Vzhůru na Benátské bienále. Za Quinnem, Plným či domem, kde prší uvnitř

30. 05. 2017 | 17:46
Přečteno 1489 krát
Od května Benátkách probíhá jedna z nejvýznamnějších přehlídek současného umění – La Biennale di Venezia. V každém lichém roce se v potápějícím se městě sejde přes stovku umělců z desítek zemí. A vedle kurátoského výběru jsou zde samozřejmě i zástupci jednotlivých zemí, kteří chtějí ukázat světu to nejlepší ze své umělecké scény.
Protože se o letošním ročníku bienále u nás zatím moc nepíše, tak nabízím malou ochutnávku. Letos to opravdu stojí za to. A jako vždy dopředu trochu vědět, za čím jdete, jinak vás ta záplava umění umoří.
Kurátorka Christine Macel se pokusila vyvléct z jednoho zastřešujícího tématu, na který se pak horko těžko roubují jednotliví umělci. Svůj výběr „Viva Arte Viva“ pojala jako výpověď o umělci a umění v dnešní době a jen rozdělila přehlídku do devíti různých pavilónů. Jakkoliv je tato strategie šťastná a výběr skvělý, v té rychlosti (na bienále vždy nakonec nestíháte) s klidem můžete přeskočit její průvodní slova – tak špatně zvládnuté žonglování s dialektikou, ničivým globálním neoliberalismem či Heideggerem se jen tak nevidí.
Prostě jen jděte za nosem a užijte si to.

Jsem zvědavý, co se nakonec stane nejčastější ilustrační fotografií přehlídky v médiích. Výběr je velký, ale já tipuji projekt Support od italského umělce Lorenza Quinna. Obrovské ruce se vynořují z Canal Grande a podpírají jeden z výstavních paláců. Autor se tak snaží upozornit na ekologické problémy a specificky pak na složitou perspektivu Benátek. Idea tedy nepříliš invenční, ale to provedení je skvostné. Na bienále se vždy najde spousta věcí, kde si řeknete, že autor monumentálním rozměrem se jen snažil zakrýt poněkud nuznější myšlenku, ale tady vše funguje, jak má.



Tento rok je československý pavilón v Giardini vyčleněn Slovákům (v někdejší společné budově se bývalá federace střídá ob jedno bienále), přesto Čecha v Benátkách najdeme. Macel vybrala do své přehlídky Luboše Plného. Pamatuji se, jak před dekádou po tomto outsiderovi se zkušeností se schizofrenií nikdo ani neštekl, ale pak se stal velmi rychle celebritou. A je to pochopitelné. Kontrast mezi jeho fascinací geometrickou přesností a celkovým vystoupením z tohoto světa musí fascinovat hned na první pohled.



Plný si nemůže ztěžovat ani na špatné sousedy. Hned vedle jsou dnes už klasické performance Maďara Tibora Hajase, případně aktuální povedená práce Argentince Sebastiana Díaze Moralese Suspension, ve které se člověk 14 minut noří čím dál hlouběji.



Když už jsme u videoprojekcí, určitě stojí za to se zastavit u pozoruhodné umělkyně z Dagestánu. Taus Machačeva v posledních letech zazářila a na bienále zcela splnila zadání promyslet úlohu umělce v dnešní době. Najala provazochodce, který z jednoho vrcholku skály na jiný po provaze přenáší několik desítek uměleckých děl, které ho vyvažují. Krásné.



V budově Arsenalu se nelze v té mnohosti umění neztratit a těžko lze zmínit jen pár věcí. Tak snad jen Sheilu Hicks, která už desítky let tká, spřádá a obaluje, co jí přijde pod ruku (v roce 2011 se představila v Praze v Uměleckoprůmyslovém muzeu).



A snad ještě jednu věc vypíchnu. Argentinku Lilliane Porter. Její příběhy jsou vždy zábavné a i ona dokázala zajímavě reflektovat úlohu umělce v dnešním světě.



Ale pryč od kurátorského výběru. Už přes století je vždy zajímavou součástí bienále to, s čím se vytáhnou jednotlivé státy a národy. Letos jich je 86, z toho tři poprvé. Není nutné si nalhávat, že státy nekalkulují i s jistou senzačností, protože nechtějí v nabídce dalších států zaniknout.
V roce 2015 se to s Apoteózou Jiřího Davida snad trochu povedlo (byť to byl hodně konzervativní projekt), letos snad ale do československého pavilónu není nutné ani zavítat. Konceptuální umělkyně Jana Želibská zde vystavuje své svítíci sochy labutí a ve výsledku to trochu vypadá jako nepříliš vyvedená instalace do výkladní skříně obchodního domu Bílé labuti v Praze.



Ale lze si spravit chuť. Skvělá je Belgie s Dirkem Braeckmanem, který nás po oslnění reprodukovatelností digitální fotografie opět vede do analogových časů a pře- nebo podexponovanými fotografiemi vytváří nové, znejišťující světy.



Povedená je prezentace Rakouska, která kombinuje hloubku uměleckého gesta s jeho přístupností. Brigitte Kowanz vystavuje své světelné instalace, což doplňuje svými hrami Erwin Wurm (což je takový rakouský David Černý, když odečtete asi tak 50 procent doslovnosti). Rakouský pavilón je až na konci Giardini, ale nelze ho minout. Když vedle vás stojí kamión otočený na chladič, ze kterého je vyhlídková věž, tak si toho prostě musíte všimnout.



Vynikající je japonský pavilón. K tomu raději nic neříkat, abych nikoho z případných návštěvníků nepřipravil o překvapení. Nicméně asi nikdo z vystavujících na bienále neudělal tak jemné a přesto působivé gesto jako Takahiro Iwasaki.



Velké země tak trochu zklamaly. Zajímavé jsou Spojené státy a Británie snad jen tím, že mají velmi podobně monumentální (a podobně nudné) expozice. Domácí Italové předvádějí jakýsi podivný kabinet kuriozit plný zbytečných věcí, které by chtěly šokovat, ale nešokují. Čína svou expozici pojala jako Expo. Za zmínku snad stojí Německo, kde Anne Imhof rozehrála pozoruhodné představení, které by v žádném jiném pavilónu tak nevyznělo.
Zajímavá je i Francie, kde Xavier Veilhan přestavěl pavilón do velkého nahrávacího studia, kde během bienále nahrávají nejrůznější umělci.
A tradiční je Rusko. Ruská přehlídka musí být vždy monumentální (a platí zde to jsem zmiňoval u Quinna – velké měřítko občas nezachrání malou myšlenku). Nejinak to je tomu i nyní.



A teď už skutečně k tomu nejlepšímu, co jednotlivé země nabídly. Určitě doporučuji poněkud zastrčenou expozici Gruzie, kde Vajiko Chachkhiani rozehrál působivou hru. Přenesl do Arsenalu omšelý gruzinský dřevěný domek. Můžete do něj nahlížet. Každý hrníček je tam, kde původně byl stovky kilometrů od Benátek. Jen jedna věc nesedí. Prší. Ale vy jste suší. Prší totiž vevnitř. A vy se na tu osamělost a rozklad díváte přes zamžené okno jak od Sudka. Působivé a přitom to není kýč.



Skvělou věc předvádějí i Izraelci. Gal Weinsein se inspiruje knihou Jozue - i on nechá zastavit běh přírody a sleduje, co se bude dít. Plíseň, kterou si dovezl z Tel Avivu, nechal rozlézt do nejrůznějších obrazců, de facto pavilon zničil a je opravdu těžké té atmosféře nepodlehnout. (A svérázným uměleckým dílem je vlastně je i úvodní upozornění, že podle pravidel EU musí být návštěvník informován, že uvnitře je plíseň.)



A vítěz? Pro mě Řekové. Jejich Laboratoř dilemat je jednoduchá a přitom působivá. George Drivas odkazuje na atickou tragédii a předvádí docusoup jednoho vědeckého experimentu, který se zvrhl. Profesor z 60. let, totalitní strážce vědecké Pravdy se dostává do neřešitelných situací. A... dál už nic neřeknu.



Komentování další stovky věcí si už odpustím, už tak je těch tipů dost. Spíše by mě zajímalo, co se líbilo na bienále vám, pokud jste tam už zavítali. Já si to v komentářích pod textem najdu. Díky.

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen korektně a slušně vedené debatě. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. V opačném případě se vystavujete riziku, že příspěvek administrátor odstraní z diskuse na Aktuálně.cz. Při opakovaném porušení kodexu Vám administrátor může zablokovat možnost přispívat do diskusí na Aktuálně.cz. Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů. Redakce Aktuálně.cz.

Blogeři abecedně

B Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Bobek Miroslav · Boučková Tereza C Cimburek Ludvík Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr G Gazdík Petr H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Havel Petr · Havlík Petr · Heger Leoš · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hovorka Jiří · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Keményová Zuzana · Klan Petr · Klíma Vít · Klimeš David · Kněžourková Tereza · Kolínská Petra · Komárek Michal · Kopecký Pavel · Kostkan Tomáš · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Krištof Roman · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Vladimír · Kuchař Jaroslav · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Lalák Adam · Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipold Jan · Lomová Olga · Ludvík Miloslav M Mahdalová Eva · Marksová-Tominová Michaela · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Mihovičová Jana · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Navrátil Vojtěch · Němec Václav O Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Palik Michal · Paroubek Jiří · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Pokorný Zdeněk · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rath David · Redakce Aktuálně.cz  · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sláma Bohumil · Slimáková Margit · Sobotka Bohuslav · Sokačová Linda · Sportbar · Stanoev Martin · Stehlíková Džamila · Stejskal Libor · Stránský Martin Jan · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syková Eva Š Šefrnová Tereza · Šilerová Jana · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Štádler Petr · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel · Šumbera Filip · Švejnar Jan T Tolasz Radim · Tomášek Pavel · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Tožička Tomáš · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vileta Petr · Vlach Robert · Vlk Miloslav · Vodrážka Mirek W Wagenknecht Lukáš · Wheeler Adrian · Wichterle Kamil · Wollner Marek Z Zahradil Jan · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy