Ústavní soudci zrušili ustanovení zákona, které zakazovalo registrovaným partnerům individuální osvojení dítěte

Až do včerejšího dne zákon o registrovaném partnerství obsahoval protiústavní § 13 odst. 2, podle kterého trvající partnerství bránilo tomu, aby se některý z partnerů stal osvojitelem dítěte, včetně dítěte vlastního partnera.

Toto ustanovení je protiústavní, protože přímo diskriminuje na základě sexuální orientace: žádat o individuální adopci v ČR může každý občan mimo člena dvojice registrovaných partnerů stejného pohlaví. Nemožnost adopce biologického dítěte vlastního partnera se s ohledem na jinak legálně vznikající registrované partnerství vytváří absurdní překážku plnohodnotné výchovy dítěte v rodinném prostředí, přičemž jestli odstavec 2 § 13 zakazuje osvojení biologického dítěte registrovaného partnera, pak odstavec 3 stejného ustanovení druhého partnera přímo zavazuje povinnostmi týkajícími se ochrany vývoje a výchovy dítěte: „Pokud jeden z partnerů pečuje o dítě a oba partneři žijí ve společné domácnosti, podílí se na výchově dítěte i druhý partner; povinnosti týkající se ochrany vývoje a výchovy dítěte se vztahují i na tohoto partnera.“

Již za současného právního stavu lesby a gayové mohli děti vychovávat a individuálně osvojovat, a to i pokud žijí ve vztahu s (ne-registrovanými) partnery stejného pohlaví. Pouze a jen formalizace jejich vztahu vstoupením do registrovaného partnerství jim nově kladla překážku (paradoxně přesto, že uzavřením svazku vytvářeli o to stabilnější prostředí). Tuto absurdní situaci, kdy jako jednotlivec dítě může osvojit každý bez ohledu na sexuální orientaci, ale jako registrovaný partner už nikoliv, napravil Ústavní soud.

Důležité není složení rodiny, ale její funkčnost

Ústavní soud se ani nepokoušel o formulaci obecně platné a výstižné definice pojmu „rodina“. To je totiž úkolem jiných společenských disciplín (např. sociologie), kde se odlišuje např. tzv. úplná a neúplná rodina, rodina základní (nukleární), dvou a vícegenerační, harmonická či patologická apod.

Ústavní soud samozřejmě nemůže „zavírat oči“ před tím, že v současnosti dochází k zásadním změnám ve způsobu soužití osob. Na rozdíl od tradičního pojetí rodin, předpokládajícího zpravidla společný život dvou či více generací, žije stále více osob samostatně (tzv. singles). Počet nesezdaných párů (druha a družky nebo jiné podoby kohabitace) se přibližuje počtu manželství a rozvod manželství je vnímán jako něco téměř přirozeného. V moderní pluralitní společnosti není jen jeden, „správný“ model rodiny, ale mnoho fungujících modelů rodin, vychovávajících děti. Zákon, který neslouží lidským potřebám a diskriminuje stovky dětí, vyrůstajících ve stejnopohlavních svazcích, ztrácí smysl a účel. Jak se mění společnost, musí se měnit i zákony. Důležité není složení rodiny, ale její funkčnost: cílem je především uspokojit emocionální a materiální potřeby dítěte. To přímo nesouvisí s pohlavím a sexuální orientací.

Nejlepší zájem dítěte je to hlavní

Při osvojení (stejně jako při jakékoli jiné činnosti týkající se dětí) rozhoduje v první řadě zájem dítěte. K tomu zavazuje Českou republiku i Úmluva o osvojení dětí, podle jejíhož čl. 8 odst. 1, 2 „[p]říslušný orgán osvojení nepovolí, pokud nebude přesvědčen, že osvojení je v zájmu dítěte. Ve všech případech bude příslušný orgán věnovat zvláštní pozornost významu osvojení jako prostředku k zajištění stálého a harmonického domova dítěte.“

Ústavní soud vrátil lidem v registrovaném partnerství lidskou důstojnost a hodnotu samotného „lidství“

Listina základních práv a svobod zakazuje, aby byl člověk vystaven jednání, které by zpochybňovalo jeho příslušnost k lidské rodině. Rovnost lidí v důstojnosti a právech je základem uznání hodnoty každého člověka, a to bez ohledu na jeho další charakteristiky a užitečnost či prospěšnost pro celek. Tím, že ustanovení zákona o registrovaném partnerství z určitého práva – rodičovství - vylučovalo určitou skupinu osob jen proto, že se rozhodly uzavřít registrované partnerství, činilo z nich de facto jakési osoby „druhého řádu“ a dávalo jim bezdůvodně určité stigma, které evokovalo představu o jejich méněcennosti, zásadní odlišnosti od ostatních (zřejmě „normálních“) a zřejmě i o neschopnosti se - oproti osobám jiným – náležitě postarat o děti.

Ústavní soud je přesvědčen o tom, že zmíněným zákonným ustanovením byla jedna skupina osob (registrovaní partneři) zcela nedůvodně vyloučena z možnosti osvojení dětí, což vedlo k zásahu do jejich lidské důstojnosti a k porušení jejich práva na ochranu soukromého života.

Obsahem práva na soukromí je totiž i zajištění prostoru pro rozvoj a realizaci osobnosti a zahrnuje proto i „garanci sebeurčení ve smyslu zásadního rozhodování o sobě samém, včetně rozhodování o uspořádání vlastního života“. Ústavní soud nechce určoval lidem, v jakém svazku spolu mají žít. „To je jistě právem každého jednotlivce.“

Čeká se jen na vládní novelu zákonu

Rozhodnutí Ústavního soudu se vztahuje pouze na jednotlivce ve stejnopohlavních dvojicích a neumožňuje registrovaným párům, aby mohly adoptovat děti společně, stejně jako manželský pár. Dalším krokem by mělo být schválení již připravené novely zákona o registrovaném partnerství, která umožní registrovaným partnerům osvojit si dítě svého partnera.

Tuto novelu připravili ministr pro lidská práva Jiří Dienstbier z ČSSD s ministrem spravedlnosti Robertem Pelikánem z hnutí ANO. Novela umožňuje adoptovat dítě partnera, který je biologickým rodičem dítěte nebo si dítě osvojil. Podobný návrh je již dlouhodobě „zaparkován“ ve sněmovně. Vládní novela by měla být komplexnější a v kombinaci s nynějším rozhodnutím Ústavního soudu měla otevřít cestu k tomu, aby rodičovská práva nakonec získali oba stejnopohlavní partneři vychovávající dítě. Zvýšilo by to právní jistotu dítěte zejména v případech, kdyby se něco stane s jeho biologickým rodičem. Pokud by se tento legislativní proces podařilo dokončit, došlo by ke skutečnému průlomu v právech gay a lesbických dvojic z hlediska potvrzení základní hodnoty stejnopohlavních párů jako základní společenské jednotky schopné společně plnohodnotně plnit rodičovskou úlohu.