Demokraté si už musí vybrat: Buď bránit vládnutí Babiše, nebo zabránit vládě rasistů a komunistů. Obojí najednou nelze

10. 11. 2017 | 16:20
Přečteno 10992 krát
Naprosto nepřijatelné a odporné výroky pravé ruky Tomia Okamury Jaroslava Staníka by se měly stát zlomovým bodem ve vyjednávání o nové vládě České republiky. Tajemník okamurovců se prokázal jako zcela jasný rasista.

Jenže pan Staník není jen nějakým extrémistickým folklórem kdesi ve foyer sněmovny, jak to vždy u sládkovců, komunistů a dalších podobných bývalo. Okamurovo hnutí Svoboda a přímá demokracie je velmi blízko podílu na moci a pak Staník by tak klidně brzo mohl spolurozhodovat třeba o imigrační politice. Chceme to?

Není už čas na „splendid isolation“

Demokratické strany se po volebním výprasku celkem pochopitelně pohroužily do deprese a svorně odmítly jakkoliv spolupracovat s vítězem voleb, populistickým hnutím ANO, které vede její majitel, oligarcha a trestně stíhaný Andrej Babiš.

Ale toto jednání má své důsledky a demokraté za ně chtě nechtě ponesou v případě pokračování své neústupnosti část odpovědnosti: Buď zachovají ve své „solidaritě otřesených“ nulovou toleranci vůči Babišovi, ale pak se pan Staník a další rasisté dostanou k reálné moci. Babiš se o ně po odmítnutí u demokratů jistě opře. Anebo se demokraté rozhodnout přistoupit na spolupráci s Babišem a odůvodnit porušení svých předvolebních slibů právě odkazem na to, že nemohou připustit výstup pana Staníka a podobných k moci.

Situace je to nezáviděníhodná, bez dobrých a pro tuzemskou demokracii prospěšných řešení. Ale nalhávání si, že „spendid isolation“ demokraty vyvazuje z odpovědnosti za kvalitu příští vlády, je škodlivé lhaní si do kapsy.

Velké pokušení pro SPD a KSČM

Demokraté žijí v mylné představě, že není kam spěchat. Babiš nemá partnery pro své vládnutí mezi demokraty a okamurovce a komunisty zatím do vlády pustit nechce. Podle všeobecného mínění tak směřuje k neúspěchu při hlasování o důvěře svého prvního kabinetu.

Ale to není tak jisté. Babiš sice SPD a KSČM do vlády nepřizval, ale v programovém prohlášení zjevně bude mnoho bodů, které se okamurovcům a komunistům budou velmi líbit. Pro Tomia Okamuru tam budou pasáže o přímé demokracii. Komunistům už nabídl zdanění církevních restitucí (a to asi velmi rád, protože až církve nebudou mít na doplacení daní, tak budou muset pole a lesy prodat, třeba nějakému Agrofertu).

SPD a KSČM tak budou vystaveni velkému pokušení – mají kývnout na Babišovu vládu, dostat spoustu programových ústupků a obsadit ve velkém úřady, místa ve sněmovně a státní firmy? Nebo čekat, s čím přijde Babiš při sestavování druhé vlády, kde už se možná demokraté nechají přemluvit ke spolupráci a oni utřou?

Revoluční defétismus vůči Babišovi

Demokraté zatím asi ku příležitosti 100 let VŘSR praktikují příkladný leninský revoluční defétismus, tedy čím hůře, tím lépe. Ale zatímco Lenin si přál naprostý rozval státu, demokraté na to nejspíše nemají žaludek. Dívat se, jak si Okamura korzuje na ministerstvu zahraničí a Vojtěch Filip v ČEZu je opravdu jen pro silné povahy.

Vrchní Antibabiš, odcházející předseda TOP 09 Miroslav Kalousek asi takového revolučního defétismu vůči Babišovi schopen je, u ostatních stran to však není jisté.

Že ale zároveň demokraté neumí s Babišem jednotně vyjednávat, se už ukázalo na debatě o podpoře příštího rozpočtu. ČSSD a KDU-ČSL už přislíbily podporu rozpočtu, který připravovaly ještě ve vládě Bohuslava Sobotky. To je pochopitelné, ale velmi netaktické. Nejprve je třeba se dohodnout na mocenském uspořádání a až pak Babišovi odkývat rozpočet či další důležité zákony.

Demokratické strany by měly už konečně zvážit, zda u voličů nezaplatí vyšší cenu za otevření volné cesty rasistům a komunistům k moci, než za porušení předvolebního slibu nespolupracovat s autoritářem Babišem.

Pokud dojdou předpokládatelnému závěru, že raději chtějí zabránit nástupu SPD a KSČM k moci, pak se před nimi otevírají dvě možnosti. Byť je jedna bolestivější než druhá:

Tou první je přímý vstup do vlády: Pokud dosavadní partneři ANO ČSSD a KDU-ČSL o tom přemýšlejí, pak by se měli sejít nejprve spolu, uvědomit si, že budou další roky důležitou pojistkou demokracie, narýsovat Babišovi jasné podmínky a postupovat jednotně (ne tak hloupě jako u souhlasu s rozpočtem na příští rok): měli by požadovat, aby trestně stíhaný Babiš nebyl premiérem, dále pak ministerstvo vnitra, aby se ANO nedostalo k nadvládě nad policií.
Pokud to před voliči odůvodní strachem z nástupu rasistů a komunistů k moci, jejich příznivci by jim to mohli odpustit. Ve vládě se pak vůči Babišovi mohou chovat tak, jak se choval Babiš ve vládě k nim.

Druhou možností je jen tolerance vzniku druhé Babišovy vlády. Demokratické strany se svorně (či alespoň z velké části) podělí o Černého Petra, odejdou při hlasování o důvěře ze sálu, sníží kvórum a ANO si samo odhlasuje důvěru. Co za to chtít? Na vládu bez Babiše to asi nestačí, ale Babiš se může zavázat k demokratickým a prounijním garancím, vedení sněmovny přepustí ODS, ministerstvo vnitra by měl mít hodnověrný nestraník, k jednání je jistě i podpora ANO nějakému konkurentovi Miloše Zemana v prezidentské volbě v prvním či druhém kole.

Ať to nemá Babiš tak lehké jako Fico

Je ale naprostou iluzí si ale myslet, že je možné další čtyři roky zachovávat nulovou toleranci Andreji Babišovi a nezaplatit za to. Mnohé voliče demokratických stran kritika exkomunisty, oligarchy a trestně stíhaného populisty Babiše prostě nezajímá, to už ukázaly bohužel říjnové volby.

Ale může být ještě hůře. Babiš bohužel skvěle hraje svou roli ublíženého vítěze, kterého ti zlí demokraté pořád tak sveřepě odmítají, takže mu nezbývá nic jiného, než si proti všem svým zásadám plácnout s Okamurou a Filipem o toleranci své vlády. A to za potlesku Miloše Zemana.
To od demokratických stran může odloupnout další statisíce voličů směrem k Babišovi.

Čeští demokraté by neměli zapomínat na to, jak dopadli slovenští demokraté po roce 2006.
Tehdy se k moci dostal populista Robert Fico s podporou národovců ze SNS a mečiarovců z LS-HZDS. Slovenští demokraté si také mysleli, že se Fico brzo zdiskredituje. Nezdiskreditoval. Naopak posílil, opozice vůči němu se rozpadla, a Fico od té doby premiéruje a aktuálně je někdejší kritizovaný korupčník a národovec trochu absurdně příkladným a ctěným Evropanem v našem středoevropském regionu.

Bylo by zbytečné podobnou avantýru s extrémisty umožnit i Babišovi. A hlavně by to bylo pro republiku a její demokratickou podstatu mimořádně nebezpečné dobrodružství.


Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen korektně a slušně vedené debatě. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. V opačném případě se vystavujete riziku, že příspěvek administrátor odstraní z diskuse na Aktuálně.cz. Při opakovaném porušení kodexu Vám administrátor může zablokovat možnost přispívat do diskusí na Aktuálně.cz. Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů. Redakce Aktuálně.cz.

Blogeři abecedně

B Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Bobek Miroslav · Boučková Tereza C Cimburek Ludvík Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr G Gazdík Petr H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Havel Petr · Havlík Petr · Heger Leoš · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hovorka Jiří · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Keményová Zuzana · Klan Petr · Klíma Vít · Klimeš David · Kněžourková Tereza · Kolínská Petra · Komárek Michal · Kopecký Pavel · Kostkan Tomáš · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Krištof Roman · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Vladimír · Kuchař Jaroslav · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Lalák Adam · Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipold Jan · Lomová Olga · Ludvík Miloslav M Mahdalová Eva · Marksová-Tominová Michaela · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Mihovičová Jana · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Navrátil Vojtěch · Němec Václav O Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Palik Michal · Paroubek Jiří · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Pokorný Zdeněk · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rath David · Redakce Aktuálně.cz  · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sláma Bohumil · Slimáková Margit · Sobotka Bohuslav · Sokačová Linda · Sportbar · Stanoev Martin · Stehlíková Džamila · Stejskal Libor · Stránský Martin Jan · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syková Eva Š Šefrnová Tereza · Šilerová Jana · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Štádler Petr · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel · Šumbera Filip · Švejnar Jan T Tolasz Radim · Tomášek Pavel · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Tožička Tomáš · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vileta Petr · Vlach Robert · Vlk Miloslav · Vodrážka Mirek W Wagenknecht Lukáš · Wheeler Adrian · Wichterle Kamil · Wollner Marek Z Zahradil Jan · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy