Gulag virtuálně a básnicky

Když jsem si zadala do vyhledávače „Gulag“, vyskočila na mě nabídka virtuální procházky sovětskými lágry i s českým výkladem. Včerejší večer jsem strávila ve vězeňských barácích na Sibiři - virtuálně, stačilo ovládat klávesy pro pohyb. Letos v červnu se totiž otevřelo unikátní virtuální muzeum - Gulag Online (www.gulag.online), fungující podle principu „Kdo neuvidí na vlastní oči, neuvěří.“

Sovětský represivní systém více než třiceti tisíc koncentračních a pracovních táborů – Gulag - vznikl a začal růst ještě za Lenina, inspirovaného jakobínským terorem z dob francouzské revoluce a dosáhl obludného rozsahu za Stalinovy vlády.

Projekt sdružení Gulag.cz a Ústavu pro studium totalitních režimů přibližuje nejen každodenní život v Gulagu, ale i autentické výpovědi přeživších Čechoslováků, odvlečených do gulagů z území sovětské Ukrajiny a poválečného Československa. Politické represe včetně věznění a nucených práci postihly přes 25 tisíc československých občanů.

Systém sovětských gulagů nebyl budován jako vyhlazovací, ale měl mnoho společných rysů s nacistickými koncentráky, přežíval desítky let a zahubil miliony lidí. Počet lidí v táborech v roce 1952, těsně před Stalinovou smrtí, dosáhl téměř 13 milionů.

Režim Vladimira Putina postupně ztrácí kritickou reflexi Velkého teroru, kterému se nevyhnula prakticky žádná skupina sovětské společnosti či dokonce skoro žádná rodina. Strašlivou pravdu nesmírného utrpení nevinných obětí perzekucí, věznění, otročiny, týrání a vraždění v gulazích postupně nahrazují mýty, které opěvují sovětský industriální zázrak, tak namáhavě vybudovaný na kostech tolika lidí, bagatelizují zločiny komunistické totality v bývalém SSSR a opěvují návrat někdejší velikosti Ruska podle koloniálního vzoru, jehož symbolem má být nelegální zábor Krymu či válka v Donbasu.

Putinovská dezinformační kampaň stírá hranice mezi dobrem a zlem a probouzí hluboce zasutou nenávist až paranoiu vůči domnělým vnitřním a vnějším „nepřátelům“ Ruska. Stále sílí pronásledovaní odpůrců režimu. Proto sovětské gulagy – stejně jako nacistické koncentráky - mají zůstat mementem, varujícím před ztrátou lidskosti ve jménu zrůdné ideologie, která slibovala nastolení „nového světového řádu“, ale zapsala se do dějin především likvidací milionů „zrádců v našich řadách" a elementárních hodnot lidství.

Stejným mementem jsou následující verše ukrajinského básníka Borise Chersonského, jehož nejznámější kniha „Semejnyj archiv“ - „Rodinný archiv“ vyšla samizdatem v Oděse v roce 1995 i přibližuje katastrofy dvacátého století, které dolehly i na jeho vlastní rodinu.

Lágr

Copak si nevzpomínáš? To je ten, co stranou stával.
Jo, hltal z misky vestoje, ohlížeje se kolem.
Jistě to neřeknu, jen dojem se mi zdával
že z našich porcí část ujedl vždycky honem.

Po večerech ho odváděli. Prý stoloval
s tajemníkem kultury, s kterým se znával.
A na nucených pracích krumpáč sotva zvedal.
Mlít pantem není jako odhazovat zával.

A když nás vykládali na molo z lodi,
cestou se chytl s bachařem, nevím už kvůli čemu.
Pak trhali ho psi. Křičel jak dítě, když se rodí.
A hned se konvoj rozchechtal, i my se smáli jemu.

(přeložila Džamila Stehlíková)