor · Stránský Martin Jan · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syková Eva Š Šefrnová Tereza · Šilerová Jana · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Štádler Petr · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel · Šumbera Filip · Švejnar Jan T Tejc Jeroným · Tejkalová N. Alice · Tolasz Radim · Tomášek Pavel · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Tošovský Michal · Tožička Tomáš · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vileta Petr · Vlach Robert · Vlk Miloslav · Vodrážka Mirek W Wagenknecht Lukáš · Wheeler Adrian · Wichterle Kamil · Wollner Marek Z Zahradil Jan · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zděnek Michal · Zelený Milan · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy