Držím Jiřímu Dienstbierovi palce, aby se mu podařilo udržet pražskou sociální demokracii mimo koalici s ODS. Je to zásadní věc jak pro věrohodnost celé ČSSD, tak pro pokus trochu rehabilitovat pověst komunální politiky.

Politika v Praze pod vedením ODS totiž přestala být politikou demokratického a svobodného prostoru, ale stala se reinkarnací Národní fronty s cílem jednotlivců vydělat co nejvíce peněz za každou cenu. Vedení magistrátu vlastně neznalo opozici. V klidu organizovalo a páchalo neuvěřitelné věci a až do okamžiku Opencard to skoro nikoho nezajímalo.
Devastace Karlova mostu.
Tak s minimální pozorností běžela devastace Karlova mostu nazývaná rekonstrukcí. Před nevidomýma očima celého národa bylo rozbouráno celkem solidní kamenné zábradlí mostu z historických kvádrů a nahrazeno bělostnými replikami. Středověké kameny se samozřejmě někam poztrácely. Také se vybourala železobetonová deska pod vozovkou a byla nahrazena deskou podobnou. Vídal jsem to na vlastní oči, když jsem několikrát týdně most přecházel ze Sněmovny do své poslanecké kanceláře.
Opravujme právě opravené.
Stejně tak jsem nechápal další komplexní rekonstrukci tramvajové tratě za miliardu do Motola, která byla celkem nedávno komplexně rekonstruována. Veřejnost ani nemukla, když si z ní dělali konšelé z ODS srandu a utratili stovky milionů za studii, zda je možné v Praze uspořádat Olympiádu. Za peníze, za které by stála nová škola, jsme se dozvěděli, že to možné je, ale asi to není vhodné. Takových příběhů bychom našli asi další desítky. Spojují je buď zcela zbytečně utracené peníze, nebo vyhozené peníze ještě způsobily další škodu. Nemá to jiné logické vysvětlení než to, že to bylo pro klíčové osoby z vedení města osobně výhodné. Roky se nic nedělo až do chvíle, kdy se Pavel Bém dostal do křížku s Topolánkem, nebo se do křížku dostal Dalík s Janouškem? Nebo všichni čtyři se do sebe pustili najednou?
Média objevila Ameriku.
Překvapivě média po mnoha letech procitla a najedou byl tunel Opencard označen za tunel! To bylo ale překvapení. Pražská ODS vůbec nechápala, co je jí vyčítáno. Roky dělá stále totéž a nic, ale najednou to náhle vadí. Roky investovala pražská ODS miliony do ostatních politiků z jiných stran sedících v zastupitelstvu, aby si je ochočila, a to se jí také dokonale dařilo. Najednou přišel nečekaný úder z vlastních řad, respektive z horních pater vlastní partaje. Ti, co měli být opozicí, však najednou spíš působili jako věrní kamarádi, kteří své soudruhy z magistrátu nenechají přece na holičkách.
Vražedné objetí.
Poté co voliči řekli ODS v Praze jasné ne, to však vypadá, jakoby se skoro nic nestalo. Síla široké koalice peněz chce zase zvítězit. Stačí jen odstranit pár najivků, co posloužili jako volavky na voliče a skrytá národní fronta prebend se stane viditelnou. Pokud by k tomu došlo, pak to může hodně poškodit především ČSSD v očích voličů. Nepochopí, proč padáme dobrovolně do náručí „politické špíny“. Moc bych se divil, kdyby nám to v budoucnu nespočítali. Jiří Dienstbier chce respektovat touhu voličů po změně. Je naší povinností mu v tom pomoci a poslat ODS do karantény opozičních lavic. Ti, co chtějí v Praze vládnout s ODS, jednoznačně dávají přednost své „kapse“ před zájmem sociální demokracie a jejích voličů.