Čas od času si pročtu reakce čtenářů na blogy. Předně mě těší zájem vést diskusi, reagovat, napsat svůj názor či postoj. Příspěvky se dají rozdělit do tří kategorií. První jsou podpůrné, pochvalné a každého „autora“ potěší. Za ty velmi děkuji , vážím si jich a cítím vůči jejich pisatelům závazek. Druhé jsou sice kritické, nesouhlasné, ale věcné, slušné ,i když někdy ironické či sarkastické. I za ty děkuji a vážím si autorů, že cítí potřebu svůj názor konfrontovat s názorem někoho druhého. Považuji svobodu slova a šíření svého názoru za jednu z nejvyšších hodnot demokracie. S názorovými odpůrci se budu hádat třeba i do „krve“, ale vždy se budu rvát za právo každého vyslovit svůj názor a postoj.

Není totiž skutečné demokracie bez svobody slova a svobody šíření názorů. Samozřejmě i zde jsou určité hranice. Třeba šíření iracionální nenávisti s cílem někoho fyzicky napadnout či dokonce zlikvidovat je zrovna tím, co nelze nikdy překročit. Třetí skupina pisatelů reakcí se této hranici dost nebezpečně blíží, nebo ji i překračují. Myslí „modře“ a jsou jen sprostí a plni nenávisti k lidem, kteří mají jiný názor. Nejraději by vymýtili tento názor i s jejich nositeli.

Historie je bohužel plná této „lidské“ špíny. Byli to inkvizitoři a fanatici víry, byli to nacističtí či komunističtí fanatici, jsou to fanatičtí islamisté. Každý fanatik je svému okolí nebezpečný, je nebezpečný pro celou společnost. S fanatiky je to těžké. Jsou ve vleku slepé emoce, kterou jim nekoriguje rozum. Jestli někoho skutečně nemám rád, tak jsou to všichni fanatici. Nevím, zda autoři vulgárních příspěvků jsou fanatici, ale určitě své postoje prezentují fanaticky, bez faktů a bez snahy s nimi pracovat. Nesouhlasím s mnohými názory i postoji pana Klause,Topolánka, Langera, Julínka...

Vzájemně se špičkujeme, někdy více či méně elegantně dehonestujeme. Nechovám však vůči nim žádnou osobní zášť, nebo dokonce snad náznak nenávisti. Už vůbec nikdy by mě nenapadlo mít radost z nějaké jejich fyzické újmy, či jim ji dokonce přát. Václav Klaus je určitě inteligentní, pracovitý a sečtělý ekonom, hodně sebestředný a naprosto neschopný empatie, ale mohl by být velmi dobrým prezidentem pokud by nekopal výhradě za ODS a nechtěl demontovat EU. Mirek Topolánek mi připadá poněkud těžkopádný, nedovzdělaný a asi i trochu líný, ale na druhou stranu to bude dobrý společník, dobrý kamarád na fotbal, určitě se roky dobře staral o rodinu a své děti, prostě docela „hodnej“ chlap. Jako premiér může být vnímán jako ostuda republiky ,ale jako starosta města či hejtman kraje by byl nejspíše jeden z nejúspěšnějších v naší zemi. Langer je inteligentní, houževnatý a cílevědomý, ale zdá se mi, že u něho zcela schází lidský – eticko-morální aspekt duše. Na pozici ministra vnitra se dostal tudíž jeden z nejnebezpečnějších. Dle mého se nezastaví vůbec před ničím, nemá morální korekci svého jednání. Pokud by byl ministrem zahraničí, pak by mi nejspíše nevadil.

Julínek je, dle mého, zase jeden velký chodící mindrák- neměl to asi v životě lehké, jinak mi hodně ve všem připomíná Topolánka, v soukromí bude spíš dobrákem. Své postřehy a hodnocení “kolegů“ politiků zde uvádím proto, abych prezentoval svoji snahu je vnímat z různých stran. Dobrých i špatných. Sám jsem na tom podobně jako oni. V něčem jsem podprůměrný, v něčem nadprůměrný, mám řadu špatných i dobrých vlastností. Nicméně mé spíše kritické hodnocení jmenovaných a můj nesouhlas s jejich názory, postoji či konáním mě nikdy nepovede k nějaké „nenávistné“ emoci. Beru je takové, jak je vidím a svůj pohled se snažím tu zdařile, tu méně zdařile prezentovat okolí. Bez sprosťáren, bez výhrůžek, bez fanatismu a bez nenávisti. Pokud se s nimi někdy setkám v hospodě, tak si s nimi „pivo“ klidně vypiji. Ostatně s Václavem Klausem se nám něco podobného v minulých letech i několikrát podařilo…