Mzdová válka je mír. Pacientova svoboda je otroctví. Důchodcova nevědomost je síla

18. 08. 2017 | 10:30
Přečteno 5881 krát
Republika se před sněmovními volbami ocitla v sevření vypjatých osobních příběhů lídrů a neméně vypjatých předvolebních slibů. Předseda hnutí ANO Andrej Babiš, kterého policie podezírá z dotační zlodějny, hraje o premiérský post. Zbytek lídrů, kteří zrovna neřeší osobní problémy, se předhání ve vymýšlení co nejúdernějších hesel.

Obojí nás bohužel ale jen oddaluje o těch pravých problémů, které bychom v předvolební kampani měli akutně řešit. Jak je možné bojovat proti levné práci, když nejsme současně schopni bojovat proti levné ekonomice? Jak je možné nalhávat občanům, že zdravotnictví je i nadále ufinancovatelné? Jak je možné tvrdit budoucím důchodcům, že se i bez reforem dočkají slušné penze?

Zásadní otázky po budoucnosti této republiky se z kampaně prakticky vytratily. Případně se změnily v karikaturu, jak to například předvedl naposledy lídr ČSSD Lubomír Zaorálek, když si nechal vytisknout inzeráty, kde vyhlásil „válku levné práci“.

V republice se definitivně usadil – řečeno s Georgem Orwellem – doublethink, kdy úporný boj za něco může de facto znamenat jen potvrzování současného statu quo. Mzdová válka se tak stává mírem pro naši dobu. Vize pacienta, který je efektivněji a infomovaněji léčen, potvrzuje jeho současné otroctví v bludišti zdravonického systému. A nevědomost budoucích penzistů, jaké žebračenky je čekají, se stává mocnou silou, kterou lze manipulovat voliče.

Zase jednou čekáme na odvážného a nepopulistického politika, kdo podobně jako T. G. Masaryk před více než sto lety natvrdo pronese: „Je tedy práce třeba, má-li náš oficielní národní program dostat plnější obsah, než jej má teď, práce je třeba, máme-li čestně obstát v světové konkurenci.“

Jaké zásadní problémy musíme akutně řešit, jsem se pokusil nastínit v nové knize „Jak probudit Česko“, která v těchto dnech vychází.

Zde malá ukázka:

Čas prorazit skleněný strop

Rozval politiky a úpadek tradičních stran je pouze odrazem hluboké sociálně-ekonomické krize dožívajícího uspořádání, které nazývám Pax Bohemica. Přestože Československo a pak Česko vstupovalo v devadesátých letech do kapitalismu se stejnými podmínkami jako další postkomunističtí sousedé (masivní příliv zahraničních investic, které přinesly know-how a práci s vyšší přidanou hodnotou), vznikl tak unikátní společenský systém. Jeho podmínky jsem definoval následujícím způsobem: nízká nezaměstnanost, s tím spojené nízké mzdové nároky, růst postavený na zahraničních investicích a dbání na sociální smír.

Některé příčiny krachu tohoto systému jsou opět společné i okolním státům (odliv zahraničních investic, „past středního příjmu“), ale v Česku k tomu přistupují neopakovatelná specifika: historicky naprosté přetržení podnikatelské kultury a extrémní etatismus, smířlivost s nízkými mzdami výměnou za co největší zaměstnanost, relativně nízká daň z příjmu fyzických osob, ale za to velmi vysoké procento nákladů práce na dotování relativně levných a přístupných sociálních systémů.

Tento konsenzus nyní padá a je nevyhnutelné prorazit „skleněný strop“, který se klene nad našimi hlavami. Vidíme sice nad sebe, chtěli bychom vystoupat výše, ale nedokážeme se tam dostat.

Bohužel se nezdá, že by někdo z politiků měl odvahu a schopnosti nabídnou koncepční řešení. Věci škodí i setrvale pomýlené vnímání veřejnosti podporované mnohými médii, že problém úpadku republiky je čistě politický a spočívá jen v politické sféře. Krize je přitom bez pochyby především krizí sociální a ekonomickou a vynořování bizarních politických fi gurek je jen důsledkem kómatu celého socioekonomického systému.

Je to podobné jako ve fotbale: Lze jistě doufat, že tu a tam se podaří najít excelentního hráče (politika), ale ten sám hru (politiku) nezachrání. Pokud nejsou dlouhodobě k dispozici odpovídající finanční prostředky, dobrý tým hráčů (politiků), který by vyhrával, není prostě možné sestavit.

Nuzná politická nabídka je tak jen příznakem. Hlavním problémem je krachující Pax Bohemica. Česko je proto bez nadsázky nutno znovu vymyslet. Jak? Jednu z variant nabízí druhá část eseje.


Pax Nova Bohemica

Česká republika jistě může ještě několik let dožívat v rámci krachujícího Pax Bohemica. Je to dokonce i pravděpodobné, že se tak kvůli neschopnosti prosadit potřebné reformy stane. Nicméně systém se dostane do neřešitelných problémů.

Nízká nezaměstnanost zůstane zachována, ale jak se budou zvyšovat nároky na nízké mzdy, rozpojí se tyto dosud spojité nádoby. Zároveň z růstu mezd málokdo zažije uspokojení, protože většinu přidaných peněz spolkne sociální a zdravotní pojištění.

Sociální systémy v letech růstu mohou dál přežívat v kómatu, ale další krize už naprosto jasně ukáže, že bez řádově vyšších transferů mimo pojistné to nepůjde.

Růst postavený na zahraničních investicích se přitom už vyčerpal a domácí průmysl a služby nejsou schopny ho nahradit v míře inovací a vzestupu produktivity.

Sociální smír se stane sociální stagnací.

Proto navrhuji nový Pax Bohemica. Jeho předpoklady zní: zachovat to dobré z ekonomicky, sociálně i politicky nejúspěšnějšího období novodobých českých dějin, tedy posledního čtvrt století.

Stejné zůstávají i cíle: udržitelný růst, který se projevuje setrvalým růstem produktivity, a sociální smír, který se projevuje funkčním financováním sociálních systémů.

Prostředky k dosažení těchto cílů ale musejí být již zcela jiné než v minulosti. Základem musejí být sociální a ekonomické reformy, byť v návaznosti jsou jistě vhodné i nemalé změny v politickém životě.

Smysl má jen soubor několika navzájem provázaných reforem. Jednotlivé změny samy o sobě nepomohou, naopak mohou spíše uškodit. Pouze částečná realizace programu by mohla skončit bonmotem, který kdysi proslavil ruský premiér Viktor Černomyrdin: „Měli jsme ty nejlepší úmysly, ale dopadlo to jako vždy.“

Jaké základní reformy by tedy Pax Nova Bohemica měl obsahovat?

• Reformu daňového řádu, jehož leitmotivem by bylo výrazné snížení extrémně vysokého sociálního pojištění. Tato změna by výrazně pomohla odstranit mnohé deformace na pracovním trhu a podpořila sociální smír, protože by z opatření relativně více těžili nízkopříjmoví a znevýhodnění občané. Takové opatření si ovšem žádá pokrytí odpovídajících výpadků příjmů státu. Nezbytné je i vytvoření daňových pobídek pro velké i střední a malé fi rmy, aby se jim vyplatilo inovovat a podporovat výzkum a zvyšování přidané hodnoty práce.

• Reformu sociálních systémů, především penzí a zdravotnictví. Hlavním principem v obou systémech by bylo výrazné přenesení volby a odpovědnosti na občana, a to především prostřednictvím nabídky rozrůzněných pojistných plánů. Zároveň si oba systémy žádají zvýšení spoluúčasti občanů jinak než prostřednictvím zvyšování už tak vysokého pojistného. Tuto změnu je možné provést sociálně citlivě a solidárně.

• Radikální posílení občanské společnosti. Partnerem pro stát by se měl stát funkční občanský sektor. Budování „velké společnosti“ má být postaveno mimo jiné na efektivní elektronické komunikaci umožňující racionální volbu, rozhodování o části daní na sociální účely a podpoře dobrovolnictví. Jen tak je možné probudit apatickou společnost.

Oblastí, které zasluhují reformu, je samozřejmě celá řada. Od dalších sociálních systémů přes reformu státní správy až třeba po nové pojetí rodinné politiky. Ale zmíněné tři oblasti jsou prioritou, bez níž není možné vybudovat nový společenský systém, který by Česku na delší dobu přinesl prosperitu, úspěch a sociální smír.



Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen korektně a slušně vedené debatě. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. V opačném případě se vystavujete riziku, že příspěvek administrátor odstraní z diskuse na Aktuálně.cz. Při opakovaném porušení kodexu Vám administrátor může zablokovat možnost přispívat do diskusí na Aktuálně.cz. Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů. Redakce Aktuálně.cz.

Blogeři abecedně

A Arnoštová Lenka Teska B Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bízková Rut · Bobek Miroslav · Boučková Tereza · Bursík Martin C Cimburek Ludvík Č Černý Jan · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr G Gazdík Petr · Gregor Kamil H Hamáček Jan · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Havel Petr · Havlík Petr · Heger Leoš · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hnízdil Jan · Hokeš Tomáš · Hokovský Radko · Holmerová Iva · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Horváth Drahomír Radek · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hovorka Jiří · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hůle Daniel · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chromý Heřman J Janeček Karel · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Keményová Zuzana · Klan Petr · Klíma Vít · Klimeš David · Kněžourková Tereza · Kolínská Petra · Komárek Michal · Kopecký Pavel · Kostkan Tomáš · Kostlán František · Košák Pavel · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Krištof Roman · Křeček Stanislav · Kubita Jan · Kubr Milan · Kučera Vladimír · Kuchař Jaroslav · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Lalák Adam · Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipold Jan · Lomová Olga · Ludvík Miloslav M Mahdalová Eva · Marksová-Tominová Michaela · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Mihovičová Jana · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Navrátil Vojtěch · Němec Václav · Novák Martin O Oláh Michal · Outlý Jan P Palik Michal · Paroubek Jiří · Payne Jan · Pecák Radek · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Peychl Ivan · Pikora Vladimír · Pixová Michaela · Poc Pavel · Pohled zblízka · Pokorný Zdeněk · Pražskej blog · Procházka Adam · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rath David · Redakce Aktuálně.cz  · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Řízek Tomáš S Sedláček Tomáš · Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Shanaáh Šádí · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sláma Bohumil · Slimáková Margit · Sobotka Bohuslav · Sokačová Linda · Sportbar · Staněk Pavel · Stanoev Martin · Stehlíková Džamila · Stejskal Libor · Stránský Martin Jan · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syková Eva Š Šefrnová Tereza · Šilerová Jana · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Štádler Petr · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel · Šumbera Filip · Švejnar Jan T Tejc Jeroným · Tejkalová N. Alice · Tolasz Radim · Tomášek Pavel · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Tošovský Michal · Tožička Tomáš · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vileta Petr · Vlach Robert · Vlk Miloslav · Vodrážka Mirek W Wagenknecht Lukáš · Wheeler Adrian · Wichterle Kamil · Wollner Marek Z Zahradil Jan · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zděnek Michal · Zelený Milan · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy