Dnes už příliš sportovně nevypadám, ale jako kluk jsem rád chodil s partou kluků na rybník hrát hokej, v létě zase na hřiště fotbal nebo vybíjenou. V pozdějším věku jsem se ale stále více času věnoval studiu a četbě, až jsem ze sportu vypadl. Sport ale s pohledu diváka a fanouška sleduji rád dodnes. Příkladem sportovce v biskupském úřadě by mi pak mohl být můj hradecký předchůdce Karel Otčenášek, který po celý život nejenom aktivně sportoval, sledoval výsledky až po úroveň divizí, ale také občas i pískal – a to i ve svém pokročilém věku, kdy se blížil devadesátce.

Obecně má církev ke sportu velmi kladný vztah. Například o saleziánech Dona Boska se žertuje, že jejich spiritualita je nerozlučně spjata se zvládáním fotbalu a znalostí hry na kytaru. Církevní stopu pak nalezneme i u samotného počátku nynějších olympiády v Soči. Zakladatel novodobých Olympijských her baron Pierre de Coubertin převzal heslo „Citius, Altius, Fortius“ — tedy Rychleji, výše, silněji — od svého přítele Henri Didona, který byl stejně jako já dominikánem, a ve Francii se po anglickém vzoru zasadil o zavedení sportu do církevních škol, což tehdy byla rarita. Původní panhelénské hry pak symbolizovaly období míru, kdy se odložily zbraně a přestalo se na důkaz přátelství helénských kmenů válčit. I dnešní olympiáda vyjadřuje, že válka není něco, co patří k dobrému a radostnému životu. Nemyslím, že by soustavné vyhrožování a diplomatické strkanice za každou cenu měly být součástí politického dialogu. I to byl jeden z mých důvodů k cestě do Soči.




V médiích se objevily i různé informace o potížích Rusů při zajišťování pořadatelské služby a narušováním práv. Přes drobná, pochopitelná nedopatření mám z her jiný pocit. Tisíce dobrovolníků se snažily být co nejvíce nápomocni zdárnému průběhu her, duchovní nejrůznějších směrů sloužili bohoslužby pro své sportovce a pravoslavní v areálu rozdávali ikony s požehnáním. S nelidskými projevy, nebo hrubým chováním jsem se za celou dobu svého pobytu nesetkal, stejně jako jsem v ulicích nespatřil ani jeden kalašnikov.

Je zcela pravdou, že se olympijské dají hry zneužít, jako třeba v roce 1936 v Berlíně Adolfem Hitlerem. K Rusku ale musíme být spravedliví. OH v Moskvě v roce 1980 byly bojkotovány správně. Současná politická reprezentace Ruska však není totéž, jako někdejší bolševická nadvláda. Rusové také začali po sedmdesáti letech Sovětského svazu na jiné startovní čáře, než my po několika desítkách let hnědé a rudé totality. Sami vidíme, že ani u nás, a ani když se podíváme směrem na západ, to není s demokratickým rozvojem úplně nejjednodušší. I my máme nesmírně mnoho problémů, ať už v oblasti přístupu státu k jednotlivci, nebo vzájemné tolerance různých názorových stanovisek.

Konečně, na Olympijské hry v Soči jsem jel jako vyslanec Českého olympijského výboru, abych pro zájemce odsloužil několik bohoslužeb. Nikoliv jako politik. Účast několika desítek lidí na ranní bohoslužbě mi byla důkazem, že má cesta nebyla marná. K dopravě jsem využil nabídky svého souseda z Hradu, prezidenta Zemana a cestoval společně s jeho výpravou, abych zbytečně nezatěžoval ničí rozpočty. Nebyl jsem však členem jeho delegace, a ani jsem do Soči nejel vyjádřit podporu prezidentu Ruské federace, natož pak zákonům, které část společnosti v západní Evropě a USA vnímá jako kontroverzní.

Přeji našim sportovcům hodně zdaru a Božího požehnání do dalšího zápolení v duchu fair play, a o fair play žádám i všechny diskutující!