Statistiky koronavirové epidemie jsou komunikované zcela zavádějícím způsobem. S virem SARS-CoV-2 se musíme urychleně sžít.

Od začátku epidemie COVID-19 se sám sebe ptám:

• Proč média denně reportují jednotlivé případy onemocnění a denní statistiky, když jiné mnohem rozšířenější a případně smrtelnější nemoci nechávají zcela bez povšimnutí?
• Proč se neustále omílají kumulativní statistiky bez kontextu celkové populace, normální úmrtnosti, normálního běhu života?
• Proč téma smrti vyvolává tak hysterické reakce a každý pokus hodnotit celospolečenská opatření v patřičném kontextu celospolečenské úmrtnosti vede k odsouzení za necitlivost?
• Nepůsobí drastická opatření mnohem víc škody na 99.99 % populace než by odpovídalo oddálení smrti 0,01 procent populace o týdny, měsíce, někdy o jednotky roků?
• Co vlastně znamenají reportovaná čísla?

Počty potvrzených případů nepochybně podhodnocují skutečný počet nakažených. Už teď víme, že u mnoha lidí má nemoc lehký až neznatelný průběh. Naopak počty úmrtí jsou zase nadsazené, protože velká část osob by v krátké době zemřela bez ohledu na COVID-19. Věděli jsme to nejpozději v únoru.

Pro srovnání, chřipkou se v ČR každoročně nakazí stovky tisíc lidí, laboratorně potvrzených jsou jich stovky, 50 až přes 100 jich zemře, dalších 100-1900 úmrtí může s chřipkou částečně souviset . Uvádí se smrtnost 0,01-0,02 %.

Smrtnost COVID-19 z reportovaných dat se pohybuje v jednotkách procent, ale z důvodů uvedených výše je reálně mnohem menší. Některé modely pracují s 1 %. Smrtnost je nulová u dětí, mizivá u mladých a výrazně roste s vyšším věkem. Srovnání zachycených a odhadovaných případů chřipky naznačuje smrtnost COVID-19 v řádu desetin, možná jen setin procenta všech infikovaných virem SARS-CoV-2. Mnoha lidem to bylo od již od ledna jasné.

Ve většině zemí představují dosud reportovaná úmrtí na COVID-19 tisíciny až desetiny procenta každoročních úmrtí. V Číně 0,02 %, v Česku 0,07 %, Švédsko 0,4 % (bez drastických opatření). I v těch nezasaženějších státech Itálie a Španělsko je to méně než 3 % ročních úmrtí. Tato čísla zahrnují osoby, které by letos nebo příští rok zemřely i bez COVID-19 z důvodu stáří nebo vážných nemocí a také osoby, které byly sice nakažené koronavirem, ale jejich smrt s ním prokazatelně neměla nic společného. Celková úmrtnost populace meziročně kolísá +- pár procent. Až se za několik let ohlédneme zpět, dost možná už nikdo ve statistikách ani nepozná, že tu letos nějaká epidemie byla. (Data 2020-04-06 16:00 CET+1 https://www.worldometers.info/coronavirus/ Přepočítáno na českou roční úmrtnost cca 105 tis. osob/rok a populaci 10,7 mil)

Reportované (nadhodnocené) počty úmrtí na COVID-19 se pohybují v jednotkách až desítkách na 1 milion osob. V několika nejzasaženějších zemích až v prvních stovkách na 1 milion. V rozvinutých zemích každoročně umírají desítky lidí z milionu při dopravních nehodách. Zatímco na COVID-19 umírají především lidé vážně nemocní nebo na konci přožitého života, při dopravních nehodách umírají zdraví lidé všech věkových kategorií – tátové a mámy od dětí, někdy i děti samotné. To jsou skutečné tragédie. Proč plošně nezakážeme jízdu autem a na motocyklech???
Na nemoci z nemírné konzumace cukru, junk-food, alkoholu a tabáku umírá každoročně podstatná část zemřelých, v průměru o řadu let dříve než museli. Proč plošně nezakážeme prodej přeslazených a jinak drasticky průmyslově zpracovaných potravin?

Z uvedených čísel a ze zkušeností zemí bez drastických opatření (Švédsko, Švýcarsko, Nizozemí...) mi vychází, že míra vystrašení společnosti je zcela neadekvátní situaci. Obrovské ekonomické dopady drastických opatření mohou mít daleko rozsáhlejší důsledky než samotná epidemie. Odnesou to především ti ekonomicky nejslabší, kteří budou bojovat o holé živobytí. Ekonomický propad se nevyhnutelně promítne i do zdravotního stavu populace skrze stres, zvýšenou konzumaci nekvalitních potravin, alkoholu a drog, i skrze sníženou kvalitu zdravotní péče. Kolik úmrtí navíc nám to přinese?

Neméně zavážné je ohrožení ještě silnějším populismem, omezováním svobody, totalitními praktikami vladařů a totalitní mentalitou společnosti. Tyto se silně projevují v Maďarsku, ale do jisté míry se projevují i v české společnosti. Například rouškování se pro mnoho lidí stalo ideologií, ke které se upnuli jako k záchraně před vlastním strachem a původně smysluplnou myšlenku spolu s vládou dovádějí ad absurdum. Připomínám, že z podobného strachu, upínání se ke „srozumitelným“ ideologiím a postupným demokratickým odevzdáváním svobody postupně vznikaly fašistické a komunistické režimy.

Spolu s řadou odborníků jsem přesvědčen, že po správném ztlumení prvního nárazu šíření koronaviru je teď potřeba maximální únosnou rychlostí promořit populaci. Je potřeba bezodkladně začít uvolňovat plošná omezení, vrátit děti do škol a nadále uplatňovat pouze selektivní opatření s cílem moderovat rychlost šíření viru a ochránit rizikové skupiny. Dosavadní plány krizového štábu na několik měsíců pokračující tvrdé restrikce zněly jako čiré šílenství. Včerejší vyjádření Romana Prymuly pro DVTV naznačují pozitivní posun. Zaplaťpánbu.

Zvažte prosím podpoření této výzvy:
Výzva (petice) k ukončení plošného zákazu ekonomických aktivit a cestovánía jeho nahrazení odůvodněnými selektivními opatřeními

V podobném smyslu se vyjádřili mimo jiné:
Tomáš Zima, rektor UK
Karel Drbal, imunolog
Zdeněk Hostomský, biochemik
Václava Adámková, primářka antibiotického centra Všeobecné fakultní nemocnice v Praze
Zdeněk Tůma, bývalý guvernér České národní banky
Zdeněk Tůma a Mojmír Hampl, bývalí guvernéři České národní banky