Na velkou otázku z titulku se mě ptalo několik otázek z Hospodářských noviny, které dorazily od jejich redaktora Jana Richtera před svátky. Částí z mých odpovědí posléze prošpikoval nedávno zveřejněný článek na stejné téma. Zde si můžete přečíst mé kompletní odpovědi a na konci ještě malý bonus navíc.

Co si obecně myslíte o mezinárodních srovnáních univerzit (např. QS, Times Higher Education, CWTS, ARWU)? Co vypovídají o kvalitě univerzit? Které důležité parametry naopak nezachycují?

Každý z žebříčků nabízí trochu jinak koncipované srovnání. Každé má jiné ukazatele a váhy, které jim přisuzuje. Navíc, kromě celouniverzitních srovnání, menší část z nich nabízí ještě srovnání oborová. Spíše než o obtížně definovatelné kvalitě škol jako celek, žebříčky vypovídají o charakteru škol. Ale hlavně nám poskytují benchmark, tedy měřítko, vůči kterému můžeme srovnávat školy naše, české. Umožňuje nám to lépe pochopit slabiny našich škol, umožňuje nám to klást si důležité otázky. Žebříčky se nesmí přeceňovat, ale stejně tak je laciné a pohodlné je za jejich nedokonalosti zatracovat. V situaci, kdy stále nejsme schopni se dobrat vlastního pořádného hodnocení škol a dokonce ani mnohem jednoduššího veřejného informačního systému o školách a studiu na nich, můžeme být za mezinárodní žebříčky rádi.

Kvalitu a rozsah vědy na školách mezinárodní žebříčky zpravidla ještě nějak zachytí, byť některé ukazatele jsou hodně diskutabilní. Všechny žebříčky ale mají velký problém popsat úroveň respektive kvalitu výuky na školách. O to se snaží jen málo z nich a dělají to stejně jen velmi nepřímo.

Jaký význam má dobré umístění pro univerzity? Jaký vliv má například na počet zahraničních studentů a příjmy ze školného?

Dobré umístění školy na mezinárodním žebříčku zřejmě nějaký význam má a to skrze větší prestiž a veřejnou známost, jak mezi zájemci o studium, vědci i zaměstnavateli, hlavně v zahraničí. Ale o jak velký ten význam je se neodvažuji spekulovat. Zahraniční studenti totiž mohou, ale nemusí, škole přinášet peníze navíc. Například anglické a holandské univerzity z cizinců hodně finančně těží díky školnému. U nás z cizinců a školného, které platí, těží ve větším měřítku hlavně a téměř výhradně medicínské fakulty. Většina ostatních oborů, až na vzácné výjimky, není dostatečně atraktivní. To jde ruku v ruce s tím, že na magisterské úrovni u nás dominuje výuka v češtině. To je velká bariéra jak pro zahraniční studenty, tak omezení v najímání akademiků na mezinárodním trhu práce.

Proč se obecně podle Vašeho názoru vysokým školám z Česka a dalších zemí CEE nedaří proniknout do první stovky globálního srovnání?

Hlavní důvod je problematický systém vnitřního a vnějšího řízení a financování našich vysokých škol. Z toho se potom odvíjí i špatná struktura VŠ studia, obsah. A také směrování financí tam, kde to dobře funguje, a kde to je potřeba. Bylo to popsáno již v Bíle knize terciárního vzdělávání skoro před deseti lety. Ale na situaci se od té doby skoro nic nezměnilo. Už tehdy se v Bílé knize prorokovalo a vysvětlovalo, že veřejných peněz na vysoké školy bude od státu v budoucnu proudit málo. Ale kolektivní vedení škol, v zájmu zachování akademické pohody a klidu, zabránilo zavedení školného doprovázeného systémem bezrizikových půjček. To by býval mohl být zdroj dodatečných financí. Toto téma je ale u nás dnes na dlouhé roky a možná dekády pasé.

Např. Univerzita Karlova zaostává zejména v kritériích týkajících se citací učitelů a počtu zahraničních učitelů, Masarykova univerzita v citacích a spolupráci s průmyslem apod. České VŠ jsou také pozadu v různě pojatých kritériích výuky (reputace, poměr učitel/student apod.). Jak lze tyto parametry zlepšit, resp. lze je zlepšit i jinak než zvýšením financování?

Nedostatečný objem finančních prostředků je jen polovina problému. Nedostatek peněz je mnohem větším problémem v našem regionálním školství. Vedle financí je problémem našich vysokých škol zavedený způsob jejich vnitřního a vnějšího řízení, absence kvalitního a věrohodného hodnocení škol a nedostatek věrohodných a srovnatelných informací v dostatečném detailu. Takže peníze navíc by sice jistě pomohly, ale pro zásadnější zlepšení škol by to zdaleka nestačilo.

Podle rektorů chybí českým vysokým školám 8 až 9 miliard korun ročně. Považuje to za hlavní důvod, proč české VŠ ve srovnání zejména se západoevropskými, případně asijskými univerzitami zaostávají?

Na vysokých školách nikdy nebude panovat, že mají peněz dost. Ale to platí všeobecně všude, to je skoro přírodní zákon. Školy by si v principu mohly prosadit výrazné snížení počtu studentů za současné peníze, když jim za vzdělávání nechce stát pořádně platit, ale moc usilovně to neprosazují. Kromě toho je dnes běžné, že má jedna součást vysoké školy peněz, že obrazně neví pořádně co s nimi, špičkové platy jejích akademiků a vedle toho na stejné škole přežívá jiná součást, která dře bídu s nouzí. Souvislost peněz s kvalitou a společenskou potřebou toho kterého oboru a vzdělání je přitom slabá. Rektor s vedením školy na to musí vetšinou mlčky koukat, ministerstvo školství jakbysmet, a nic moc s tím ve stávajícím systému nenadělají. Celé se to navíc děje v mlze, protože třeba ani statistického rozložení celkových výdělků akademiků na školách se nelze dobrat. Systém je i na veřejných školách nastaven dost neprůhledně.

Stojí podle Vás za to cíleně investovat do VŠ kvůli zlepšení sledovaných parametrů a jejich umístění?

Jsme zpět u toho, že peníze nejsou všechno. Bez kvalitního systému hodnocení a řízení škol, vnitřního i vnějšího, můžete do škol nalít peněz sebevíce a přínos to bude mít malý.

A teď slíbený bonus na konec

Je to jen pár souvisejících myšlenek a informací, které se do původních odpovědí nevešly.

Teprve poměrně nedávno se podařilo spočítat a zveřejnit statistiky o studijní (ne)úspěšnosti na českých vysokých školách. Jejich smutná zjištění mnohé překvapila a překvapivě mnohé spoluzodpovědné za systém rozhořčilo zveřejnění samotné. Šlo však zřejmě jen o střípek toho, co by se ukázalo, kdyby se zavedl veřejný informační systém o vysokých školách a studii na nich. Tlejících dat leží na serverech státu až hanba.[ 1 ]

Našel jsem zajímavé dávné odpovědi na nejčastější otázky k reformním návrhům Bíle knihy z před deseti lety, návrhy, které nedošly realizace.

Jedním ze zajímavých žebříčků je U.S. News Best Global Universities rankings. Zajímavé na něm je to, že se na vysoké školy dívá po oborech. Psal jsem o tom před časem na svém blogu o hodnocení a financování vědy.

Že jsou na tom některá pracoviště vysokých škol a tedy školy finančně velmi dobře, ukázala i jedna z velkých afér roku 2018.

Myšlenky na zásadnější změny až reformy systému českých vysokých škol postupně usnuly. Dnes se diskuse zredukovala už jen na to hudrání na nedostatek peněz. Už se ani nehovoří o potřebě modernizovat dávno zastaralý systém finanční podpory studia na vysokých školách.