Vládní návrh zákona o zdravotnických službách, který dnes přednesl ministr zdravotnictví Leoš Heger v Poslanecké sněmovně, překvapivě není žádnou novinkou. Naopak, je téměř identický s tím, co před časem napsal Julínek.

Ministr Heger pouze oprášil prach nad Julínkovou bombou, která za pár měsíců vybuchne v českém zdravotnictví a způsobí další prohloubení chaosu a nepořádku. Ale proč, když tyto zákony v podstatě vůbec nepotřebujeme? Můžeme snad přejmenování ustálených termínů, které se užívají desítky let a na které si jak lékaři, tak i pacienti zvykli, nazývat reformou? Zdravotnická zařízení už nebudou potřebovat registraci, aby mohla fungovat, ale oprávnění. Jaký to má význam? Co je to za reformu?
Plýtvání veřejných prostředků
Vedle těchto chaotických změn názvů přináší tento návrh zákona i množství další nesmyslných a zbytečně nákladných změn. V České republice jsou všichni lékaři ze zákona vedeni v registru České lékařské komory, který stojí nemalé finanční prostředky. Jenže to nestačí. Proč bychom si z veřejných prostředků nemohli dovolit další, úplně stejný? Státní rozpočet to přeci unese. Soutěž na registr ministerstva jistě vyhraje nějaká úžasná firma, která to udělá za pár desítek milionů. Dopadne to stejně, jako když pan Šnajdr v minulosti předal administrování atestací, které do té doby dělalo IPVZ a ministerstvo, soukromé firmě.
Báječný byznys
Dalším důležitým bodem je privatizace kontroly kvality zdravotnictví. V době, kdy jsem byl ministrem, byl na ministerstvu zřízen odbor kontroly kvality zdravotní péče, který shromažďoval objektivní data o různých komplikacích, úmrtnosti a sledoval i spokojenost pacientů. Systém zajišťovalo ministerstvo ze svého schváleného rozpočtu, takže nestál v podstatě ani korunu. Tento systém byl ministrem Julínkem zrušen, aby dnes pravice přišla s objevným nápadem sledování a kontrolování kvality. Samozřejmě jde o báječný byznys. Zdravotnická zařízení si budou moci nechat za nemalé finanční prostředky zkontrolovat kvalitu poskytovaných služeb soukromým subjektem, buď fyzickou nebo právnickou osobou, která od ministerstva získá oprávnění. To samozřejmě nezíská každý. Pak už jen stačí změnit jedno slůvko v zákoně a z tak zvaně nepovinné, tedy dobrovolné kontroly kvality, se stane povinná a najednou to budou muset platit všichni. Každá nemocnice i každý praktický lékař si budou muset najmout soukromého byznysmena, který jim zkontroluje kvalitu.
Ulov si svého doktora
Poslední zajímavostí tohoto zákona jsou sankce na lékaře. Když budu chtít být škodolibý pacient a strhnu svému lékaři cedulku ordinačních hodin, vyfotografuji si to a udám ho, může podle tohoto zákona onen lékař vyfasovat až třistatisícovou pokutu. Obdobně když zapomene třeba vyvěsit dovolenou. Samozřejmě, že tyhle věci mají být kontrolované, ale je normální a logické, aby za to byly statisícové pokuty? Myslím, že prezident ČLK Kubek tuto situaci popsal poměrně přesně. Pravice pacienty trápí, zavádí další poplatky a zdražujete jim léky. Ti jsou čím dál tím naštvanější a tak teď prostě vláda ukáže na doktory a řekne: Ulov si svého doktora. Prostě, pomsti se mu. Vláda se zkrátka snaží obrátit doktory proti pacientům.
Julínkův zákon, který ministr Heger přinesl do sněmovny přináší jen chaos, problémy a další napětí, které se dá v českém zdravotnictví už téměř krájet.