Boj o Elysejský palác pohledem z jihofrancouzského ghetta

21. 04. 2017 | 21:23
Přečteno 6309 krát
Ani nevím, jak jsem se tam vlastně ocitl. Stalo se to před před třemi týdny v jihofrancouzském Aix-en-Provence. Měl jsem už za sebou všechny povinnosti: vystoupení na semináři o EU, rozhovory s poslanci, byznysmeny i „obyčejnými lidmi“ pro článek o předvolební Francii pro týdeník Ekonom (můžete si ho přečíst zde) a poslední den jsem šel už jen jako turista do centra moderního umění Fondation Vasarely. Vzal jsem to trochu oklikou a najednou jsem byl uprostřed malého ghetta. U výpadovky srovnáno několik stanů, karavanů, přístřešků. Všude bláto, odpadky, smutné, netečné pohledy. A nad nimi na kopci se klenulo centrum moderního umění – úspěch kulturní Francie. Přestože mi o souboji Marine Le Penové, Emanuela Macrona, Francoise Fillona či Jeana-Luca Mélenchona vyprávěla spousta chytrých Francouzů, právě tam jsem měl pocit, že konečně chápu ten zmatek, který se v neděli projeví u prvního kola „présidentielle“, prezidentských voleb, ze kterého vzejdou dva postupující pro finálový souboj v květnu.
Na vysvětlenou: v Aix byl totiž v únoru uzavřen zatím poslední soudní proces se zakladatelem Národní fronty Jeanem-Mariem Le Penem. V roce 2013 varoval na mítinku před Romy, které prý provází „svrbění a pach“. Soud ho sice právem potrestal, ale najednou stojíte jen kousek od oné soudní síně a jste na místě, kde nikdo lidem nedokáže účinně pomoci, všichni si zoufají. A najednou dobře chápete, že když zklamou mainstreamoví politici, lidé bohužel začnou dopřávat sluchu těm extrémním...

Macronova raketa

Jak známo, dcera Marine Le Penová svého otce politicky zavrhla, avšak jeho elektorát si ráda nechala. Ale její voliči nejsou už jen ti, kteří věří v extrémní řešení extrémních problémů. Studenti na elitní škole Sciences Po mi vysvětlují, že mezi spolužáky si Národní fronta za Le Pena ani neškrtla, ale nyní jeho dceru nemalá část studentů volí. Třeba se k tomu nahlas nemají, ale do urny lístek hodí.
Le Penová tak zůstává extrémem pro lidi s liberálními hodnotami, ale rozhodně není už extrémem ve francouzské politice. V ní se stává mainstreamem: volí jí Francouzi napříč sociálními i demografickými skupinami.
Macron je jejím opakem. Ale ne tak, jak se běžně píše – tedy že má protikladné názory: proti uzavírání otevírání, proti méně EU více EU, proti protekcionismu volný obchod. Macron je opakem, protože z Le Penové doslova žije, bez ní by nikdy nebyl tak silný. Macronův rychlokvašný příběh je totiž „negací negace“.
Dobře mi to popsala jeho blízká spolupracovnice (od května možná ministryně) europoslankyně Sylvie Goulardová. Když se Macron rozhodoval, zda jít do voleb, všude viděl jen negaci. Tak si řekl, že to udělá přesně naopak. Ví, že jeho názory mnozí Francouzi nesdílí a nějakou formu protekcionismu by chtěli, ale působí na ně jeho víra a optimismus z budoucnosti. A to naprosto nečekaně i bez podpory velké zavedené strany stačí dokonce na vedení v průzkumech.
Macron během svého raketového nástupu tak sbírá jednu podporu za druhou. Začalo to centristou Francoisem Bayrouem, pokračovalo expremiérem Manuelem Vallsem a naposledy to skončilo třeba vlivným časopisem Economist.

C'est l'économie, idiot!

Rozvrat starých pořádků ve Francii je patrný z toho, že tři ze čtyř lídrů průzkumů nejsou reprezentanti mainstreamových stran, kteří si dosud vždy dělili moc v Páté republice – socialisté a neogaullisté.
Jakkoliv je pro Česko zajímavý evropský program kandidátů (Le Penová by evropský klub opustila, Macron by naopak chtěl posílit eurozónu), není rozhodující. Proč? Odpoví tato tabulka:



Podle posledního šetření agentury Ipsos si 85 procent Francouzů myslí, že země jde špatným směrem, ve srovnání s ostatními evropskými státy je to extrém. Důvodem je především stále mimořádně vysoká 10procentní nezaměstnanost a mizerná perspektiva především pro mladé lidi.
Takže jakkoliv je důležité téma bezpečnosti (a útok na na Champs-Élysées tomu ještě přidal), je to především - jak se říkalo v kampani Billa Clintona - „It's the economy, stupid.“
To pochopila i Le Penová a sepsala program, který není de facto možné rozstřelit. Svými sliby se zcela dostala mimo rámec normální ekonomické debaty. Chce radikální snížení daně z příjmů fyzických osob o 10 procent. Chce i nižší daně pro střední a malé firmy. Masivně by ulevila i rodičům. Na straně příjmů pak vyrukuje s těžko vyčíslitelnými náklady za odchod z eurozóny či vyšším zdaněním zahraničních pracovníků.
Nicméně soupeři se snaží. Macron by propustil 120 tisíc státních zaměstnanců, ušetřil státu ročně 60 miliard eur výdajů, upravil 35hodinový týden (posvátný totem francouzských socialistů).
A protože pravděpodobně opravdu půjde o ekonomiku až první řadě, musíme do úvah znovu přibrat republikánského kandidáta Fillona. Do ledna byl hvězda průzkumů, pak kvůli skandálům spadl, ale jeho ekonomický radikální program pořád budí emoce. Obdivovatel Margaret Thatcherové dokázal vést průzkumy, i když slíbil propustit půl milionu státních zaměstnanců, zkrátit zákoník práce z 3000 stran na 150, zrušit 35hodinový týden. Francouzskou ekonomiku by nastartoval masivními daňovými úlevami pro podniky, které by pak zase začaly nabírat lidi.

Souboj negací

Všechen ten zmatek ve Francii jsem si nejvíce uvědomil, když jsem právě procházel ghettem v Aix. Nahoře na kopci mezi díly Victora Vasarelyho se zdálo být tak nepochopitelné, jak mohly tradiční síly tak selhat. Dole pod kopcem to najednou bylo mnohem jasnější.
Uvidíme, pro jaké řešení se Francouzi nakonec rozhodnou. Zda v tomto politickém spaghetti westernu nakonec zvítězí hodný, zlý nebo ta ošklivá.

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen korektně a slušně vedené debatě. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. V opačném případě se vystavujete riziku, že příspěvek administrátor odstraní z diskuse na Aktuálně.cz. Při opakovaném porušení kodexu Vám administrátor může zablokovat možnost přispívat do diskusí na Aktuálně.cz. Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů. Redakce Aktuálně.cz.

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Bobek Miroslav · Boučková Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim Č Černoušek Štěpán · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr G Gálik Stanislav · Gazdík Petr H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Havel Petr · Heger Leoš · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chmelař Aleš · Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kolínská Petra · Komárek Michal · Kopecký Pavel · Kostkan Tomáš · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Krištof Roman · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Vladimír · Kuchař Jaroslav · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Lalák Adam · Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Mahdalová Eva · Marksová-Tominová Michaela · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Mihovičová Jana · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Němec Václav O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rath David · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sláma Bohumil · Slimáková Margit · Sobotka Bohuslav · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Sportbar · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stejskal Libor · Stránský Martin Jan · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šilerová Jana · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Štádler Petr · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel · Šumbera Filip · Švejnar Jan T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomášek Pavel · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Tožička Tomáš · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Wheeler Adrian · Wichterle Kamil · Witassek Libor · Wollner Marek Z Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy