Čtyři tisíce doktorů dalo výpověď z nemocnic. Nervozita stoupá, a tak byl včera svolán i zdravotní výbor poslanecké sněmovny, kde měl ministr zdravotnictví představit svůj plán, co udělá, aby odvrátil kolaps naší nemocniční soustavy. Jako obvykle nic konkrétního z úst ministra nezaznělo.

Poker s lékaři hraje docela poutavě, ale veřejnost má oprávněně strach a vidím tedy jako nefér, jí takto brnkat na nervy. Nesmírně emotivní výstup předvedl na výboru pan bakalář Šnajdr. To je ten, co celou dnešní kaši spolu s Julínkem navařil a Heger ji má teď sníst. Pan bakalář se pustil zostra do lékařů. Nešetřil slovy o vyděračích, také o tom, že vláda nesmí ustoupit ani o píď nebo třeba, že takovým levičáckým nátlakovým metodám se nesmí ustupovat. Šetří se a basta! Kdo to nechápe, je vyvrhel. Jak jsem jeho křik poslouchal, tak jsem se ponořil do paměti o nějakých deset či třináct let zpět a o příběh jsem se pak podělil se členy zdravotního výboru. Ještě jako za šéfem lékařské komory ke mně přišel mladý prodejce léků firmy Pfizer. Byl v drahém obleku, přifrčel nablýskaným zahraničním vozem a mohl tehdy pobírat něco okolo šedesáti tisíc měsíčně. V těch dobách nebyl ani bakalářem. Hned jsem si jej srovnal se stejně starým lékařem z motolské kliniky. Ten v té době mohl mít tak dvacet tisíc i se službami. Samozřejmě po šesti letech studia, několika letech tvrdé praxe a minimálně jedné atestaci. Jezdil do práce autobusem či na kole. O zahraničním autě, notebooku či zlaté služební platební kartě, za kterou by zval své přátele na obědy do drahých restaurací, si mohl nechat tak akorát zdát. Za těch více než deset let se poměry příliš nezměnily, jen osoby vyměnily své role. Mladý prodejce léků konečně vystudoval na bakaláře a začal řídit české zdravotnictví. Jeho vrstevník z Motola odešel a je spokojený ve Velké Británii a pošklebuje se svým bývalým kolegům, že je řídí bakalář. Bakalář řve na doktory, že jsou vyděrači.

A pointa? Prodejce léků i ten mladší lékař byli oba placeni ze stejných peněz, tedy z našeho zdravotního pojištění. A pak, že peníze v pojišťovnách nejsou. Jsou, ale jak na co a jak pro koho. Vítězí byznys a úředníci, prohrávají pacienti a zdravotníci. Nakonec i já už neřídím lékařskou komoru, ale jeden kraj a mám vrásky z toho, jak v našich nemocnicích zajistíme péči pro nemocné lidi, kteří situaci nezavinili, nejsou v drtivé většině žádní boháči a navíc mají strach, co s nimi bude. Kolegům lékařům bych vzkázal, že bych si přál, aby jak jim, tak sestrám daly pojišťovny víc a méně dávaly třeba farmaceutickým firmám. Ve funkci ministra zdravotnictví jsem v tomto směru udělal zásadní krok.

Náklady na léky poprvé a naposledy v historii klesly a platy lékařů stoupaly rychleji než průměrný plat v zemi. Mnozí vaši kolegové se sešli na náměstích a demonstrovali proti tomu, že mají šetřit na lécích. Organizovala jim to stejná agentura pana Hrabovského, která teď dělá kampaň pro LOK. Dotáhla dokonce z jednoho středočeského hřebčína oslíka. Nedávno jsem si ho pohladil, je to něco jako můj dvojník. Přes profesionální kampaň lékaři asi prohrají. Prohrají s různými bakaláři, kteří jsou produkty neviditelné ruky trhu, která nechce být regulována a ničím svazována. S lékaři prohrají i jejich pacienti. Znovu a znovu, a to možná navždy, pokud si neuvědomí, že dlouhodobě ve vedení našeho státu dominují vyhraněně pravicové postoje, které jsou jednoznačně na straně bakalářů ve farmaceutických firmách a jasně proti doktorovi na operačním sále. Konečně předseda zdravotního výboru Boris Šťastný vám to vzkázal srozumitelně – přestaňte se levicově houfovat a začněte se starat každý individuálně o své osobní blaho.