Bílá místa na mapě českého školství

18. 09. 2008 | 19:10
Přečteno 6657 krát
Do základního a středního školství plyne ročně hodně přes sto miliard korun, samozřejmě z našich daní. Tvůrce vzdělávací politiky i nás voliče tedy musí zajímat školství i jako celek. Ve školství drží téměř veškeré páky v ruce stát, kraje a města. Skoro na všechno jsou ve školství zákony, vyhlášky a nařízení. Neviditelné ruce trhu v této oblasti stát moc místa nenechal. Právě proto do velké míry závisí na vládě, úřadech a konečně i na voličích, zda je systém dobře nastaven a stále zdokonalován. To však nelze dělat bez dobrých znalostí toho, jak vlastně věci v našem školství fungují. Je překvapivé, že toho o něm vlastně moc nevíme.

V tomto textu bude řeč o průměrné škole a průměrném žákovi nebo maximálně o velikosti rozdílů mezi nimi. Nejde mi o to, jestli je v Říčanech nedostupná škola, ale jestli jsou naše školy obecně dostupné, nebo nikoliv. Neobejdu se přitom bez paušálních soudů, které se mohou od konkrétních zkušeností jednotlivých čtenářů lišit.

Optimální velikost třídy
Máme v našich třídách správný počet žáků? Připomínám, že jde o jednu ze zásadních otázek vzdělávací politiky na celém světě. A také o velké peníze. Dominantním nákladem ve školství jsou totiž platy učitelů. Zvýšením velikosti průměrné třídy o pouhých pět žáků bychom mohli navýšit platy učitelů o patnáct procent, a možná i více. Nejde o plané teoretizování. Zatímco v našich třídách je průměrně 21 žáků, jsou vyspělé země jako Británie s 25 a Japonsko s 30 žáky. Na druhé straně jsou země jako Švýcarsko s méně než dvaceti žáky. I u nás bylo na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let ve třídě běžně více než třicet žáků. Jaký je optimální počet žáků ve třídě, však dost dobře nevíme. Řada učitelů jistě nabídne vlastní cenné zkušenosti, ale ty neberou v úvahu nákladovou stránku celé věci. Možná by při patnáctiprocentním nárůstu platu s pěti žáky ve třídě navíc neměli velký problém...

Jaká je kvalita škol
Je základní škola A lepší než škola B? Jsou gymnázia v okrese X lepší než stejně zaměřená gymnázia v okrese Y? I tady se odpověď hledá poměrně obtížně. Dobrá škola není nutně ta, která má dobré absolventy, ale určitě ta, která žáky vzdělanostně dokáže vytáhnout nahoru.
Jistě bychom našli školy, které navzdory slabému sociálnímu zázemí žáky dokážou hodně "povytáhnout". Stejně tak bychom našli školy plné nadané mládeže, které své žáky spíše jen hlídají. Kvalitu školy totiž určuje takzvaná školou přidaná hodnota vzdělání. Ale tu neznáme, protože se u nás neprovádí žádné šetření, které by něco takového umožňovalo.
Existuje však ještě zcela jiné, nepřímé měřítko kvality škol, kterým je poptávka. Do ní se promítá nekonečná mozaika rodiči a žáky získaných informací a preferencí. Ale ani poptávka nemusí o kvalitě škol dobře vypovídat.

Poptávka je zkreslená
Všeobecně převažuje dojem, že největší převis poptávky nad nabídkou je u gymnázií, nižší nebo nulový je u středních odborných škol s maturitou a o učiliště je zájem malý. Kolik žáků by však na těchto školách doopravdy chtělo studovat, ve skutečnosti nevíme. I to bylo vadou dosavadního systému přijímaček s jednou přihláškou. Na většinu gymnázií a některé oblíbené odborné školy se řada dětí neodvážila podat přihlášku ze strachu z toho, že by jim v případě nepřijetí unikla šance dostat se na další dobré školy. Víme tudíž pouze to, že skutečných zájemců o studium na školách s převisem přihlášek je více, možná mnohem více, než ukazují statistiky. Naopak zájem o málo poptávané školy je ve skutečnosti ještě nižší, než se zdá. Jistou šanci, že získáme méně zkreslené informace o poptávce, slibuje nový systém tří přihlášek, který začne fungovat příští rok.

Ach, ty přijímačky
Přijímačky jsou u nás nesporně nástrojem, jak přidělit nedostatková místa na některých školách. Většina škol však přijímačky považuje za nástroj, jak vybrat žáky, kteří mají ke studiu lepší dispozice. Daří se jim to? Tuto otázku si spolu se mnou jistě klade řada zanícených ředitelů. Důvod je nasnadě. Pokud přijímačky dobře neodhalují studijní dispozice, je záhodno změnit jejich obsah, nebo dokonce formu. A pokud jsou přijímačky v pořádku, a přesto jejich výsledky budoucí studijní úspěchy žáků moc nepředpovídají, je to varovný signál, že odmítáním uchazečů mrháme talenty. Jinak poměrně rovnostářské Čechy zde může překvapit, že v řadě států USA jsou přijímačky na veřejné základní školy založené na testování intelektuálních dispozic zakázány zákonem.

Jak si Češi vedou ve vzdělanosti v mezinárodním srovnání?
Byly nahrazeny zlaté ručičky zlatými mozky? Zde něco málo víme. V posledních deseti letech se totiž uskutečnilo několik mezinárodních šetření, která určité srovnání dávají. Asi nejznámější je šetření PISA. Opakovaně se v něm ukazuje, že mladí Češi končí základní školu nadprůměrní v matematické a přírodovědné gramotnosti a lehce podprůměrní v čtenářské gramotnosti. Jinými slovy, žádný propadák a žádný zázrak. Zde však naše poznání v podstatě končí. Moc dobře zatím vlastně nevíme, co je hlavní příčinou našeho zaostávání v čtenářské gramotnosti, a nikdo se tomu zatím u nás moc nevěnoval. Je to dáno způsobem, jakým se na našich školách učí jazyky, sloh a literatura? Je to dáno stále přílišným důrazem na bezmyšlenkové přejímání a papouškování pravd v ostatních předmětech? Nebo se prostě čtení a chápaní textu věnuje u nás málo času? Nemáme-li v ruce věrohodné a výzkumem podložené odpovědi na tyto otázky, je těžké něco měnit jinak než metodou pokus omyl.
S výsledky vzdělávání souvisí nejen náklady na ně vynaložené. V tomto jsme mimochodem poměrně úsporní. Nebo snad zbytečně škudliví? Roli zde hrají také hodiny, dny a léta, jež mladí lidé stráví ve škole.

Je déle dobře?
Podíváme-li se na údaje o vzdělávací kariéře našich mladých, tak zjistíme, že věk, kdy průměrný žák opouští školu, za posledních dvacet let výrazně narostl o několik roků. Načítal se rostoucí počet dětí nastupujících na základní školu od sedmi místo od šesti let. Prodloužila se základní škola z osmi na devět let, klesal počet dětí v tříletých středních školách a rostl jejich počet ve čtyřletých. Výrazně také rostl počet těch, kteří po střední škole pokračují na vyšší odborné škole. Byl-li počet let strávených průměrným žákem ve škole v ČR vysoký již koncem osmdesátých let, za posledních dvacet let se ještě výrazně zvýšil. V důsledku toho dlouhodobě klesá míra zaměstnanosti mladých Čechů, což kdekoho překvapí. Nasnadě je potom otázka, co nás takové prodlužování studia stojí a zda přínosy převyšují náklady. Protože nevíme, o kolik se zlepšila vzdělanost absolventů, může se každý domnívat, co chce. Osobně soudím, že to bylo přínosné, ale jistě se najde řada lidí, kteří to vidí jinak.
Připomeňme si zde časté nářky z vysokých škol, že kvalita maturantů klesá. Je tomu skutečně tak, nebo jde klasický sklon lidí idealizovat si minulost? Nevíme. Dle mého soudu jde o zkreslený dojem způsobený tím, že na maturitu dnes dosáhne výrazně větší podíl věkového ročníku než v minulosti, a tedy i méně nadaní žáci, a že s tím kvalita škol, alespoň těch středních, nemá nic společného.

Čert ví k čemu reforma povede
Toto září vstoupila do druhého roku zcela zásadní školská reforma. Dosavadní poměrně striktně narýsované školní osnovy mají postupně nahradit mnohem flexibilnější obsah a formy vzdělávání méně svázané takzvanými rámcovými vzdělávacími programy. Měly by se setřít příliš ostré hranice dělící dosavadní předměty a učitelé by měli dostat více prostoru pro vlastní kreativnost ve výuce. Od reformy se samozřejmě očekává, že výrazně zlepší výsledky vzdělávání. Jako každá školská reforma má i tato své obhájce a odpůrce, skeptiky i optimisty. Zatímco v očích optimistů dominují již uvedené očekávané přínosy, skeptici se obávají rozplizlosti a upovídanosti výuky a rozptýlené kolektivní neodpovědnosti pedagogů za výsledky. Tak velká reforma, která nejenže stála a bude ještě stát nějaké peníze, ale především obrovské úsilí a čas učitelů, by si určitě zasloužila scénář pro vyhodnocení její úspěšnosti.

Bohužel žádný takový scénář zatím není. Dle mého soudu je mnohem důležitější vyhodnotit dopad této reformy než bolestně zavádět nákladné státní maturity s nejasným účelem a nejistým úspěchem. A na vyhodnocení reformy je již trochu pozdě. Porovnat stav po reformě totiž nebude s čím, protože se na dobré zmapování výchozího stavu nepamatovalo. Snad se aspoň něco málo a snad pozitivního po letech dozvíme z již zmíněného šetření PISA.

Daniel Münich
článek vyšel také v MF Dnes 13. 9. 2008

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen pro korektní a slušně vedenou debatu. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. Pokud Váš text obsahuje hrubé urážky, vulgarismy, spamy, hanlivá komolení jmen, vzbuzuje podezření z porušení zákona, je celý napsán velkými písmeny či jinak odporuje zdejším pravidlům, vystavujete se riziku, že jej editor smaže.
Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů.
Libor Stejskal, editor blogů (blogy@aktualne.cz)

Realista napsal(a):

zdá se mi, že autor ani moc neví, jak to ve školství nyní je. Je třeba přece jen rozlišovat stupně a typy škol. Autor by například rád, aby bylo ve třídách v průměru více žáků. Ale ono to vpodstatě nejde. Počet dětí, jak je známo, podstatně poklesl. takže v nějaké vesnické základní škole měli například ve třídě 29 žáků, dnes jich tam mají třeba 21 a více není možné, neboť děti prostě nejsou. Dov ětšiny středních odborných škol či středních učilišť se dostane každý, školy lanaří žáky, aby jich měly dost. A přijímačky jsou buď tak snadné, aby je udělal každý nebo školy od přijímaček ustupují. Vždyť každý žák přináší škole peníze, asi 25 000 Kč. Je proto otázkou, proč by se měli žáci hlásit na 3 škol. O mnoho lepší není situace ani ve VŠ. Školy mnohdy přijmou každého, jsou to pro školu peníze a posléze po 2 letech je vyházejí.
18. 09. 2008 | 23:27

MM napsal(a):

Bohuzel, pane Munichu, Vas clanek je velmi povrchni. Mnoho toho o ceskem skolstvi nevite, ale to zejmena proto, ze jste nikdy neucil na ceske skole - stredni ci zakladni. Ja mam zkusenosti ze soukromeho i statniho skolstvi. Skolskou politikou se zabyvam - zajima me. Doporucuji nejprve nacist nejakou odbornou literaturu, zejmena z oblasti srovnavaci pedagogiky.
19. 09. 2008 | 09:24

asdfh napsal(a):

trochu problematický je požadavek na stírání hranic mezi jednotlivými předměty. dosud je pořád požadavek na aprobovatnost. a dokud budou pedáky chrlit úzce specializované dvojkombinace, bude učení v blocích stírající rozdíly mezi předměty problém. By jste nevěřil, co jsou za útoky, když nějaký předmět učí někdo, kdo na to nemá aprobaci
19. 09. 2008 | 11:24

jogín napsal(a):

Většinou souhlasím, pár malých připomínek: Ach, ty přijímačky. Stačí se podívat na korelaci mezi výsledky přijimaček a výsledky studia. Po tomhle srovnání byly u nás zrušeny ústní přijimačky a zavedeny testy. I ty prodělaly po několika letech změny, otázky testující paměť byly nahrazeny logickými úlohami. Ale tvůrci nových přijimaček nezávidím, musela to být hrozná dřina. Nářky z vysokých škol, že kvalita maturantů klesá: Není divu, rozložení inteligence v populaci je stále stejné a při vyšších počtech studentů...
19. 09. 2008 | 15:32

jarda napsal(a):

nedá se Vám upřít směr, jež je pro mnohé nezajímavý, nicméně velmi klíčový pro spolenost. Naše děti a vzdělání je přidaná hodnota a visitka naší společnosti.
Děti školu chápou jako nutné zlo a já se jim nedívím. Schopnost někoho učit se odvíjí o schopnosti a možnosti vysvětlovat vše slovo od slova.Ta u nás na školách není zaručená a tak se odpovědnost přelévá na rodiče.
Ale chceme li , aby dospělí táhli ekonomickou úroveň, není možné po nich chtít, aby táhli i vzdělanostní úroveň. Museli by býti stroje.
Naopak by škola měla býti základním kamenem pro péči o volný čas dětí atd..
Reforma je nutná
19. 09. 2008 | 18:40

Simply napsal(a):

Souhlas s Jardou. Nevím, proč by měli v dnešní době uhoněný rodiče suplovat školství. Z vlastní zkušenosti vím, že knihy pro např. pro žáky ZŠ jsou přesycené informacemi, látka pak nemá pro školáka hlavu ani patu, vzniká chaos z přetíženosti atd. Kdo se chce látce věnovat do mílové hloubky, nechť jde tuto studovat na VŠ. Dále se málo dávají domácí úkoly, skoro vůbec, snad aby učitelé nemuseli opravovat, přitom pro průmer. žáka jsou nutností.Už vidím, jak prům. žáček si sám dává domácí úkoly... Vysokoškolský způsob výuky i na základce: učitel cosi mele u tabulke a ty si žáčku zapiš, co můžeš.. Kde bylo před 25 lety ve třídě pár čtyřkařů, s prominutím opravdu hloupější děti,dnes znuděně propadá půlka třídy.Přitom ZŠ je ZÁKLAD, na kterém se staví. Pro mě matku obyč. prům. dětí byla škola noční můrou a nejsem sama..Nervozní učitelky s menst. nebo klimakter. syndromem atd si neumí z látky vybrat to podstatné, najít systém...Dále se ztrácí prestiž učebních oborů, každý pomalu studuje na " manažera" atd...
25. 11. 2008 | 15:45

eduard napsal(a):

Optimální počet studentů jednou provždy stanovit nelze, záleží přece na předmětu, na způsobu výuky, zájmu studentů. Osobně bych byl v normální třídě pro číslo 15-20.

Mám praxi z gymnázia a musím říci, že subjektivně je obrovský rozdíl, jestli učím ve třídě, která je v plném stavu 30 studentů (pocit davu, masovosti, nemožnosti adresného výkladu nebo diskuse s někým), 25 (zvládnutelný počet, bez výrazně nepříjemného pocitu, ale ani zde nemá smysl vyvolat diskusi napříč třídou), 20 (vynikající, př výkladu/moderování diskuse se procházím mezi studenty; nepozorní jsou snadněji vtaženi).

Nu a konečně 10-15 zájemců (ne už jen numerické kritérium tedy) na semináři, kde je vynikající atmosféra, kde když nemá ("náhodou") tah, co říkám já, tak má tah, co říkají studenti, oboustranná spokojenost i přes náročnost.

5 žáků ve třídě navíc bych osobně rozhodně nebral, ani kdyby mi dali o 15% víc, ba ani kdyby mi dali o 30% víc.
13. 12. 2008 | 10:40

pepa napsal(a):

Od počátku 90. let začalo být školství o penězích. Proč peníze na žáka? To aby byl dán prostor liberalizmu ve výuce, která není efektivní. Kolik absolventů středních škol plní pracovní úřady a kolik jich pracuje v jiném oboru, než pro který byli připravováni. Ze svého okolí vím, že někteří maturanti jsou v zaměstnání, na které stačí učební obor. Někteří maturanti neúspěšní v přijímacím řízení na vysoké školy učí na základních školách takové předměty, které jim vedení vybere. Českému školství dirigují lidé bez odborných znalostí v oblasti pedagogiky, práva a sociologie a podle toho bude také vypadat.
Aby škola fungovala lépe, je potřeba jinak nastavit kritéria. Učit by měli kvalifikovaní vysokoškoláci s odpovídajícími platy. Počty žáků by měly být optimalizovány, bez ohledu na názory nekvalifikovaných lidí nebo na lokálpatriotizmus.
O síti škol by měly rozhodovat školské orgány a ne samosprávy.
Střední školy a odborná učiliště musí být propojena s podniky a s firmami, pro které studenty a učně připravují.
13. 12. 2008 | 15:02

Aneta napsal(a):

Dobrý den. Velmi ráda bych reagovala na informace týkající se velikosti třídy. Text v článku mě velmi pobouřil. Každý přeci ví, že není možné se plnohodnotně věnovat studentům, když jich je příliš mnoho. Je to těžké nejen pro kantora, ale i pro žáky samotné. Myslím, že by nám mělo spíše záležet na kvalitě vzdělání našich dětí, žáků. Než dávat do popředí stále peníze. Ano, kantor by měl mít vyšší plat, ale má to být na úkor žáků a kvality vyučování?
Velmi kladně hodnotím zprávu pana Eduarda. Bylo by skvělé, kdyby bylo více takových kantorů.
14. 12. 2008 | 01:54

cheap louis vuitton napsal(a):

GOOD
20. 10. 2009 | 09:15

cartier cpcp napsal(a):

It would be great if you have other great things

just like this. I really love it. Thanks!
24. 03. 2010 | 07:23

Danielrila napsal(a):

Hello. And Bye.

http://somepaydaylounz.com - mr fitz
27. 02. 2014 | 11:43

Přidat komentář

Tento článek byl uzavřen. Už není možné k němu přidávat komentáře ani hlasovat

Blogeři abecedně

A Arnoštová Lenka Teska B Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Bobek Miroslav · Boučková Tereza · Bursík Martin C Cimburek Ludvík Č Černý Jan · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr G Gazdík Petr · Gregor Kamil H Hamáček Jan · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Havel Petr · Havlík Petr · Heger Leoš · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hnízdil Jan · Hokeš Tomáš · Hokovský Radko · Holmerová Iva · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Horváth Drahomír Radek · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hovorka Jiří · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hůle Daniel · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janeček Karel · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Keményová Zuzana · Klan Petr · Klíma Vít · Klimeš David · Kněžourková Tereza · Kolínská Petra · Komárek Michal · Kopecký Pavel · Kostkan Tomáš · Kostlán František · Košák Pavel · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Krištof Roman · Křeček Stanislav · Kubita Jan · Kubr Milan · Kučera Vladimír · Kuchař Jaroslav · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Lalák Adam · Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipold Jan · Lomová Olga · Ludvík Miloslav M Mahdalová Eva · Marksová-Tominová Michaela · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Mihovičová Jana · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Navrátil Vojtěch · Němec Václav · Novák Martin O Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Palik Michal · Paroubek Jiří · Payne Jan · Pecák Radek · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Peychl Ivan · Pikora Vladimír · Pixová Michaela · Poc Pavel · Pohled zblízka · Pokorný Zdeněk · Pražskej blog · Procházka Adam · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rath David · Redakce Aktuálně.cz  · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Řízek Tomáš S Sedláček Tomáš · Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Shanaáh Šádí · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sláma Bohumil · Slimáková Margit · Sobotka Bohuslav · Sokačová Linda · Sportbar · Staněk Pavel · Stanoev Martin · Stehlíková Džamila · Stejskal Libor · Stránský Martin Jan · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syková Eva Š Šefrnová Tereza · Šilerová Jana · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Štádler Petr · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel · Šumbera Filip · Švejnar Jan T Tejc Jeroným · Tejkalová N. Alice · Tolasz Radim · Tomášek Pavel · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Tošovský Michal · Tožička Tomáš · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vileta Petr · Vlach Robert · Vlk Miloslav · Vodrážka Mirek W Wagenknecht Lukáš · Wheeler Adrian · Wichterle Kamil · Wollner Marek Z Zahradil Jan · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zděnek Michal · Zelený Milan · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy