Globální komise pro drogovou politiku složená z někdejších významných postav světové politiky, včetně bývalého šéfa OSN Kofiho Annana či někdejšího generálního tajemníka NATO Javiera Solany, ohromila svět prohlášením, že represe selhaly a problém drog nevyřeší.

Komise doporučuje radikálně změnit protidrogovou politiku – místo kriminalizace a trestů pro uživatele drog – doporučuje upřednostnit prevenci, léčbu a ochranu lidských práv drogově závislých. Tato komise dále slibuje, že protidrogová politika, založená na nabídce pomoci a léčby, bude účinnější než ta represivní, která přes veškeré vynaložené prostředky a tisíce zmařených životů, prozatím nevedla ke kýženému vymýcení drog.

To, že represivní protidrogová politika je ve slepé uličce, odborníci komise demonstrují na základě zevrubných analýz. Podle statistik Organizace spojených národů užívání opiátů vzrostlo od roku 1998 do roku 2008 o 35 procent, užívání kokainu o 27 procent a spotřeba marihuany o 8,5 procenta. Proto se musí zvolit jiná strategie. Měkké drogy, především marihuana, by se podle Globální komise měly legalizovat. Pro Českou republiku není toto téma nové. Léčebné konopné produkty v Česku získávají na oblibě. Průvodu Million Marihuana March v květnu 2010 na podporu dekriminalizace konopí a jeho uživatelů se zúčastnilo přes 12 tisíc lidí. Podle nového českého trestního zákoníku se snížila trestní sazba pro přechovávání konopných drog v množství větším než malém. Pokud se týče tvrdých drog, tam se naopak trestní sazba zvýšila, což odráží i vyšší míru jejich společenských a zdravotních rizik. Ani členům Globální komise pro drogovou politiku nejde o dekriminalizaci obchodu s tvrdými drogami, ale o dekriminalizaci uživatelů drog. Závislost na drogách je nemocí s celou řadou sociálních a psychologických příčin, a závislí lidé by měli bojovat se svou chorobou nikoliv ve vězení, ale ve zdravotnických zařízeních za pomocí lékařů. „Jsou to pacienti, ne zločinci“ – píše se ve zprávě.

Dle zprávy Globální komise pro drogovou politiku kriminalizace drog má mnoho negativních dopadů na veřejné zdraví. Obavy z postihu nutí osoby užívající drogy vyhýbat se zdravotní péči a léčbě, což ohrožuje nejen je, ale celou společnost. Tak například uživatelé drog, sdílející injekční stříkačky, jsou ohroženi celou řadou krví přenášených chorob – především infekční žloutenkou a HIV/AIDS. Zatlačení drogově závislých do ilegality vede k lavinovitému nárůstu nových případů infekce, včetně HIV/AIDS.

Naopak, pokud drogově závislí nejsou v ilegalitě, ale v léčbě, přináší to užitek a chrání to před riziky celou společnost. Programy harm-reduction („snižování rizika“) včetně výměny stříkaček a podávání léků, nahrazujících opiáty, zabraňuje přenosu infekce použitými stříkačkami, vede k výraznému snížení počtu nových případů HIV, otevírá prostor pro prevenci a léčbu drogově závislých, snižuje počty závislých osob a úmrtí v důsledku předávkování. Substituční léčba osob závislých na opiátech podáváním náhradních látek, je vysoce účinná, snižuje riziko kriminality přenosu nakažlivých chorob, především HIV mezi toxikomany, a dále do společnosti. V Česku se používají metadon a buprenorfin v přípravcích Subutex a Suboxone. Zdravotní benefity substitučních programů jsou evidentní: nepřenáší se HIV, ani další infekce, snižuje se jejich hrozba pro veřejné zdraví, klesá kriminalita včetně kriminality na trhu s drogami.

Odmítavé postoje veřejnosti a velmi nízká tolerance k lidem, závislým na drogách a alkoholu, jsou důvodem k využití hesel podporujících represivní drogovou politiku. Například během komunální volební kampaně Městské části Praha 5 v roce 2010 přišli kandidáti ČSSD s heslem „Pryč s narkomany, bezdomovci a hernami.“ Problém těchto politiků spočívá v tom, že kromě hesel nemají žádný konkrétní plán, jak proti drogám efektivně bojovat. Represivní drogová politika ve skutečnosti hrozby pro veřejné zdraví znásobuje.

Proč represe nepomáhají, ale spíše škodí? Uvedu jeden odstrašující případ za všechny, kdy represe zažehly největší epidemii HIV/AIDS na našem kontinentu. V Rusku jsou zakázány programy harm-reduction (snížení rizika), především podávání léků nahrazujících opiáty injekčním uživatelům drog. Je tam naprosto nedostatečná výměna injekčních stříkaček a jehel. Podle názorů ruských zákonodárců jsou tyto programy pro uživatele drog zdravotně škodlivé a hlavně morálně závadné, protože jen podporují šíření drog a vytváří smířlivý postoj veřejnosti k tomuto společenskému zlu. Morální odsudek a populistická hesla byly silnější než argumenty odborníků a výsledky zahraničních studií. A tak peníze ruských daňových poplatníků putují na věznice a represe drogově závislých, zatímco naprosto chybí zajištění potřebné abstinenční léčby či prevenci.

Za tyto politické chyby platí celá společnost. Důsledkem absence programů výměny stříkaček nebo substituce opiátů došlo k hrozivé expanzi HIV/AIDS mezi injekčními uživateli drog. Týká se to nejen Ruska, ale i dalších postsovětských států – především Ukrajiny a zemí Pobaltí. V regionech od východní Evropu až po střední Asii nyní žije přibližně 1,4 milionů HIV pozitivních osob. Dvě třetiny nových případů HIV pozitivity v těchto zemích jsou mezi injekčními uživateli drog. Na Ukrajině 60 % injekčních uživatelů drog jsou HIV pozitivní, a v Rusku téměř 40 %. Stejné chyby – tj. zákazu programu výměnných a substitučních programu snížení rizika, se dopustilo i Thajsko, kde již promořenost HIV mezi injekčními uživateli drog převyšuje 40 %. Pro porovnání – v České republice, kde programy harm-reduction úspěšně běží od pádu železné opony, je promořenost HIV u uživatelů drog pouze 0,12 %.

V Rusku a na Ukrajině vysoký výskyt HIV nezůstává jen ve skupině drogově závislých, ale šíří se dál – mezi partnery toxikomanů, a následně i do zbytku společnosti. Je to fakt, který ani nás nemůže ponechat lhostejnými. Jde o země, odkud pochází značná část cizinců pobývajících v České republice, proto jejich situace může být rizikem i pro situaci u nás. Podle studie Centra adiktologie Psychiatrické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice a 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze z roku 2008, představuje imigrace ruskojazyčných injekčních uživatelů drog významné riziko pro veřejné zdraví, neboť promořenost HIV a infekční žloutenkou je v prostředí toxikomanů ze zemí východní Evropy podstatně vyšší.

Globální komise jmenovala několik zemí, které by mohly jít příkladem ostatním vládám: pochváleny byly Švýcarsko, Velká Británie nebo Nizozemsko, kde soustavně klesá počet uživatelů tvrdých drog, kriminalita spojená s jejích užíváním a výskyt HIV u injekčních uživatelů drog dosahuje jen jednotek procent. Stejně by komise mohla jmenovat i Českou republiku, kde je výskyt HIV u drogově závislých hluboko pode jedním procentem. Česko je dobrým příkladem státu s rozvinutou sítí nízkoprahových zařízení, poskytujících služby harm-reduction injekčním uživatelům drog, a proto se vyznačuje velmi nízkým výskytem infekčních chorob mezi injekčními uživateli drog.

Je dobře známo, že bourání tabu a zažitých předsudků – včetně represivní politiky vůči drogám – může stát leckterého politika jeho kariéru. Proto klobouk dolů před odvahou někdejších prominentů světové politiky z Globální komise pro drogovou politiku, kteří prozradili světu, že v boji proti drogám represe selhávají a potenciál prevence, léčby a programu redukce rizik není dostatečně využit.