Přijímací řízení na post prezidenta je v plném proudu a říkám si, že je čas začít si nějak třídit kandidáty. Jak si to tak sumíruju v hlavě, napadají mě následující kritéria:

Bezúhonnost
Že by prezident měl být trestně a právně bezúhonný je celkem zřejmé a snadno definovatelné kriterium. Kromě toho by měl být samozřejmě i morálně bezúhonný. To už je kvalita obtížněji definovatelná, ale v zásadě ji lze definovat tak, že by se člověk neměl záměrně dopustit ničeho, z čeho by se velké části společnosti kroutil žaludek. Naopak si přeji prezidenta, který nějakou formou prokázal osobní statečnost. K tomu dodávám, že bezúhonnost nerovná se bezchybovost. Spíš jde o to aby se budoucí prezident ke svým chybám dokázal přihlásit.

Věk
Myslím, že prezident by měl být starší než 50 let. Prostě proto, že mu to přirozeně dodává na důvěře a respektu. Podvědomě to reflektuje jistou osobní zralost, rozhled a nadhled, kterých lze dosáhnout jedině časem. Na druhou stranu bych se zdráhal zvolit prezidenta staršího 70-ti let. Nejde ani tak o přesnou hranici, jako o to, aby prezident kromě moudrosti měl také dostatek energie. Nejen z praktických důvodů, aby ustál nejrůznější tlaky, zahraniční cesty apod., ale také ze symbolických důvodů. Přeci jen, energie, kterou člověk vyzařuje už dopředu nastavuje atmosféru jednání s partnery i ve společnosti.

Osobnost
Prezident by měl mít pevný, nadstranický a sjednocující charakter. Nejen svými skutky v době prezidentování, ale spíš svojí historií a asociacemi, které vyvolává. Takové kritérium znevýhodňuje kandidáty, kteří celou svoji politickou dráhu spojili s hlavními hráči politického hašteření - ODS a ČSSD.
Už jen ta asociace s danou politickou stranou jim ubírá na věrohodnosti. Prezident by měl chápat důležitost mnoha aspektů společnosti – svobody, odpovědnosti, sociální soudržnosti, občanské angažovanosti atd. – a zdůrazňovat všechny přiměřenou mírou. Měl by být schopen ideově motivovat i prakticky jednat. A měl by být prostě lidsky sympatický.

Vztah k České Republice
Od prezidenta očekávám, že svým životem demonstroval pozitivní vztah k České Republice. To znamená, že se v její prospěch angažoval. Nezamená to, že by musel celý život v Česku prožít. Naopak, zahraniční zkušenost bych považoval za nadmíru pozitivní, poskytující potřebný nadhled nad naším malým rybníkem. Dokonce by ani nemusel být původem české národnosti. Taková volba (v Česku nepravděpodobná) by byla dobrým signálem k prohlubování tolerance a plurality ve společnosti.

Členství v KSČ před listopadem 1989
Vstup do KSČ byl někdy aktivní volbou (ať už vyloženě prospěchářskou nebo spíše naivní), jindy obtížným osobním rozhodnutím pod velkým tlakem a netroufal bych si proto nikoho odsuzovat. Byla to absurdní doba bez viditelného konce a spousta lidí prostě jen chtěla žít slušný profesní život. Na druhou stranu ale byli tací, kteří dokázali dát přednost pravdě před osobním prospěchem. A jistě spousta jiných lidí prostě jen nebyla s tak obtížnou volbou konfrontovaná. Jakkoliv můžu členství v KSČ chápat, u prezidenta se mi zdá nebezpečné. Kromě praktických rolí má prezident obrovskou roli symbolickou. I kdyby prezident od svého vstupu v KSČ prošel upřímnou sebereflexí, ve společnosti nakonec převáží zjednodušující interpretace, že si prostě hrabal pro sebe bez ohledu na morálku. To stigma by mohlo na mnoho let podvědobně vštěpovat celé společnosti, že je v pořádku uhýbat před odpovědností v zájmu vlastního prospěchu. To je to poslední, co naše tolikrát morálně devastovaná země potřebuje. Síla symbolu je dlouhodobě ohromná.

Zkušenosti mimo politiku
Považuji za velmi důležité, aby náš prezident zažil život takříkajíc „normálního“ člověka. Jsem velmi skeptický ke všem politikům, kteří se jinak než politikou neživili. Dále je pro mne důležité, aby budoucí prezident prokázal schopnost komunikace a koordinace např. při řízení firmy, v projektech čítající větší počet účastníků, zájmových sdružení a pod.

Zkušenosti v politice
Prezident by měl mít zkušenost s prací v parlamentu nebo ve vládě nebo se aspoň veřejně angažoval do té míry, že získal zkušenost s fungováním demokratického systému. Už nežijeme v revoluční době a náš stát nezačíná od nuly.

Žena vs. Muž
Je to pro mne relativně méně důležité kritérium, ale myslím, že zvolení prezidentky by mohlo být pozitivním impulzem pro kultivaci politického prostředí v zemi a potažmo ve společnosti. Třeba proto, že převážně mužtí politici si přeci jen nedovolí vůči ženě tolik hulvátství. Také proto, že ženská mentalita je prostě jiná než mužská a v politice nedostatková. Jistě by záleželo na kandidátce, ale už samotná ženská symbolika by nepochybně podvědomě navozovala o něco klidnější atmosféru ve společnosti. Síla symbolu je obrovská! No jen si to představte: Sto let po „tatíčkovi prezidentovi“ mít na Hradě „matičku prezidentku“!

A jaký je výsledek mého filtrování?
Jediná Zuzana Roithová splňuje všechna uvedená kriteria. Jen nesouhlasím s jejím předsevzetím abdikovat v situaci, kdyby jí nezbývalo než jmenovat vládu s komunisty. Ničemu by to nepomohlo, naopak by mi přišlo důležité, aby v tak tragické situaci svojí autoritou všemožně moderovala aktivity takové vlády.
Z dalších kandidátů mi přijdou nepřijatelnější Karel Schwarzenberg a Vladimír Dlouhý. Každý z nich bohužel v jednom kritériu neprošel, ale jinak jsou pro mne oba výrazně lepší než ostatní kandidáti.

Tož tak zatím smýšlím o výběru prezidenta. Ještě doporučuji rozhovory s kandidáty v pořadech Hydepark a Interview na ČT24.