Okouzleni párou
Bývávaly doby, kdy řádná dáma nevyšla z domu bez klobouku, rukaviček či paraplíčka a za kramfleky vysokých šněrovacích střevíců se jí svůdně vlnila secesní vlečka. Pánové se neobešli bez redingotu či cylindru, své sebevědomí zhusta podpírali leštěnou špacírkou, gentlemanství přitom patřilo k jejich základní výbavě stejně jako záliba v tajném spolčování nebo v okultních naukách.
Doby, kdy si ulicemi britské metropole vykračoval spanilý jinoch, za kterého stárnul jeho portrét, v temných stínech číhal rumunský aristokrat závislý na poněkud jednotvárné dietě, londýnská policie dostávala dopisy přímo z pekla a dvacet tisíc mil pod mořem křižovaly oceány zázračné ponorné stroje. Ke konci se chýlilo devatenácté století, kdy slovy ruského autora Borise Akunina byla literatura velká, víra v pokrok nezměrná a zločiny páchány i odhalovány s elegancí a vkusem. Nostalgie po starých dobrých časech, kterým by samozřejmě náramně slušely uvozovky, dala vzniknout zvláštnímu kulturnímu fenoménu. Protože namnoze čerpá z výdobytků zlatého věku páry, vžilo se pro něj označení steampunk (steam znamená anglicky páru).
Steampunk zrodila literatura osmdesátých a devadesátých let minulého století, na svět přišel jako rodný bratr, či snad přesněji homonkulus jiného literárního podžánru, totiž kyberpunku. Sdílí s ním okouzlení technickými vymoženostmi, ovšem zaměřené do minulosti, většinou – nikoliv však vždy – do časů královny Viktorie. Za pradědy steampunku lze považovat Julese Verna či H. G. Wellse (Stroj času, 1895), za jednoho z otců zakladatelů Tima Powerse (Brány Anubisovy,1983), za vrcholné představitele Williama Gibsona a Bruce Sterlinga (Mašina zázraků, 1990), kteří uvedli do světa dobrodružných příběhů počítače poháněné parní energií.
Z čistě literárního hlediska se podle mínění odborníků nějakou dobu zdál nejčistší klasický steampunk mrtev. Vizuálního potenciálu století páry se však záhy zmocnili filmaři, jmenujme nepříliš povedenou adaptaci Mooreovy Ligy výjimečných (2003), nebo koneckonců nejnovější filmová dobrodružství Sherlocka Holmese (půvabné filmy Karla Zemana působí v tomto případě mile vizionářsky), kteří přispěli k jeho zázračnému vzkříšení. Dnes steampunk netoliko povstal v plné síle, ale dál se masivně šíří, získal výraznou skupinu příznivců, pro něž nepředstavuje neoviktoriánství koníček, nýbrž životní styl. Přizpůsobují mu interiér, předměty denní potřeby, moderní elektronické přístroje a v neposlední řadě také módu.
Co tedy potřebuje správná steampunková dáma dbalá své cti ke štěstí? Především korzet. Zatoužíte-li po náležitě viktoriáském vosím pase, můžete volit z poměrně široké škály barev i střihových variant, jen původní výztuže z velrybích kostic nahradila ocel, v levnějším provedení plast. V materiálech převládá kůže, samet či satén, případně jejich syntetické náhražky. Existují korzety střízlivé, ale také hojně zdobené krajkami či kaskádami pentlí, s podvazky (mnohdy odnímatelnými) i bez. Korzetová móda překvapivě pamatuje i na pány – a k jízlivému úsměvu není důvod, čtenáři detektivek vědí, že takový panský korzet značky Lord Byron dokáže svému nositeli zachránit život.
K dámskému korzetu náleží sukně, nejlépe vrstvená a kanýrová, zarputilé sufražetky mohou samozřejmě obléci kalhoty. Puristky by mohly trvat i na vycpávce z koňských žíní nebo jiných, romantičtějších materiálů (turnýra, nebo hezky česky honzík), která sloužila k malebnému zvýraznění zadních partií, aby celková silueta co možná nejnápadněji připomínala přesýpací hodiny. Délka se počátkem jednadvacátého století opět stala předmětem svobodné volby, záleží na tom, chcete-li vystupovat jako šantánová tanečnice nebo schovanka dívčího vzdělávacího ústavu. Z dálky by se sice mohlo zdát, že krátké sukně s přehledem vítězí, správná viktoriánská dáma ovšem ví, jakou mocí vládne zlehka odhalený kotník a ráda se tomu podřídí.
Doplňky se vracejí k secesní zdobnosti, zároveň odkazují na charakteristické steampunkové zaujetí historickými mechanismy či jejich součástkami, příležitostně se dopouštějí výpůjček z ryze fantastického světa. Něžné květinové ornamenty se snoubí s ozubenými koly nebo lebkami bizarních tvorů, na rozepjatých perutích se vznášejí tajuplné symboly, z masivních prstenů pomrkávají nápadné dračí zornice. Čestné místo náleží více či méně funkčním přístrojům, především hodinkám (nejlépe samozřejmě kapesním), klíčům, zámkům, závěsným lupám, dalekohledům, brýlím a jiným stylizovaným optickým pomůckám.
Pestrou, přepestrou nabídku steampunkové módy pro muže, ženy i děti, naleznou milovníci tohoto specifického stylu v internetových obchodech, kreativnější povahy si mohou vytisknout či překreslit příslušné střihy, chutě se pustit do vlastní umělecké tvorby a obléknout se od hlavy až k patě. Praktické informace poskytuje například Dámský historicko-společenský klub (www.dhsk-praha.estranky.cz ).
Vnucuje se otázka, kdepak se náležitě oděná dáma či gentleman mohou svým viktoriánstvím pochlubit. Inu, stačí zběžný pohled, abychom pojali podezření, že dnes pára tryská zpoza každého rohu. Pořádají se tematická setkání, dokonce plesy, na internetu je zatěžko nenarazit na skupinku podobně zaměřených nadšenců. Jako by se steampunkoví příznivci snaží světu vzkázat: Dospěli jsme, ale zůstáváme hraví. A trocha hravosti, koneckonců, prospěje zdravému vývoji každého jedince bez ohledu na věk.
Doby, kdy si ulicemi britské metropole vykračoval spanilý jinoch, za kterého stárnul jeho portrét, v temných stínech číhal rumunský aristokrat závislý na poněkud jednotvárné dietě, londýnská policie dostávala dopisy přímo z pekla a dvacet tisíc mil pod mořem křižovaly oceány zázračné ponorné stroje. Ke konci se chýlilo devatenácté století, kdy slovy ruského autora Borise Akunina byla literatura velká, víra v pokrok nezměrná a zločiny páchány i odhalovány s elegancí a vkusem. Nostalgie po starých dobrých časech, kterým by samozřejmě náramně slušely uvozovky, dala vzniknout zvláštnímu kulturnímu fenoménu. Protože namnoze čerpá z výdobytků zlatého věku páry, vžilo se pro něj označení steampunk (steam znamená anglicky páru).
Steampunk zrodila literatura osmdesátých a devadesátých let minulého století, na svět přišel jako rodný bratr, či snad přesněji homonkulus jiného literárního podžánru, totiž kyberpunku. Sdílí s ním okouzlení technickými vymoženostmi, ovšem zaměřené do minulosti, většinou – nikoliv však vždy – do časů královny Viktorie. Za pradědy steampunku lze považovat Julese Verna či H. G. Wellse (Stroj času, 1895), za jednoho z otců zakladatelů Tima Powerse (Brány Anubisovy,1983), za vrcholné představitele Williama Gibsona a Bruce Sterlinga (Mašina zázraků, 1990), kteří uvedli do světa dobrodružných příběhů počítače poháněné parní energií.
Z čistě literárního hlediska se podle mínění odborníků nějakou dobu zdál nejčistší klasický steampunk mrtev. Vizuálního potenciálu století páry se však záhy zmocnili filmaři, jmenujme nepříliš povedenou adaptaci Mooreovy Ligy výjimečných (2003), nebo koneckonců nejnovější filmová dobrodružství Sherlocka Holmese (půvabné filmy Karla Zemana působí v tomto případě mile vizionářsky), kteří přispěli k jeho zázračnému vzkříšení. Dnes steampunk netoliko povstal v plné síle, ale dál se masivně šíří, získal výraznou skupinu příznivců, pro něž nepředstavuje neoviktoriánství koníček, nýbrž životní styl. Přizpůsobují mu interiér, předměty denní potřeby, moderní elektronické přístroje a v neposlední řadě také módu.
Co tedy potřebuje správná steampunková dáma dbalá své cti ke štěstí? Především korzet. Zatoužíte-li po náležitě viktoriáském vosím pase, můžete volit z poměrně široké škály barev i střihových variant, jen původní výztuže z velrybích kostic nahradila ocel, v levnějším provedení plast. V materiálech převládá kůže, samet či satén, případně jejich syntetické náhražky. Existují korzety střízlivé, ale také hojně zdobené krajkami či kaskádami pentlí, s podvazky (mnohdy odnímatelnými) i bez. Korzetová móda překvapivě pamatuje i na pány – a k jízlivému úsměvu není důvod, čtenáři detektivek vědí, že takový panský korzet značky Lord Byron dokáže svému nositeli zachránit život.
K dámskému korzetu náleží sukně, nejlépe vrstvená a kanýrová, zarputilé sufražetky mohou samozřejmě obléci kalhoty. Puristky by mohly trvat i na vycpávce z koňských žíní nebo jiných, romantičtějších materiálů (turnýra, nebo hezky česky honzík), která sloužila k malebnému zvýraznění zadních partií, aby celková silueta co možná nejnápadněji připomínala přesýpací hodiny. Délka se počátkem jednadvacátého století opět stala předmětem svobodné volby, záleží na tom, chcete-li vystupovat jako šantánová tanečnice nebo schovanka dívčího vzdělávacího ústavu. Z dálky by se sice mohlo zdát, že krátké sukně s přehledem vítězí, správná viktoriánská dáma ovšem ví, jakou mocí vládne zlehka odhalený kotník a ráda se tomu podřídí.
Doplňky se vracejí k secesní zdobnosti, zároveň odkazují na charakteristické steampunkové zaujetí historickými mechanismy či jejich součástkami, příležitostně se dopouštějí výpůjček z ryze fantastického světa. Něžné květinové ornamenty se snoubí s ozubenými koly nebo lebkami bizarních tvorů, na rozepjatých perutích se vznášejí tajuplné symboly, z masivních prstenů pomrkávají nápadné dračí zornice. Čestné místo náleží více či méně funkčním přístrojům, především hodinkám (nejlépe samozřejmě kapesním), klíčům, zámkům, závěsným lupám, dalekohledům, brýlím a jiným stylizovaným optickým pomůckám.
Pestrou, přepestrou nabídku steampunkové módy pro muže, ženy i děti, naleznou milovníci tohoto specifického stylu v internetových obchodech, kreativnější povahy si mohou vytisknout či překreslit příslušné střihy, chutě se pustit do vlastní umělecké tvorby a obléknout se od hlavy až k patě. Praktické informace poskytuje například Dámský historicko-společenský klub (www.dhsk-praha.estranky.cz ).
Vnucuje se otázka, kdepak se náležitě oděná dáma či gentleman mohou svým viktoriánstvím pochlubit. Inu, stačí zběžný pohled, abychom pojali podezření, že dnes pára tryská zpoza každého rohu. Pořádají se tematická setkání, dokonce plesy, na internetu je zatěžko nenarazit na skupinku podobně zaměřených nadšenců. Jako by se steampunkoví příznivci snaží světu vzkázat: Dospěli jsme, ale zůstáváme hraví. A trocha hravosti, koneckonců, prospěje zdravému vývoji každého jedince bez ohledu na věk.