Václav Klaus se velice často dovolává vlastenectví, naposledy na svátek Sv.Václava ve Staré Boleslavi. Tak mě při té příležitosti napadlo, že zkusím v paměti zapátrat, co všechno Klaus pro naši vlast skutečně hmatatelného udělal.

Báječná léta.
Do roku 1990 pracoval v Prognostickém ústavu, což byla báječná socialistická instituce, kde jste si mohl dělat, co vás napadlo a výsledky nikdo neočekával. Byly to jakési lázně pro vyvolené intelektuály, kteří za to dostávali ještě zaplaceno. Se vznikem kapitalismu ústav samozřejmě okamžitě jako neživotaschopný a nepotřebný zanikl. Václav Klaus té doby si vyjížděl z malého panelákového bytu na Proseku v Trabantu do malého domku v Prudících. V zimě vášnivě lyžoval, v létě hrál tenis a basket, nejspíše i v pracovní době. Psal články které prakticky nikdo nečetl, protože neobsahovaly (a ani v té době nemohly obsahovat) něco objevného, co by narušovalo hegemonii Marxistické ekonomie. Pokud by nepřišel listopad 1989, tak by největší dosaženou metou pro Klause bylo vystřídání Waltra Komárka na pozici ředitele ústavu, pokud by jej nepředběhl třeba Dlouhý, Zeman, nebo Ransdorf. Na vlastenectví zde tedy moc nenarazíte.
Náhoda, za kterou jsme draze zaplatili.
Pak shodou náhod se Klaus nachomýtl v Laterně Magice a začala jeho hvězdná kariéra. Jako federální ministr financí prosadil velice dobrou věc, kterou opsal z Německa a Rakouska. Touto věcí bylo progresivní zdanění, kdy, pokud se nemýlím, tak nejvíce vydělávající museli platit cca 40% daň. Tehdy se říkalo, že Klaus je nejviditelnějším sociálním demokratem v zemi. Stál u zrodu malé privatizace – jednoznačně pozitivní čin, který lze označit za svého druhu vlastenecký, neb založil novou vrstvu českých malých a středních podnikatelů. Zde bez ironie a nadsázky dobrá věci, i když většina dražitelů čerpala své peníze z vekslu a drobného přikrádání za socialismu. Sice často nespravedlivé, ale účinné. Nespravedlivá, neúčinná ba dokonce škodlivá byla následná velká privatizace. Čin opět sice vlastenecký, ale obrátil se proti naší vlasti. Klaus šílel, když se prodávala Škodovka Volkswagenu a předl spokojeností, když nějaký průmyslový gigant skončil v rukou nějakého českého podnikatele typu pana Saudka, Stehlíka či Koženého.
Rodinné stříbro.
Jak mohl, tak bránil prodeji rodinného stříbra – Tatry, těm zlým Němcům z Mercedesu. Jak skončila Škoda i Tatra víme a tudíž víme, co byl a co ne vlastenecký čin, tedy čin ve prospěch vlasti.Zatímco průmysl se zdarma rozdával, tak banky držel Klaus pod státní kuratelou a ty pod taktovkou vlády půjčovaly těm českým velkokapitalistům bez kapitálu a ti peníze převáděli dál a dál, daleko za naše hranice a podniky nesplácely a nesplácely a banky zakrývaly své megadluhy, které nikdo neplatil. Vskutku vlastenecký čin, ale pro zcela jiné země, pro ty kam doputovaly peníze z našich státních vytunelovaných bank.
Vlastenec Československý?
Mezi tím Klaus s chirurgickou zručností zařízl Československou republiku. Byl vlastencem Československým či jen českým? Na jeho obhajobu nutno dodat, že s tehdy poblázněnou většinou slovenských spoluobčanů to nebylo vůbec lehké. Vlastenec Klaus předal vládu nad zemí, kde se státní banky topily v dluzích a skoro všechny významné firmy stály na pokraji kolapsu, bankrotu, neboť byly vytunelované.
Nechť zhyne unie.
Pak se stal prezidentem a od té doby se projevuje především nesnášenlivostí k Evropské unii, zvláštním sentimentem k Rusku a kombinací uštěpačnosti s vlezlostí vůči USA. Má pocit, že s vedením Evropské unie musí soupeřit o moc. On je tu prezidentem a on nejlépe ví, co Čechám prospívá a co nikoli. Jeho vlastenectví není ani tak vlastenectvím, ale spíše nechutí se dělit o pomyslnou moc nad zemí a lidmi. Prostě podle hesla „to je moje země a nějaký Brusel mi do ní verglovat nebude.“ Ač nemám v lásce bruselskou byrokracii, tak mi připadá neskonale méně škodlivá a nebezpečná, než Václav Klaus se znalostí toho, co po svých vládách zanechal.
Vlastenec, který mlčel k okupaci.
Klaus, který nikdy neprotestoval proti vstupu sovětských vojsk a tedy okupaci naší země cizí armádou, je najednou bojovníkem za maximálně suverénní stát. Tehdy byl odpor proti okupantům „lacinou“ pózou, ale dnes je odpor proti ve své podstatě „pohodové a přátelské“ EU výrazem vrcholné odvahy a vlastenectví. Ještě se to okoření tím, že se pro vlast ukradne v přímém přenosu drahá propisovací tužka. Jen je smutné, kolik lidí vnímá jen prázdná slova a nehodnotí podle skutečných činů. Klaus to dobře ví, a tak dál mistrně věší lidem bulíky na nos.