Po několika teroristických útocích především ve Francii a Německu jsme zažili i útok na kněze, který sloužil mši svatou. Tato skutečnost jako by byla mementem všem, kdo se snažili předchozí dění bagatelizovat, přisuzovat jen duševně nemocným lidem či lidem frustrovaným. Pro nás, katolíky, má tato hrozná vražda ještě další rozměr, je totiž svatokrádeží. Neozývám se tedy proto, že bych podříznutí stařičkého kněze otce Jacquese Hamela považoval za větší hrůzu vzhledem k jeho kněžství, ale že jeho vraždou vrcholí série útoků, a mlčet či lhát si o skutečných příčinách tohoto stavu rovnalo by se už podílení se na sebevraždě této civilizace.

Znám dokumenty 2. vatikánského koncilu, vím, k čemu vyzývá konstituce Nostra aetate. Znám loňské výroky papežské rady. Jsem zastáncem dialogu mezi náboženstvími a souhlasím s papežem Františkem, že nelze dělat rovnítko mezi islámem a terorem. Připomínám ale také slova papeže Františka v rozhovoru pro francouzský La Croix (podle Vatikánského rozhlasu): „Není možné otevírat brány iracionálním způsobem,“ uznává papež František, když přijde řeč na uprchlíky. Poukazuje však na to, že je nutné klást si na prvním místě otázku „proč‘‘ dochází k migraci, kde je příčina útěku milionů lidí. Papež pranýřuje světový ekonomický systém založený na idolatrii bůžka peněz a vybízí Evropany, aby se snažili vyvarovat uzavírání přistěhovalců do ghet. „Soužití křesťanů a muslimů je možné,“ dodává František. Nemyslím si, že primární je tu dnes strach z islámu jako takového, nýbrž z Islámského státu a jeho dobyvačné války, která je částečně vyvozena z islámu. „Je pravda – pokračuje František – že idea dobývání náleží k duchu islámu, ale stejně tak by se dal interpretovat závěr Matoušova evangelia, když Ježíš vysílá své učedníky do všech národů,“ dodává papež. Vybízí rovněž k zamyšlení nad tím, jak byl západní model demokracie vyvážen do zemí jako Irák nebo Libye.

Uvědomme si, že se při výrocích papeže nejedná o ucelený text, v němž by pojednával o islámu, ale většinou o jeho vyjádření ad hoc k aktuálním událostem. Hovoří-li tedy o tom, že „dobývání náleží k duchu islámu“, je třeba porovnat právě závěr Matoušova evangelia, kde Ježíš hovoří k apoštolům: „Jděte tedy, učiňte ze všech národů učedníky a křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je zachovávat, co jsem vám předepsal.“ (Mt 8,19–20). Ježíš nepředepsal učedníkům dobývání světa, ale hlásání radostné zvěsti o spáse, kterou Boží syn přináší, a o poselství přikázání lásky k Bohu a bližním.

Znám však i velmi dobře osobně kardinála Ving-Troise i jeho názory. Islám v sobě skutečně skrývá násilné tendence a je třeba povzbuzovat ty, kdo stojí na opačné straně i jako věřící mohamedáni. Někdy dost dobře nerozumíme způsobu uvažování těchto lidí, kteří svůj život strávili uprostřed věřící společnosti, ať sami svou víru do důsledků nepraktikují.

Když jsem poslouchal arcibiskupa D. Lebruna a jeho homilii na pohřbu otce J. Hamela, nemohl jsem nesouhlasit s výzvou k lásce k nepřátelům, tak jak ji formuloval Ježíš. Ne, nejsme pomstychtiví, nechceme zlo odplácet zlem, násilí násilím. Láska však musí být provázena i prosbou o dary Ducha svatého, zvláště dar rozumu a rady.

V tomto světle upozornil kardinál A. Ving-Trois, pařížský arcibiskup, při vzpomínce na zavražděného o. Hamela 27. 7. t. r., že „ti, kdo se halí do hávu náboženství, aby maskovali své smrtící plány, ti, kdo nám chtějí zvěstovat Boha smrti, Molocha, který se raduje ze smrti člověka a slibuje ráj těm, kteří vraždí, zatímco jej vzývají, ti nemohou očekávat, že se lidstvo podvolí jejich bludu“. Kardinál také řekl, že k tomu, abychom přemohli zoufalé poselství islámu, musí katolická víra působit evangeliem. Kardinál se také kriticky vyslovil k nedostatku odvahy ve francouzské společnosti, pokud jde o vypořádání se s hrozbou Islámského státu.

Kladu si ovšem otázku, jak chceme vést dialog s islámem či nevěřícími, když nedovedeme často vést dialog ani mezi sebou uvnitř církve. Namísto dialogu, poctivého hledání pravdy nálepkujeme protivníky jako blázny, vylučujeme je ze společenství slušných lidí a útočíme na jejich čest prostřednictvím pomluv. Chceme-li vyvrátit něčí názor, zničíme jeho nositele podobně, jak se to dělalo v nacistickém a komunistickém režimu. Ne, dnes sice už nepadají hlavy na popravišti ani nepadají mnohaleté soudní tresty, ale účinek je podobný: zničené životy našich bližních. Vzpomeňme jen na veřejně známá obvinění, která se za čas ukáží jako nepravdivá či neprůkazná, a na to, že přes osvobození a omluvy ti, kdo byli obviněni, ztratili část života.

Chci právě v této chvíli vyzvat všechny lidi dobré vůle, aby se spíše modlili za oběti teroru a méně hledali omluvy a výmluvy pro teroristy. Rád bych, abychom neskandalizovali ty, kdo v dobré víře hovoří o obavách z budoucího vývoje či o příčinách toho, co Evropu potkává. Mohlo by se snadno stát, že zatímco se budeme přetahovat na svém dvorku, za jeho ohradou se budou dít věci tak závažné, že na ně nakonec ani nestačíme zareagovat. Máme totiž za povinnost chránit své bratry a sestry, své země i svou víru.



Text byl původně napsán se záměrem uveřejnění v Katolickém týdeníku. Žel se do nadcházejícího, ani do žádného z plánovaných čísel nevešel. Text jsem tedy před publikací na blogu na Aktuálně.cz exkluzivně poskytl serveru Parlamentní listy. Další úvahu nad tím ponechávám na laskavém posouzení čtenáře.

Další odkazy:
Kardinál Duka odsoudil útok na francouzský kostel
Výzva předsednictva ČBK po vraždě francouzského kněze