Jak komunikujeme přes internet: bez ostychu a bez zábran!

28. 04. 2010 | 15:11
Přečteno 14555 krát
Internet může znamenat mnoho věcí, prvořadě to je ovšem komunikační médium – za tímto účelem vznikl, za tímto účelem pak je dnes především používán. Jako komunikační prostředek a komunikační prostředí přinesl celou řadu změn, nad kterými se v tomto článku zamyslíme.

Z historické perspektivy lze na vývoj komunikace pohlížet jako na několik epoch (Rodman & Fry, 2009) – lidstvo již přešlo epochou primární orality, kdy nebylo písmo, později vymyslelo abecedu a začalo psát. (Pro charakterizaci těchto dvou epoch doporučujeme knihu Walter J. Ong: Technologizace slova. Mluvená a psaná řeč.) Třetí podstatnou změnou pak byla typografická revoluce (která stojí na počátku humanismu – osvícenství, racionality - a kterou McLuhan paradoxně označil jako počátek dehumanizace, neboť radikálně klesla nezbytnost kontaktu tváří v tvář).

Zde budeme mluvit o čtvrté epoše, tedy elektronické, či spíše digitální komunikace. Každá z těchto epoch měla svůj ne nepodstatný vliv na prožívání a myšlení lidí. Pro porozumění internetu jako fenoménu je nezbytné si připomenout specifika internetové komunikace. Je patrné, že internet, ostatně jako každá jiná technologie, odráží myšlení lidí v dané epoše. Revoluce v komunikaci na dálku začala již před více než stoletím – viz telegraf, rádio, telefon apod. Proměna a organizace společnosti za posledních sto let je tak nutně v dobrém i zlém (a nechám na čtenáři, ať si připomene a ohodnotí všechny změny ve společnosti dle svého naturelu) spojena s vývojem komunikačních prostředků a komunikačního prostředí. Jaký je tedy internet? Co komunikaci přináší, či o co nás dle jiného úhlu pohledu ochuzuje? V následujícím textu se zaměříme na textovou komunikaci, která je ještě stále (a zřejmě nějakou dobu zůstane) zcela dominantní.

Každá komunikace má v sobě několik modalit (Vybíral, 2005). Je ovlivněna prostorem a časem, kde se odehrává, účastníci komunikační výměny jí připisují určitý význam na základě svých interpretací, svou roli hrají emoce (např. neverbální komunikace) a rovněž kontext – něco výměně předcházelo, něco bude následovat.

Charakteristickým znakem elektronických komunikací (Šmahel, 2003a; 2003b)je fakt, že zcela změnila vnímání prostoru. Komunikující již tak zpravidla nesdílejí stejný prostor. Chybí zde fyzický kontakt a možnosti neverbální komunikace jdou stranou. Monology jsou spíše vzácností - I ti, co se jinak rádi poslouchají se např. v chatech, v diskusních fórech či na IM chovají mnohem disciplinovaněji. Při běžném hovoru poznáme, např. podle přikyvování či jiných drobných sociálních rituálů, že jsme stále posloucháni. To ale samozřejmě na internetu nejde a nemůžeme si tak být ani jistí, zda dotyčná osoba na druhé straně je. Padají otázky „Je ještě online? Čte to, co píši? Proč mě ignoruje? Odskočil/a si? Jediný způsob jak se to dozvědět, je dát prostor i komunikačnímu partnerovi. Ale z toho vyplývá důležitá charakteristika online komunikace - lze ji snadno zahájit, ale též ji snadno a rychle ukončit. „Když mě to nebaví, prostě odejdu“. Je třeba vzít v potaz, že odejít od klávesnice nebo někomu zavěsit sluchátko není zdaleka jedna a ta samá věc. V této souvislosti je zajímavé poukázat na jeden paradox - používání internetu vede ke zvýraznění prostorových vzdáleností mezi lidmi (nejsou v přímém kontaktu a z toho plyne nesdílení situačního kontextu), částečně proto se ve virtuálním prostředí setkáváme s „rovnostářským principem“ – skladník ve šroubárně se s vysokoškolským profesorem obyčejně setkají jen zřídka (ačkoliv v hospodě taktéž nezřídka). Ale na internetu, v diskusích o čemkoliv či přímo pod tímto článkem, si mohou zadebatovat, popřípadě zanadávat na autora i sobě navzájem a to i opakovaně a ve větších časových odstupech.

Abstraktní písmena jsou v zásadě velmi rovnostářská. To si lze ukázat na telefonu, kde na opačném konci slyšíme druhou osobu, respektive její pevný/ustrašený/šišlavý/unuděný hlas. V rozhovoru tváří tvář zase vnímáme socio-ekonomický status druhé osoby, výšku, atraktivitu, barvu pleti atd. a to vše na nás působí. Dokonce ani neznamená totéž psát a psát - zatímco na papíře po sobě zanecháme v textu mnoho stop (čtenáři detektivek jistě vědí), klávesnice za nás vykouzlí stejně úhledná a typizovaná písmena vždy (jakkoliv virtuální stopy po nás také zůstanou). Zkrátka, ty charakteristiky, které na internetu nejsou na první pohled patrné, jako pohlaví, věk, rasa atd., hrají menší roli. A to dokonce i tehdy, pokud tyto informace již máme – v daný okamžik je nevnímáme, tak je jejich působení menší. Vztah mezi lidmi je vůbec v digitálním prostředí pozměněn – všimněte si například implicitního používání tykání na chatech. Jinou ukázkou tohoto vypozorovaného jevu je, že lidé se (patrně) cítí méně úzkostní, mají-li napsat email než klasický dopis. E-mail je pocitově jen virtuálním záznamem, který se smaže zmáčknutím jedné klávesy, zatímco dopis si můžeme osahat, přivonět k němu, zašustit a jeho „váha“ je pocitově i snad jen díky vnímání více smysly, mnohdy větší.

Modalita času přináší sama o sobě rovněž změnu – na internetu máme mnohem delší čas na promýšlení odpovědí. Větší časová prodleva je dokonce tolerována i u tzv. synchronní komunikace, tedy takové, která probíhá v relativně shodnou dobu (např. chaty, IM). Oproti tomu asynchronní komunikace probíhá s větším zpožděním – např. e-mail, diskusní fórum).

Internetová komunikace ale i něco ztrácí – kontinuita komunikace je poměrně omezená, takže je spíše fragmentovaná. Snadněji začneme, snadněji ji ukončíme, snadněji odbíháme od tématu. Největší ztrátou je ovšem absence neverbální komunikace – krom (velmi křehké) berličky v podobě emotikonů nám již k pochopení významů sdělovaného mnoho nezbývá. A tak nastupuje jev v psychologii nazývaný projekce. Jedná se o situaci, kdy si promítáme obsah své mysli, svých vlastních potřeb a fantazií, myšlenek, motivace (atd.) do komunikačního partnera. Skutečně si myslíte, že lze z těch několika desítek písmen přesně vědět, kdo je ten druhý u klávesnice? Co si myslí, jaké jsou jeho/její motivace, jak žije atd.? Či byť jen jednodušeji – jak přesně myslel/a tu kterou zprávu? Jak se u toho tvářil/a atd.? Jak již bylo několikrát zmíněno, textová komunikace na internetu přenáší ve skutečnosti velmi omezené množství informací a tento nedostatek si doplňujeme my sami v našich hlavách. A tak často druhé na internetu vnímáme tak, jak si sami spíše přejeme, aby druzí byli a vypadali. Viz fenomén online zamilování se, ale o tom někdy jindy.

Pozornost psychologů přitáhl ještě jeden zajímavý jev charakteristický pro online komunikaci – tzv. disinhibice, či „odbržděné chování“. Jistě to sami znáte – je snadné se na někoho naštvat a pěkně mu/jí vynadat (až se od klávesnice práší) a to i způsobem, který byste při osobním kontaktu, v dopise nebo v telefonu nikdy nepoužili. Nebo obráceně, je snadné získat pocit, že ten druhý je vám sympatický (obvykle zafunguje zmíněný princip projekce), že vám rozumí – a tak na sebe napíšete úplně vše, i intimní detaily ze svého života. Tento jev se nazývá sebeodhalení (self-disclosure) a je jinak ve fyzickém světě typický pro partnery nebo velmi dobré přátele. Na internetu to ale funguje spíše obráceně – čím méně máte informací o tom druhém, tím snadněji se svěříte. Obdobou je tzv. „the stranger-on-a-train phenomenon“, intimní konverzace například mezi dvěma náhodnými spolucestujícími, o tom ale v některém z dalších článků.

Na vysvětlení disinhibice na internetu se značnou mírou podílel psycholog John Suler, který je průkopníkem kyberpsychologie (doporučuji k nahlédnutí jeho online knihu “The Psychology of Cyberspace“ a blog s podobným názvem - http://psycyber.blogspot.com, jedná se o velmi inspirativní čtení). Co tedy podle Sulera odbržděnost chování na internetu způsobuje (Suler, 2004)?

Předně to je tzv. disociativní anonymita. Na internetu máme identitu často skrytou (ačkoliv na Facebooku to tak není a mnoho lidí je i tak „disinhibovaných“). Její vystopování je technologicky náročné (ne však nemožné!). Vlivem dojmu anonymity (a zde bychom podtrhli, že se jedná skutečně jen o dojem) oddělujeme své virtuální „já“ od své reálné identity. Či jednodušeji – své chování online oddělujeme od možných důsledků offline. Jak by to pravděpodobně viděli psychoanalytici, tento pocit online, že „to v zásadě nejsem já“ vede k menšímu tlaku superega (tlaku společností, konvencí atd.) na ego. Ego tak více splývá s pudovou složkou naší osobnosti, tzv. id. Na internetu se tedy více chováme podle principů slasti – podobně, jako když sami doma či v jinak bezpečném prostředí dáme větší prostor společností jinak nerado viděnému chování. Dalším prvkem je „neviděnost“, absence očního kontaktu. Jak už bylo zmíněno výše, jinak vlivné prvky – vzhled, tón hlasu atd. ztrácejí svůj význam. A opět příklad podobného principu z psychoanalýzy, kde analytik sedí za hlavou pacienta - absence očního kontaktu pomáhá k právě odbrždění asociací. Solipsistická introjekce (zde prosím, aby sveřepí stoupenci Cimrmanovy teorie externismu raději přeskočili několik řádků) je jev, při kterém textové zprávy komunikačního partnera můžeme vnímat, jakoby v naší mysli skutečně zněly hlasem té konkrétní osoby. Nebo se domníváme, že druhý vypadá (přímo jej před očima vidíme) tak, jak, si myslíme. Prostě si z několika písmen v naší mysli vytvoříme danou osobu. Zde hraje zásadní roli opět hlubinně psychologický fenomém tzv. přenosu – daná osoba se stává součástí našeho psychického světa. Její vlastnosti jsou částečně ovlivněny tím, jak se prezentuje, částečně pak našimi zkušenostmi, vzpomínkami (které s tou osobou původně nemusí vůbec souviset), očekáváními (což je analogické s principem přenosu). Podobně si můžeme dokonce vytvořit vztah i s neexistující osobou, např. avatarem v počítačové hře. Svou roli dále hraje disociativní imaginace čili princip „je to jen jako“. Uživatelé internetu často předpokládají, že jejich virtuální persona, kterou si vytvořili (tedy to, jak se na internetu projevují), je oddělená od světa offline. V praxi tedy hodí za hlavu vše v okamžiku, kdy od počítače odejdou – „co se stalo online, stalo se jen tam a ne tady“, „byla to jen hra“ atd. Poslední dva faktory byly více zmíněny o několik odstavců výše, jedná se o minimalizaci autority (viditelných a vnímatelných statusů jako např. bohatství, rasa, pohlaví, vzhled atd.) a převažující asynchronicita, čili jakási nutná prodleva v komunikaci.

Jak již bylo napsáno, efekt odbržděné komunikace vede často ke dvěma extrémním situacím - jednak k větší otevřenosti (self-disclosure, spadá tu i prezentování osobních údajů, potenciálně velmi riziková aktivita), ale i častější agresivitě (osočovaní atd. - tzv. flaming). Tyto ale souvisí s něčím, co přesahuje možnosti tohoto článku – s tzv. maskulinními a feminními módy komunikace, na které se zaměříme v dalších článcích.

-------------------------------------------
Autorem tohoto článku je psycholog Lukáš Blinka, který působí na Institutu výzkumu dětí, mládeže a rodiny Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity a na Institute of Journalism and Communication na Tartu University (Estonsko). Výzkumně se zabývá psychologickými aspekty blogování; počítačových her; závislostí na internetu a jinými aspekty používání nových technologií zejména u mladých lidí.
--------------------------------------------

Literatura použitá a doporučená:
Ong, W. (2006) Technologizace slova. Mluvená a psaná řeč. Praha: Karolinum
Rodman, G., Fry, K. (2009). Communication technology and psychological well-being: Yin, Yang, and the golden mean of media effects. In Y. Amichai-Hamburger (Ed.), Technology and Psychological Well-Being (pp 9-33). New York, Cambridge University Press
Šmahel, D. (2003a). Psychologie a internet: děti dospělými, dospělí dětmi. Praha: Triton
Šmahel, D. (2003b) Komunikace adolescentů v prostředí internetu. Československá psychologie, Praha, 144-156.
Suler, J.R. (2004). The online disinhibition effect. CyberPsychology & Behavior, 7, 321-326.
Vybíral, Z. (2005) Psychologie komunikace. Praha, Portál

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy