Diskuse o potřebě důchodové reformy se nám pravidelně vrací přinejmenším patnáct let, možná i déle. Reálně se toho za tu dobu neudělalo dost na to, aby se problém zmenšil. Problém se spíše zvětšuje, možnosti jak ho řešit postupem let odpadají. Jediné, co zůstává, je lhostejnost politické reprezentace i většinové společnosti pod heslem, že ono to nakonec nějak dopadne.

Varování jsou marná

Místo dalšího úvodu připomenu varování, která v Česku málokdo bere vážně. Únorová zpráva Evropské komise o pokroku reforem varuje: “…v oblasti zlepšování dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí nebylo dosaženo žádného pokroku…dlouhodobou fiskální udržitelnost ohrožuje také předpokládaný nárůst veřejných výdajů na zdravotní péči v souvislosti se stárnutím obyvatelstva…. Vláda přijala opatření, která zhoršují jeho udržitelnost…a proto se doporučuje zlepšit dlouhodobou udržitelnost veřejných financí, zejména důchodového systému“.

Červnová zpráva Národní rozpočtové rady na základě projekcí varuje: “…české veřejné finance zůstávají i nadále dlouhodobě neudržitelné…ani nová data ČSÚ neukazují na žádný zásadní zvrat v dlouhodobých trendech…česká populace nadále stárne…to při zachování stávajících příjmových a výdajových politik povede k výraznému růstu výdajů na důchody a zdravotní či dlouhodobou péči… na vykompenzování tohoto vývoje nebude stačit ani pokračující ekonomická konvergence k vyspělejším státům… nepříznivý vývoj po roce 2030 bude akcelerovat…kolem roku 2047 dojde k překročení hranice takzvané dluhové brzdy…dluh sektoru veřejných institucí dál … v roce 2069 dluh dosáhne 222 % HDP. S každým rokem odkladu provedení potřebných změn dochází k nárůstu jejich nákladů. Čím později k nim tedy bude přistoupeno, tím budou pro společnost bolestivější.“

Současný vládní tandem, který to táhne již druhé volebního období, se však zatím dobral pouze slibů, zrušení druhého důchodového pilíře, problematického zvyšování důchodů, dalšího zvýhodnění dobrovolného penzijního spoření spíše pro penzijní společnosti než střadatele a zastropování původně autonomního zvyšování věku odchodu do důchodu. Věci neuškodily, ale ani moc neposunuly dvě poslední důchodové komise. Po roce 2014 se navíc propásla jedinečná reformní příležitost nabídnutá dlouhým obdobím dynamického ekonomického růstu.

Přístup ‘po nás potopa’ odhalila nedávná bezelstná řečnická otázka pana premiéra v souvislosti s ochranou životního prostředí: „Proč máme řešit teď, 31 let dopředu, rok padesát, jenom proto, že tu teď něco tvrdí Evropská komise?“ Jen dodejme, že před důchodovým problémem nás varuje nejen nám dost cizí Evropská komise, ale také naše Národní rozpočtová rada.

Co dělat

Dlouhodobá pasivita ohledně zajištění dlouhodobé rozpočtové udržitelnosti důchodového systému zvyšuje hrozbu budoucí finanční a ekonomické nestability země s negativními dopady na všechny obyvatele. A sociální dopady na chudší a ekonomicky méně zajištěné seniory jsou již na obzoru. Bez dalšího otálení je proto třeba rozpracovat a implementovat několik opatření zásadnější povahy a dlouhou řadu opatření dílčích. Nepopulární, ale nutná opatření musí jejich břímě rozložit napříč generacemi, současnými i budoucími a zohlednit ekonomické a časové možnosti generací se na stáří ekonomicky a jinak připravit. S přenášením veškeré zodpovědnosti na diskuse důchodové komise by se mělo skoncovat.

Průběžné financování

Zdaleka nejzásadnějším problémem je vysoký implicitní dluh současného prvního důchodového pilíře, tváří v tvář neúprosnému výhledu rychlého demografického stárnutí. Jde o dluh, který v národním účetnictví nevidíme, ale je vidět v projekcích do budoucna. Ohrožení udržitelnosti veřejných financí jako celku totiž představuje zásadní ohrožení ekonomických a sociálních podmínky života celé české populace v horizontu již 30 let, tedy včetně již narozených. Hlavně o tom hovoří obě zmíněné zprávy. Jako nejsnadnější se nabízí kombinace parametrických změn: zvýšení sociálních odvodů a příspěvků ze státního rozpočtu, další zvyšování věku odchodu do důchodu, snižování zásluhovosti penzí, nižší tempo valorizací. Doplnit by to mohlo zpřehlednění systému a posílení informovanosti a včasné varování pojištěnců.

Vedle těchto parametrických změn se však nabízí řada opatření dílčích, jejichž potenciál posílit finanční udržitelnost je nezanedbatelný. Jde o kroky vedoucí k vyššímu plnění veřejných rozpočtů (daň z příjmů a pojistné odvody), díky vyšší pracovní participaci a vyšší produktivitě práce.

Pracovně více zapojme mladší

Pracovní zapojení mladších lze zvýšit dostupností veřejných služeb spojených s péčí a výchovou menších dětí. Tedy návrat ke zrušenému nároku na dostupné místo od 2 let věku dítěte. Snižme vysoké zdanění pracovního zapojení méně vydělávajících druhých z rodičů. Možnost skloubení práce s rodičovstvím oslabí zastarávání lidského kapitálu a zvýší nízkou porodnost [1 | 2 | 3]. Snižme vysoký průměrný věk příchodu mladých na trh práce v důsledku neefektivně nastaveného vzdělávacího systému. Zvraťme trend zvyšování podílu dětí nastupujících na školu až v sedmi letech; snižme neefektivně dlouhou průměrnou doba vysokoškolského studia, zvyšme podíl profesně orientovaných krátkých bakalářských programů; usnadněme rodičovství během studia nízkoúročenými a splátkově bezrizikovými půjčkami.

Zapojme více i starší

Vyšší dostupnost předškolních zařízení, služeb terénní a paliativní péče o postižené a nejstarší rodinné příslušníku uvolní ruce a zvýší pracovní zapojení dnes celodenně pečujících rodinných příslušníků, zpravidla žen a čerstvých babiček 55+. Omezme vysoký podíl předčasných odchodů do důchodu motivací k práci po dosažení paušálního důchodového věku, vraťme se k autonomnímu zvyšováním tohoto věku, jak velí prodlužující se věk dožití.

Investujme více do budoucnosti

K finanční udržitelnosti může výrazně přispět dlouhodobě vyšší ekonomický růst. To se však neobejde bez navýšení investic do vzdělání nejmladších generací, školství, kvality práce učitelů a jejich platů. Česko zde neskutečně škudlí. Relativní platy českých učitelů jsou nejnižší v zemích OECD a na regionální školství dáváme také nejméně. Hledejme a odstraňujme překážky v zapojení jinak vysoce vzdělaných mladých žen do výzkumu.

Řada opatření s problémem důchodů nesouvisí jen zdánlivě. Na vládním stole však nejsou. Ano, většina těch opatření bude trochu bolet. Prostě řešíme velký problém. Avšak nezodpovědné čekání na zázrak nás všechny bude později bolet diametrálně více a ty sociálně slabší obzvlášť.

Další problémy až další v řadě

Druhým v řadě problémů je výhled zvyšujícího se počtu i podílu seniorů ohrožených relativní příjmovou chudobou. Plejáda řešení by vydala na další článek. Posilme finanční neutralitu výplaty dřívějších důchodů pro extrémně náročné profese a výše odvedeného pojistného. Až pak vidím potřebu vyšší odolnosti systému vůči oscilující věkové struktuře populace. Tyto oscilace totiž ve výhledu zastínění necyklické demografické stárnutí. I tak je žádoucí posílit kapitálové spoření na důchod (fondové), ale mějme na paměti, že to neřeší náš problém číslo jedna - implicitní zadlužení.

Článek vyšel ve výrazně zkrácené podobě bez odkazů v Lidových novinách