V úterý (11. února) došlo především v Kyjevě a takřka současně i v Moskvě k dvěma důležitým personálním změnám, které mohou znamenat nový vývoj v ukrajinsko-ruských vztazích.

Nejprve je nutné si trochu přiblížit, koho se tyto personální změny týkají.

Ukrajinský prezident dnes odvolal a hned jmenoval nového šéfa své prezidentské kanceláře. O tom, jak významná je tato funkce v ukrajinské politice může svědčit skutečnost, že mnozí nazývají kancléře prezidenta druhou nejvýznamnější osobou ve státě.
A nová tvář na této pozici je skutečně zajímavá. Stal se jím Andrij Jermak, kterého v Ukrajině do května loňského roku neznal takřka nikdo. Tohoto právníka a filmového producenta jmenoval tehdy čerstvě zvolený prezident Zelenskyj svým poradcem.
A Jermak, navzdory tomu, že měl do svého jmenování nulové zkušenosti s diplomacií a mezinárodními vztahy, rychle začal „růst“. Řadě čtenářů se toto jméno vybaví s souvislosti s impeachmentem amerického prezidenta Trumpa. Jermakovo jméno tam zaznívalo poměrně často, protože to byl on, kdo byl hlavní kontaktní osobou pro Američany, kdo jednal přímo s Trumpovým právníkem Giulianim a také například s dnes již bývalým americkým velvyslancem při EU Sonlandem.
Nicméně, na Ukrajině je Jermak znám především tím, že to byl on, kdo jménem ukrajinského prezidenta jednal s Rusy. Jermak vedl jednání ohledně dvou velkých výměn zajatců, byl u vzniku nové dohody o tranzitu plynu přes Ukrajinu a také se podílel na návratu ukrajinských námořníků a lodí, které Rusko nezákonně zadrželo v listopadu 2018 v Černém moři.
A všechny tyto mezinárodní úspěchy samozřejmě pomáhaly prezidentu Zelenskému udržovat a nebo dokonce i zvyšovat i již tak vysokou popularitu mezi obyvatelstvem.

Přímým vyjednávacím partnerem Jermaka na ruské straně byl a bude Dmitrij Kozak, rodák z ukrajinského města Kropyvnycké (tehdy Kirovogradu), který již více jak 20 let úzce spolupracuje s prezidentem Putinem. Do nedávné změny ruské vlády byl jejím vicepremiérem, kde měl mj. na starosti otázky spojené s Krymem, „humanitární podporou“ tzv. DNR/LNR na ukrajinském území a nebo ještě dříve přípravu olympiády 2012 v Soči nebo světový fotbalový šampionát v roce 2018. Kozak také v posledních letech vedl ruskou delegaci na tzv. Minských jednáních o konfliktu na Donbasu.
Zde je nutné zmínit, že Kozak již dříve pomáhal hledat „řešení“ jiného zamrzlého konfliktu – v Podněstří. V roce 2003 připravil poměrně známé „Memorandum Kozaka“, kterým se z malého Moldavska měla stát federace, jehož subjekty měly dostat široká práva a kompetence, kterými by se Moldavsko de facto dostalo pod plný vliv Moskvy. (Memorandum ale nakonec paradoxně odmítl podepsat tehdejší moldavský prezident Voronin, který byl považován za proruského).
Po poslední rošádě ve vládě si prezident Putin vzal Kozaka zpět do své administrativy, kde má funkci zástupce jejího šéfa.
A právě dnes (úterý 11. února) Putinův mluvčí potvrdil, že Kozak se oficiálně stává hlavní osobou, která na ruské straně bude zodpovídat za jednání s Ukrajinou. Došlo tak k odsunutí Vladislava Surkova (je na sankčním seznamu EU a USA), který je považován za hlavního architekta a stratéga ruského vměšování na východě Ukrajiny.

Co tedy dnešní jmenování na obou stranách znamenají?

1) Ukrajinsko-ruská vyjednávání se dostávají pod přímou kontrolu obou prezidentů, jejichž nejbližší spolupracovníci, kteří budou zastávat nejvyšší pozice v jejich administrativách a kteří povedou přímá jednání. Tomu tak dříve nebylo. Na ukrajinské straně dochází k dalšímu odsunu do pozadí ministerstva zahraničních věcí právě ve prospěch prezidentské kanceláře.
2) Na jedné straně máme nezkušeného Andrije Jermaka, který povede jednání s ostříleným a zkušeným Dimitrijem Kozakem. Nicméně, Jermak, který už dříve s Kozakem jednal (například ohledně výměny zajatců), o Kozakovi tvrdí, že se s ním dají vést produktivní a věcná jednání.
3) Oba prezidenti mají svůj zájem na možném „průlomu“ v jednáních. Zelenskyj, jehož popularita v únoru poklesla na 49% z předchozích 63% ví, že většina společnosti si přeje ukončení konfliktu na východě Ukrajiny. (Většina z nich si ale nepřeje dosažení míru za jakoukoliv cenu).
4) Pro Putina je Ruskem vyvolaný konflikt na východě Ukrajiny finančně dost nákladnou záležitostí (náklady na udržování pseudorepublik, náklady na udržování vojenského konfliktu). Navíc by rád dosáhl alespoň částečného zrušení západních sankcí a znovunavázání ekonomických kontaktů s klíčovými západními zeměmi.
5) Dá se tedy očekávat přinejmenším impulz k novým mírovým iniciativám, například ohledně naplňování Minských dohod. Asi ne náhodou dnes ukrajinský prezident řekl, že si dovede představit, že na podzim tohoto roku by se na dnes okupované části Donbasu konaly místní volby, ke kterým dojde po celé Ukrajině. (Velice důležitou a praktickou otázkou zůstává, jak, a zda vlastně vůbec, se dají za půl roku připravit volby podle ukrajinských zákonů a podle mezinárodních standardů tam, kde jsou desetitisícové nelegálně vyzbrojené oddíly pod ruským velením, kde nepůsobí ukrajinské politické strany, ukrajinská média, ukrajinské volební komise, ukrajinské bezpečnostní složky, kde bude velký zmatek ve volebních seznamech, atd.).

Ukrajinský prezident to bude v případě nových mírových iniciativ na rozdíl od ruského kolegy v poměrně těžké situaci a to nejen doma, ale i v zahraničí, kde je cítit značná únava z „ukrajinské krize“ a odkud proto bude sílit tlak na Ukrajinu, aby se konečně s Ruskem dohodla.
Nejtěžší to bude mít Zelenskyj doma, s domácí opozicí a odporem značné části obyvatel k jakýmkoliv dohodám a ústupkům Rusku. Během dneška už zazněla celá řada výhrad a obav spojených s novými personáliemi vyjednavačů a možnými novými ukrajinsko-ruskými dohodami.

Hlavní výhrady a obavy by se daly stručně shrnout takto:
1. Rusko nyní v žádném případě nemění svoji politiku vůči Ukrajině, jejíž cíl zůstává stejný: zabránit dalšímu sbližování Ukrajiny s EU a NATO a získat nad ní zpět kontrolu. Mění se jen vyjednavač, vyjednávací taktika a vyjednávací způsoby;
2. Řada předních expertů a osobností, jakými je například v Rusku dříve vězněný režisér Oleh Sencov, tvrdí, že Putinovi se nesmí věřit a že jakákoliv vstřícná gesta a návrhy ze strany Ruska jsou jen pastí;
3. Zatímco prezidentu Putinovi jde o geopolitické strategické zájmy (posílení pozice Ruska, získání Ukrajiny pod svůj vliv), prezident Zelenskyj pro to, aby dosáhl vůle většiny (mír na východě) a tím i pro sebe větší popularitu, může obětovat strategické zájmy Ukrajiny (euroatlantická integrace). Existují proto obavy, zda a jak budou případná navrhovaná řešení výhodná i pro Ukrajinu jako takovou;
4. Rizikem pro domácí politický vývoj uvnitř Ukrajiny bude už jen existence jakýchkoliv „mírových“ iniciativ a návrhů (ohledně voleb na kupovaných územích, otázka kontroly vnější hranice), protože vyvolají zcela jistě bouři v ukrajinské politice a i ve veřejnosti. Dojde tak k dalšímu vnitřnímu rozpolcení a rozhádanosti ukrajinské společnosti, oslabení vnitřní jednoty Ukrajiny, což zase bude hrát do karet Ruska, i když k realizaci nových návrhů nakonec třeba vůbec nedojde.
5. Ať už jednání dopadnou jakkoliv, pro Rusko bude každý scénář vývoje přínosný a pokaždé to bude na úkor Ukrajiny.