Babiš podle většiny Čechů už nemusí vyjednávat o koalici. Kde udělali inženýři z demokratických stran chybu?

04. 12. 2017 | 09:35
Přečteno 10682 krát
Máme tu situaci, která tu po roce 1989 ještě nebyla. Vítěz voleb směřuje k sestavení menšinové vlády bez jasné podpory většiny poslanců, ale většina Čechů si myslí, že už nemělo cenu dál vyjednávat. Přestože se po říjnových volbách nabízí tři jasné většiny pro Andreje Babiše (s SPD a KSČM, s ODS, s ČSSD plus KDU-ČSL), podle agentury Kantar 53 procent respondentů má za to, že už Babiš vyjednával dost dlouho.

Něco takového tu ještě nebylo. Měli jsme tu sice už menšinové vlády (druhou Klausovu, první Topolánkovu), ale vždy veřejnost chápala, že se vítěz pokusil zlanařit, koho jen šlo.

Nyní Babiš nic takového neudělal, jen rétoricky nabídl koalice ODS a pak ČSSD a KDU. Zároveň i jeho příznivci chápou, že sama osoba budoucího premiéra je problémem, protože byl a možná zase bude trestně stíhán.

Nikdo samozřejmě nechce, aby lídři demokratických stran na sebe brali vinu za hříchy Babiše a ANO. Ale je nad slunce jasné, že naprosto nezvládli povolební vyjednávání a nepřesvědčili veřejnost o odůvodněnosti své nulové tolerace vůči Babišovi.

Alibistická strategie
Problém nastal hned po volbách. Psal jsem, že si demokraté směřují k smrti z vyděšení, protože nelze se jen stáhnout a čekat až Babiš přijde, nabídne jim, že nebude premiér a ať si vezmou polovinu ministrů, pokud možno těch důležitějších.

Zároveň si demokraté neuvědomili, že není možné blokovat zároveň Babiše a zároveň zamezit nástupu extrému do vlády.

Všichni bohužel přistoupili na alibistickou strategii – do druhého pokusu času dost. A hlavně ať Babiš přizná tajnou koalici s SPD a KSČM. Lidé se naštvou a my zase budeme na koni. A mezitím můžeme vymýšlet bizarní kvadratury kruhu jako jsou totální opoziční smlouvy, které zruší Babišovi opozici, případně sáhodlouhé ústavní rozbory, jak tu Miloš Zeman nechá vládnout čtyři roky menšinovou vládu bez důvěry.

Čas byl rychlejší
A čas mezitím utíkal mnohem rychleji, než si demokraté mysleli. Ve sněmovně ANO udělalo přesně to, co si demokraté přáli. Na sílu ANO navolilo do významných funkcí naprosto nekvalifikované či nepřijatelné osobnosti jako Tomia Okamuru, Stanislava Grospiče, Radka Kotena či Miloslavu Vostrou.

V té chvíli se demokraté probudili ze svého vyděšení, uvědomili si, že k takovému nástupu extrému není vůbec žádný důvod (extrém získal ve volbách pětinu hlasů, tak jako ve všech volbách od vzniku republiky) a začali bít na poplach proti SPD a KSČM.

Na výčitky, jak to že se Babiš nestydí, ale veřejnost už nereagovala. Pokud jí týden před tím demokratické strany říkají, jen ať se hlasovací mašinérie ANO SPD KSČM jasně ukáže, a když se ukáže, je to najednou ohrožení republiky, tak to opravdu mnoho občanů nepohne.

Strategie Kalousek
Výsledky průzkumu Kantar také ukazují, jak byla povolební strategie pro některé demokratické strany zničující. Všichni se vymezili proti Babišovi, ale nikdo nedal na stůl jasnou představu, za jakých podmínek by s ANO spolupracoval, aby zabránil vládě extrému (tak postupovali třeba unionisté v roce 2002).

Všichni demokraté přistoupili na strategii Miroslava Kalouska, který vyhlásil nulovou toleranci ANO, protože s TOP 09 ani nic jiného nemohl. Z výzkumu Kantar také voliči TOP 09 tuto strategii v drtivé většině oceňují.

Podobně je na tom i ODS. Na druhé straně ale máme voliče lidovců, kde se 35 voličům KDU povolební strategie strany nelíbí. A pak průšvih pro ČSSD, kde povolební jednání strany neuznává 55 procent voličů.

Pro ČSSD rozhodně nulová tolerance nebyla vhodnou strategií, vždyť to už ukázaly volby, kdy 360 tisíc oranžových voličů uteklo právě k Babišovi.

Bez šance na spolupráci
Strategie demokratických stran měla být od počátku jiná (a to ne pokud možno od počátku povolebního jednání, ale od počátku roku).

Demokratické strany se měly sejít, říct si, co je podle nich možné, ne se stát obětí Babišových her. Všechna čest například Janu Farskému, který se o společný postup pokusil návrhem Demokratického bloku, ale jednat měli i lídři ČSSD a Pirátů.

Prvním úkolem mělo být, zda je větším nebezpečím Babiš, nebo extrémisté, protože proti oběma zlům nejde bojovat zároveň.
A pokud extrémisté, tak kdo a za jakých podmínek bude ochoten s Babišem spolupracovat.

Nic z toho neproběhlo, demokratické strany se jen odvolávají na předvolební sliby, o kterých nikdo z voličů neví, co v povolebním chaosu vlastně znamenají (jen sociální demokraté a lidovci dávají bianco šek Babišovi na rozpočet na příští rok).

Mohlo to být zcela jinak
Představme si, co se hned po říjnových volbách mohlo stát.

Lídři ODS, TOP 09, KDU-ČSL, STAN, ČSSD, Piráti hned po volbách vyhlašují, že Babiš je problém, ale není možné připustit výstup extrémistů k moci. Proto vyzývají Babiše k jednání o podobě nové vlády, jakkoliv on je jako premiér nepřijatelný.

Babiš odpovídá, že je to kampaň, účelovka a ať se všichni jedou podívat na Čapí hnízdo, jak pěkně slouží lidem.

Lídři demokratických stran se dohodnou, že společně budou požadovat post předsedy sněmovny pro ODS, zároveň ČSSD a KDU nabídne jednání o vládě.

Podmínky jsou jednoduché: Babiš nebude premiér, vnitro nebude podléhat ANO, v programovém prohlášení bude jasné přihlášení se k EU.

Zároveň brzo pronikne do médií i jeden nepsaný požadavek – aby Babiš v druhém kole podpořil Zemanova protikandidáta.

Babiš odpovídá, že je to kampaň, účelovka a ať se všichni jedou podívat na Čapí hnízdo, jak pěkně slouží lidem.

Z výzkumu Kantar vyplývá, že většina lidí si myslí, že by Babiš měl už konečně dojednat jasnou koalici – buď s extrémem, nebo přijmout nabídku ČSSD a KDU-ČSL



Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen korektně a slušně vedené debatě. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. V opačném případě se vystavujete riziku, že příspěvek administrátor odstraní z diskuse na Aktuálně.cz. Při opakovaném porušení kodexu Vám administrátor může zablokovat možnost přispívat do diskusí na Aktuálně.cz. Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů. Redakce Aktuálně.cz.

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Bobek Miroslav · Boučková Tereza C Cimburek Ludvík Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr G Gazdík Petr H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Havel Petr · Havlík Petr · Heger Leoš · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hovorka Jiří · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Keményová Zuzana · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kněžourková Tereza · Kolínská Petra · Komárek Michal · Kopecký Pavel · Kostkan Tomáš · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Krištof Roman · Kroppová Alexandra · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Vladimír · Kuchař Jaroslav · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Lalák Adam · Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga · Ludvík Miloslav M Mahdalová Eva · Marksová-Tominová Michaela · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Mihovičová Jana · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Navrátil Vojtěch · Němec Václav O Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Palik Michal · Paroubek Jiří · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Pokorný Zdeněk · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rath David · Redakce Aktuálně.cz  · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Růžička Michal · Rychlík Jan Ř Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sláma Bohumil · Slimáková Margit · Sobotka Bohuslav · Sokačová Linda · Sportbar · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stejskal Libor · Stránský Martin Jan · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syková Eva Š Šefrnová Tereza · Šilerová Jana · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Štádler Petr · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel · Šumbera Filip · Švejnar Jan T Tolasz Radim · Tomášek Pavel · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Tožička Tomáš · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vileta Petr · Vlach Robert · Vlk Miloslav · Vodrážka Mirek W Wagenknecht Lukáš · Wheeler Adrian · Wichterle Kamil · Wollner Marek Z Zahradil Jan · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy